Výmluvně to dokazoval například premiér, mediální magnát a majitel fotbalového klubu AC Milán Silvio Berlusconi. Na olympiádu mu nezbýval čas, neboť finišuje s přípravami na dubnové volby.
Na sportovištích se neukázal, našel si však čas na návštěvu u lůžka Francesca Tottiho, kapitána fotbalového klubu AS Řím, jenž si zlomil kotník. Totti tak ohrozil spanilou jízdu svého klubu, který deseti vítězstvími za sebou vyrovnal rekord italské ligy.
Podobně to vypadá s místními novinami. Dubnové volby a italská fotbalová liga pravidelně odsouvaly olympijské události na zadní stránky. Žádné zimní sporty, ani když se konají v rámci olympijských her, a ke všemu ještě v Itálii, nemohou soupeřit s fotbalem, zdejším národním sportem, společnou zálibou Italů. Heslo "Zde žije vášeň" by se hodilo spíše do fotbalových ochozů.
Itálie a Berlusconi nedokázali v obyvatelích, a to dokonce ani v Turíňanech, vykřesat národní hrdost na to, že země pořádá vrcholnou sportovní událost. Agentura Reuters považuje tuto skutečnost za jednu z největších trhlin právě skončené olympiády.
Kromě olympijských her dorazila do Itálie i ptačí chřipka, kromě předvolební kampaně a Tottiho zlomeného kotníku zaměstnávaly média i bankovní skandály, takže již tak ojedinělé olympijské zpravodajství bylo ještě více upozaděno. Když už zaplňovalo první stránky, většinou se zabývalo něčím negativním. Například když opěvovaný slalomář Girgio Rocca skončil svůj závod po 35 vteřinách pádem.
Zemi se silně rozvinutým kultem sportovních osobností nestálo hrdinství italského týmu, který předčil všechna očekávání a vybojoval 11 medailí, ani za palcové titulky.
Sníh a led je mnoha lidem ze Středozemí naprosto cizí. Úspěchy italského týmu, jehož členové často mají německá jména a pocházejí odkudsi z Alp, jsou běžným Italům kulturně i geograficky na hony vzdálené.
Jedním z mála, kdo dokázal své krajany od slunného jihu po módní Milán alespoň trochu zaujmout, byl rychlobruslař Enrico Fabris, jenž získal dvě zlaté a jeden bronz.
Kupodivu zaujal místní i curling. U televize ho sledovalo kolem pěti milionů diváků, tedy více než soutěže v krasobruslení. Ale možná to bylo jen díky tomu, že skip Joel Retornaz je podobný Fabiu Cappellovi, slavnému kouči Juventusu Turín...
