Praha - Rekreační vodáci se snaží válcům, vracákům a jiným nástrahám řeky vyhnout a mají z nich strach. Slalomáři  a sjezdaři se je snaží co nejrychleji přejet a chovají k nim respekt. Freestylisté válce a vlny naopak vyhledávají a staví se v nich doslova na hlavu.

K nejlepším českým freestylistům na divoké vodě (disciplína je známá též jako freestyle kayaking nebo rodeo) patří Jakub Němec. Je mu teprve 19 let, přesto se už tři roky řadí k české a evropské špičce.

Když jezdí po světě na vodu, občas potřebuje ke splouvání řek i horolezeckou výbavu.

Freestyle kayakingu se věnujete pět let, tedy od svých 14 let. Stihl jste před tím  závodně  i "klasický" kajak? 
Na klasickém kajaku jsem začínal tak od svých osmi let, kdy jsem se k tomuto sportu dostal. Bylo to ale spíš zkoušení a hraní na kajaku, tou dobou jsem dělal také spoustu dalších sportů, jako plavání, běh na lyžích, judo. Všechno závodně, ale kajak až teď.

Co vás na tomto sportu lákalo?
V té době, kdy jsem začínal, jsem chtěl zkusit něco nového, což v té době freestyle kayaking byl, a navíc jsem k němu měl blízko, kvůli kamarádům a rodičům.

Lákalo mě na tom asi všechno, co s tím souvisí, a proto tenhle sport dělám. Každého může přilákat něco jiného, ale u mě to byl asi pohyb na vodě a kolem vody celkově.

Freestyle kayaking je podle názoru některých vodáků "free" jen názvem, jinak se prý značně zoficializoval. Mnohem víc "free" je prý kayak cross. Vy nyní jezdíte obě disciplíny. Jaký je váš názor?
Nevím co je free a co ne, ale freestyle kayaking se zoficializoval dost. Není to už o tom, že se zkouší nové, pestré a těžké triky, ale jezdci chtějí umět všechny triky na sto procent, protože to je jediná možnost, jak vyhrávat, a to chce většina.

Kayak cross je rozhodně více zajímavý pro diváky, protože vidí celý průběh závodu a všechny rozhodující momenty, což u freestylu nejde. Laik nepozná, jestli měl někdo o dvě nebo tři otočky víc, protože jezdci jezdí v průběhu celého dne. U kayak crossu mají na očích vše podstatné.

Více o kayak crossu čtěte ZDE

Jakub Němec je autorem jednoho z prvních kombinovaných triků. | Foto: Martina Sádková, www.stepan.otaznik.net

Pro laika vypadají vaše závodní jízdy jako hraní si na divoké vodě. Můžete lidem nějak přiblížit princip soutěže?
Máme popsáno dohromady zhruba padesát triků, jak válcových, tak vlnových. Záleží samozřejmě na jezdci, kolik jich umí a s jakou jistotou. Závody začínají kvalifikací, ze které postupuje deset až patnáct kajakářů do semifinále a následně pět jezdců do finále.

Závodníkovi se počítají jednotlivé triky, které udělal. Proto čím víc triků člověk umí, tím větší šanci má na úspěch.

Dobrý kajakář musí být i dobrý kamarád

Podle výčtu vašich úspěchů se zdá, že již dva roky, tedy od vašich 17 let,  nemáte v ČR konkurenci. Je to tak?
Ono to tak vypadá právě díky tomu výčtu. Ve skutečnosti je v Čechách zhruba pět těch opravdu nej, ze kterých může pokaždé vyhrát někdo jiný a  třeba i někdo, kdo v té pětce ani není.

Co vám schází k absolutní světové špičce?
Hlavně dobré podmínky pro ježdění. Světová špička je třeba dvacet lidí, ze kterých má většina lidí kayaking jako povolání. Mají podporu svých týmů, které jim platí cesty, anebo to jsou lidi, kteří jsou na cestách a střídavě pracují a jezdí.

Je to o zkušenostech, o talentu a o tom mít naježděno co nejvíc. Ti kluci, kteří tomu teď vládnou, tak nedělají nic jiného, protože si to mohou dovolit. Na druhou stranu nic jiného nemají a zranit se můžou kdykoliv, takže pak nemusí mít už ani kajak.
Tohle jsou důvody proč se snažím neřešit, kolik mi chybí na světovou špičku.

Jak se pozná opravdu dobrý kajakář?
Dobrý kajakář se nepozná podle jednoho výsledku, ale podle toho, jak jezdí řeku, jakým stylem jezdí freestyle a jaký je kamarád. To nejde hodnotit na čísla. O tom je voda.

Jsem autorem Hořkého polibku

Jakého výsledku si nejvíc ceníte?
Z letošních závodů je to asi šesté místo v kayak crossu na Nissan outdoor games ve Švýcarsku, extrémní závod, kam byli pozváni ti nejlepší jezdci z celého světa.

Dále asi druhé místo na MČR v kayak crossu na závodě Devils extreme race.

A ve freestylu?
Co se týče freestylu, tak letos to nebylo úplně ono, protože jsem většinu času věnoval ježdění na řekách, nicméně z těch starších asi druhé místo na Mistrovství Evropy 2006 nebo třetí místo na závodě Světového poháru.

Jste i autorem freestylového triku na divoké vodě. Můžete ho stručně popsat? A jak se vlastně člověk stane autorem triku?
Jmenuje se "Bitter kiss", tedy Hořký polibek. Jde o to, že jsem vlastně spojil dva triky, což je tzv. "combo trik". Jedná se o vůbec jeden z prvních kombinovaných triků.

Trik na videu je poté třeba rozšířit všude po světě, protože jinak si na vás nikdo ani nevzpomene.

"Combo triků" moc není a na závodech se za ně dostává speciální bonus, nejvíc bodů, co jde.

Hodně kilometrů, málo peněz

Freestyle kayaking na mezinárodní úrovni znamená i mnoho cestování do vzdálených destinací. Kde se na to dají sehnat peníze? 
Celá divoká voda je hodně o cestování, protože po pár letech ježdění zjistíte, kde všude se dá dobře jezdit a že Evropa není zas až tak velká.

Divoká voda, kterou Němec jezdí, vypadá hodně divoce, ale zažijí se prý na ní spíše zábavné než dramatické momenty. | Foto: Archiv Jakuba Němce

Peníze se na to shání docela těžko. Nejlépe se seženou na nějaké větší akce, jako je mistrovství světa, nebo Světový pohár.

Dá se tímto sportem uživit?
Jen několika jezdcům z celého světa se podařilo, že jim sponzor platí veškeré živobytí. Poté už to ale není jen zábava, ale i profese. Váš sponzor musí být dobře vidět a musí se mu vyplatit investovat do reklamy, kterou mu děláte. Na druhou stranu už ale nejezdíte jen pro sebe.

Co děláte v běžném životě?
V běžném životě jsem nastoupil do prvního ročníku Fakulty tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově. A  vydělávám si na cesty na brigádách.

Kdo obstojí lépe při splouvání divoké řeky? Freestylista, slalomář nebo sjezdař? 
U všech odvětví divoké vody se jezdí jinak. Sjezdař a slalomář pojedou dobře technicky a rychle, ale v kritickém místě je může zklamat eskymácký obrat. Ten freestylistu většinou nezklame, ale většinou nejede tak rychle.

Je celkem jedno, jestli je jezdec slalomář, nebo freestylista, na vodě musíme jít s vodou a nesnažit se řeku přeprat.

Pozor na ramena Nilu

Chystáte se na splutí Bílého Nilu. O měsíc dříve jede do stejných míst česko-slovenská vodácká expedice "Mystery of Nil 2007", která chce splout Bílý a Modrý Nil. Je tato podobnost náhoda?
Ano, ačkoliv se členové obou expedic dobře znají. Kluci z Mystery of Nil chtějí udělat prvosjezd, my se jedeme bavit a jet do jedné z nejlepších vodáckých destinací na světě.

Jde nám o to jezdit v době, kdy je tady sníh a jezdit můžeme tak akorát na lyžích. To, že to byla v obou případech Afrika je opravdu náhoda.

Máte už nějaké zkušenosti z podobných akcí? Jaké?
Mám zkušenosti z posledních čtyř let, kdy jezdím prakticky celé jaro, léto a podzim na vodě. Jak divokou vodu, tak freestyle.

Freestylista vyhledává na divoké vodě téměř vše, čemu se jiní vyhýbají. | Foto: Archiv Jakuba Němce

V Africe jde dělat obojí, což je ideální. Podobných akcí je v průběhu roku docela dost, ale většinou se nejezdí ani do Afriky ani na dva měsíce. Celá tato akce bude trochu jiná a my musíme dát dohromady zkušenosti nás všech, aby to dobře fungovalo.

V čem spočívají největší úskalí splutí Bílého Nilu?
Na Nilu je několik ramen. Nějaká jsou sjízdná a nějaká ne, což je úskalí číslo jedna. Nesmíte se dostat jinam. Pak to je samotná obtížnost vody a také africká zvířata a hmyz.

Jaký byl váš nejnáročnější sjezd řeky?
Hodně si cením sjezdu řeky Reuss ve Švýcarsku, kde šlo o český prvosjezd. Celá řeka byla těžká a někdy jsme museli používat horolezecký materiál.

Jakých momentů na řece zažijete více? Těch dramatických, nebo těch zábavných?
Zatím se ani mě, ani lidem se kterými jezdím, nestalo nic výrazného. Běžným zraněním, jako naraženiny a odřeniny, se člověk prostě nevyhne, ale to není nic dramatického.

Zábavných okamžiků je  naopak hodně. Celé ježdění na vodě totiž beru jako zábavu a náplň života.