Žádné plivání na chodník, to je podstatou nového školení, kterým prochází obyvatelstvo Pekingu dva roky před hrami, na kterých chce čínský režim ukázat zahraničním návštěvníkům kulturní vyspělost země.
Nepříliš přívětivá a šedá čínská metropole nese pověst města s vesnickými zvyky a zahraniční návštěvníci žasnou, jak často a běžně obyvatelé masově uvolňují přebytku slin z úst rovnou k nohám spoluobčanů.
Odstranění tohoto zlozvyku před letními olympijskými hrami v roce 2008 je klíčovým kulturním úkolem, tvrdí Žang hui-guangová, ředitelka pekingského Hlavního úřadu pro etický a kulturní rozvoj.
"Budeme spolupracovat s tiskem, rozhlasem, televizí, internetem a mobilními operátory, abychom lidi naučili, jak si správně odplivnout," vysvětluje postup agentuře AP.
Její úřad vede "kurz správného chování", který zahrnuje takové věci, jako správné sezení, správné řazení do front na autobusové zastávce a vypínání mobilních telefonů při schůzce.
Avšak odplivávání na ulici je zlozvykem nejhorším, tvrdí úřednice.
"Musíte si odplivnout do kapesníku nebo sáčku a potom ho odložit do popelnice, to je završení procesu správného doplivnutí," dodává. Žang vysvětlila, že úřad zorganizoval malou armádu dobrovolníků, kteří v ulicích Pekingu rozdávají "odplivávací sáčky".
Aby obyvatelé dobrovolníky poznali, nosí zářivě oranžové uniformy a na zádech mají žlutě vyvedený čínský znak pro hlen.
Navzdory kampani mají plivači už nyní těžký život, protože čelí za slinu na chodníku pokutě až šesti dolarů (150 korun). "Tenhle rok ale požádáme policisty, aby postih vystupňovali," říká Žang hui-guangová.
Ostatní přistupují k výchově měkčeji. Lu-chin Mischkeová se narodila poblíž Pekingu, ale pak se provdala za Američana, se kterým žije ve Spojených státech.
Když se po čase vrátila do rodné vlasti, podlomila se jí kolena nad stálým upliváváním, odhazováním odpadků a předbíháním ve frontách. To ji přimělo k založení soukromé skupiny Pride Institute (Ústav hrdosti), která vyučuje přednosti slušného chování.
"Snažím se probudit pocit slušnosti, věřím, že tu je," říká Mischkeová. Podle ní se k debatě o správném počínání ve školách či společenských centrech shromažďují pokaždé stovky lidí.
"Viděla jsem, jaká krásná zákoutí a scenérie tu máme. Ale všechno je zasviněno plastikovými taškami a pytli. Někdy se mi zdá, že jsem jediná, kdo si toho všímá, a ptám se, proč lidé zacházejí s naší zemí, jako by byla jeden velký odpadkový koš," dodává.
Vláda bere hry prestižně
Po 24 letech se hry uskuteční v zemi s totalitním režimem. Čínská vláda by před celým světem velice ráda prezentovala pokrok země a probíhající reformy.
Snaží se proto radikálně zlepšovat životní prostředí v Pekingu, jehož obyvatatele dlouhá léta trápil smog.
Číňané také chystají netardiční cestu olympijského ohně. Trasa povede přes 28 zemí a pak 70 měst v Číně. Především se ale oheň poprvé objeví i na nejvyšší hoře světa Mount Everestu, ačkoliv není jasné, kdo a jak jej tam dopraví.
Zřejmě se tam pochodeň dostane z okupovaného Tibetu. I touto formou by vláda mohla demonstrovat jednotu země.