Praha - Český šerm se zásluhou kordisty Romana Ječmínka představil naposledy na olympijských hrách v roce 1996 v Atlantě. V brazilském Riu by se však zásluhou fleretisty Alexandra Choupenitche mohl český reprezentant po dvaceti letech pod olympijskými kruhy znovu objevit.

„Kdyby olympiáda začala dnes, tak bych díky patnáctému místu na světovém žebříčku už prožíval její atmosféru,“ usmívá se během rozhovoru pro Aktuálně.cz jednadvacetiletý brněnský rodák běloruského původu.

Co považujete za své dosavadní největší úspěchy?

Z juniorské kategorie předloňské stříbro z mistrovství světa a dvojnásobné prvenství v celkové klasifikaci Světového poháru. Mezi dospělými mně loni potěšilo páté místo na mistrovství Evropy a sedmá příčka na světovém šampionátu. Příjemný byl i postup až do finále na jednom z turnajů Světového poháru v La Coruni.

Čím je pro vás současné patnácté místo ve světovém žebříčku?

Nadějnou pozicí pro účast na olympiádě v Riu. Teď je však potřeba toto postavení udržet, případně ho ještě vylepšit. Konečný účet bude vystaven až 1. dubna příštího roku a do té doby mě ještě čekají čtyři turnaje Světového poháru a dvě soutěže Grand Prix.

Účast na OH si tedy zajistí prvních patnáct fleretistů ze světového žebříčku?

Kdepak, šermířská kvalifikace je velice komplikovaná a složitá. Přestože jde o individuální sport, tak letenku do Ria lze získat především ze soutěží družstev. Já v žádném týmu nejsem, takže bojuji o jedno ze dvou volných míst pro Evropany. Třetí zástupce starého kontinentu pak postoupí ještě z dodatečné kvalifikace, jejíž ošemetnost, napětí a nervózní atmosféru jsem poznal už v roce 2012 před Londýnem. Proto je mým cílem postup ze žebříčku.

Jak početná je současná konkurence ve vašem fleretu?

Na turnajích startuje kolem dvou set šermířů, z nichž třicet až čtyřicet má reálnou šanci na medailové umístění. Boj o olympiádu bude určitě dramatický a po každém turnaji se situace i mezi nejvážnějšími kandidáty může měnit.

Co bude pro vás v těchto bitvách rozhodující?

Do každého turnaje musím jít se zdravým sebevědomím, ale zároveň i s pokorou. Je velice důležité si věřit, že stanoveného cíle dosáhnu. Nesmím uvažovat, že by mi stačil postup do čtvrtfinále, to bych také mohl být vyřazen hned v prvním kole. Do každého zápasu je potřeba jít se záměrem, že ho vyhraji. Ať má soupeř jakoukoli kvalitu.

Na Evropských hrách v Baku jste byl vyřazen už v osmifinále. Bylo to pro vás velké zklamání?

Spíš obrovská zkušenost z celé této nádherné akce i našeho výborného šermířského turnaje. Ve svém vystoupení jsem si znovu potvrdil, že k vytčenému cíli je potřeba jít krok za krokem, soustředit se pouze na to, co mě čeká v nejbližší době a nedívat se moc dopředu.

K tomu všemu však potřebujete rady zkušených šermířů a špičkového trenéra...

To je pravda a proto mohu mluvit o štěstí, že jedním z mých prvních trenérů byl Rus Alexandr Romankov, olympijský vítěz ze soutěží fleretistů. Má toho hodně za sebou a dodnes jsou jeho rady i o maličkostech velice užitečné. Jinak v současnosti, především v technice šermu, mně nejvíc pomáhá trenér italské reprezentace Paolo Paoletti. Nemá sice čas mě provázet po turnajích, ale jezdím za ním do Livorna a spolupráci s ním si mohu jen pochvalovat.

Lze říci, že jste víc v zahraničí, než na domácí půdě?

Trénovat jezdím nejen do Itálie, ale také do Londýna. A když k tomu připočítám starty na turnajích, tak v Česku jsem byl letos v průměru pouze pět dní v měsíci. A na podzim to nebude jiné, zvláště když mě čeká velice důležitá předolympijská sezona. Pokud se mi podaří zvládnout všechno, čeho jsem zatím schopen a v něčem se ještě zdokonalím, tak věřím, že mám velkou šanci se do Ria probojovat.