Ústí nad Labem – Má za sebou skvělou první polovinu roku a druhou, kterou mu přibrzdily zdravotní problémy. Přesto je se svým rokem 2013 nejúspěšnější český profesionální boxer a sekretář ČUBP (Česká unie boxerů profesionálů) Lukáš Konečný spokojený.
A stejně tak i s tím, jakým směrem se za posledních dvanáct měsíců posunul tento sport v Česku. „Ale jen ten profesionální, přijde mi, že amatérský upadá,“ říká ve velkém, nejen hodnotícím rozhovoru, pro deníky Aktuálně.cz a Profiboxing.cz pětatřicetiletý brněnský rodák.
Zdraví? Na boxování to ještě není
Jiná otázka na úvod snad ani být nemůže: Co vy a zdraví?
Pořád nejsem fit, furt běhám po nějakých vyšetřeních. Sice mohu trénovat, ale na zápas to prostě není.
V nedávném rozhovoru pro iDnes.cz jste mluvil o uvolněném nervu v oku. To se nepotvrdilo?
Myslím si, že tenhle problém to není, že je v tom něco jiného, ale bohužel nemohu říct co. Prostě na to, abych se mohl stoprocentně připravit na zápas to není.
Jak vás znám, to vás musí pořádně štvát...
Na jednu stranu ano, na druhou mám ale zase hodně dalších aktivit, takže se s tím už dokážu nějak srovnat, zdraví mám jen jedno.
Když jsme se na toto téma bavili na podzim, vaše stáje SES Boxing rozhovor stopla. Jak se k tomu staví nyní?
Pořád to nebudou chtít myslím moc ventilovat, ale přece jen už to nějakou dobu trvá, je jasné, že není něco v pořádku, když půl roku neboxuji, proto o tom mluvím relativně otevřeně, nemám s tím problém. Tím, jak se ale zachovali a chovají stále, dávají zároveň najevo, že se mnou počítají dál, že jim nejsem ukradený, což je příjemné vědět. Ostatně jsme se na toto téma už několikrát bavili, tahají mě na vyšetření do Německa, mně se ale pořád moc nechce, rád bych, aby se to vyřešilo tady doma. Tak snad už budu brzo vědět, co mi je.
Naprosto reálně to ohrožuje i vaší kariéru, dáváte si nějaký nejpozdější termín, do kdy chcete vědět, co a jak?
Nedávám. Chci to vyřešit co nejdříve, osobně by se mi líbil zápas v březnu. Jsem relativně fit, když se zjistí, co mi je a povede rychle vyřešit, vím, že mohu být během dvou měsíců v top formě, pořád něco dělám, trénuji, udržuji se v kondici, jen prostě nemůžu zapnout na úplných sto procent a začít se připravovat a boxovat zápas.
Chci boxovat velký titulový zápas
Po několika letech, kdy jste neužil Vánoce je to alespoň pozitivní tímto směrem, že?
To je fakt, i když já nemám klidně svátky nikdy, což je ale dobře, kdybych se kopal do zadku, to by mě pak teprve štvalo. Před Vánoci jsem dělal v Ústí galavečer na počest táty, do toto další věci, takže se nenudím. Sice se nemusím hlídat s jídlem, devadesát kilo ale po svátcích mít nechci. (směje se)
Když jste zmínil ty ostatní aktivity, můžete prozradit i čtenářům, kteří vás tak neznají, o co se jedná?
Kromě toho, že jsem profesionální boxer, mám svou hospodu doma v Ústí nad Labem, kde vedu i tréninky, stejně jako dvakrát týdně v Praze, jsem i sekretář ČUBP, což mě stojí spoustu času, vážně se nenudím. Ráno vypadnu z baráku, večer jsem doma.
Letos jste odboxoval dva zápasy, oba s přehledem na body vyhrál, i když v tom druhém jste byl po nemoci. Jak je zpětně hodnotíte?
Jsem spokojený, všechno šlo v první polovině roku dle plánu, bohužel ta druhá část sezony se nepovedla kvůli zdraví, chtěl jsem ještě jeden zápas. Ale s těmi, co jsem odboxoval, jsem výsledkově i průběhem spokojený.
Na podzim jste se vrátil na vrchol ratingu federace WBO, kde jste aktuálně číslo dvě, což je výborná výchozí pozice do dalších jednání...
Máš pravdu, je to výborná pozice, abych jednal o velkém titulovém zápase, ale bohužel nejsem fit, takže co s tím? Chce se to uzdravit, aby se ta pozice dala také využít a člověk neměl jen v uvozovkách dobrý pocit.
Profi box má úroveň
Jste i sekretářem ČUBP, řešíte proto licence pro profesionální boxery, galavečery a spoustu dalších věcí s tím spojených. Jak hodnotíte tento rok z této pozice?
Já jsem spokojený, myslím, že u nás jde profesionální boxu pořád lehce nahoru, furt se to hýbe, máme více a více licencí, je i více galavečerů než bylo loni. Pořád je to málo, ale myslím, že to vedeme správným směrem.
Více licencí, více večerů, prozradíte, o kolik je ten nárůst oproti roku 2012?
Já to vidím minimálně o třicet procent oproti loňskému roku. Jak jsem řekl, pořád je to málo, ale jsme malá země, boxerů tu není moc. Na druhou stranu, jejich výsledky nejsou špatné, na to, s jak kvalitními soupeři často boxují, dostávají se i k menším titulovým soubojům, objevují se v televizi. Dá se říct, že tu nastupuje nová generace a že se to zlepšuje.
A nejen po této stránce, je vidět, že nás začíná brát Evropa vážněji, loni se mi sám ozval Alexander Dimitrenko, že chce boxovat na mém galavečeru, nyní Danny Williams, že by měl zájem boxovat u mě v Ústí nebo v Lucerně (nakonec dal přednost šejkům v Abú Zabí, pozn. autora) a to nejmenuji všechny. Jsem s těmi lidmi okolo v neustálém kontaktu, je vidět, že mne znají a že ví, že co slíbím, to také platí.
Bez nějakého podlézání se dá říct, že v tomhle ohledu hraje velkou roli vaše jméno...
Je to tak, s těmi kluky se znám osobně, potkáváme se na galavečerech venku, je třeba udržovat kontakty, takže je to samozřejmě plus, i v okolních zemích ostatně začínají manažerovat různí současní i bývalí boxeři z mé generace.
Zmínil jste obměnu generací a boxery, kteří se utkávají v zajímavých zápasech. Co byste na jejich adresu řekl, jmenovitě mě napadají kluci jako Ondřej Pála, Tomáš Adámek, Štěpán Horváth, Martin Parlagi, Miguel Velozo, Josef Obešlo, stále tu jsou Luboš Šuda, Roman Kracík?
Největší radost mi udělal Štěpán tím posledním zápasem s Frankem Buglionim v Anglii. Trochu mne zklamal předtím s Michelem Mothmorou ve Francii, ale tam to prostě nezvládl psychicky, což je logické. Vím, jaký je boxer, potřebuje růst, dá se říct, že za to mohu i já coby jeho manažer. Ale potom v Anglii o váhu výše se skvělým boxerem předvedl parádní výkon, je škoda, že to nedotáhl do konce. Ale jsem spokojený.
Ondra Pála měl skvělý zápas, obrovsky sledovaný, čímž udělal našemu boxu velkou reklamu, Martin Parlagi má před sebou velkou budoucnost, dělá parádní zápasy. Tomáši Adámkovi sice poslední zápas úplně nevyšel, ale předtím to bylo slušné, dělá vyrovnané souboje s kvalitními soupeři venku, dá se kolikrát říct, že kdyby boxoval doma, tak ty duely vyhraje. Roman Kracík s Lubošem Šudou sice už pomalu ztrácejí, ale pořád jsou vidět.
No a Pepa Obešlo mě na rovinu se**, jeho potenciál je úplně jinde, než předvádí, bohužel neposlouchá, nemá životosprávu, profesionální přístup. On na to má, hodně, o to více mě štve, že se není schopen kousnout, srovnat se v hlavě. Dokud k boxu nezačne přistupovat na sto procent, tak se to nezmění.
Ale na to jak jsme malá země, tak si myslím, že máme za sebou boxersky kvalitní rok. Vezmi si, že tu nejsou moc promotéři, manažeři, tím pádem ani kvalitní trenéři a profesionální podmínky, přesto ti kluci dokážou dělat skvělé zápasy. Věřím s prominutím i sobě, že až skončím s aktivní kariérou, že se na manažerskou dráhu budu moct více vrhnout a pohnu s tím. Myslím, že bychom s tím mohli v Česku něco udělat.
Sečteno podtrženo: růst a zlepšení tu je?
Oproti loňsku určitě. Jsem si tím jistý.
Kromě Čechů na sebe upozornil i slovenský bijec Tomáš Kovacs, který se jako první boxer z Československa představil v zápase o titul mistra světa v Americe. Sice rychle prohrál, přesto, jak se na vše kolem něj díváte vy?
Na ten zápas jsem koukal, bohužel jsem něco podobné čekal. Na jednu stranu jsem doufal, že to tak nebude, vyrůstal jsem v Československu, beru to tak, že jsou to naši bráchové, mám s nimi pěkný vztahy, fandím jim, ale bohužel. Byl ale obrovský úspěch už jen to, že se k tomu zápasu dostal, a je jedno jak.
Ukázalo se ale, že takové zápasy jsou o zkušenostech, že je třeba růst postupně, průběh souboje byl naprosto jasný, dostal lidově na budku, velkou roli sehrála určitě i psychika. I přes ten výsledek je ale tenhle zápas obrovský plus pro Tomáše samotného, i celý slovenský box, udělal mu obrovskou reklamu. Určitě tento sport zpopularizoval na Slovensku, hodně se o tom zápase psalo i u nás. Takže jeho vystoupení lze hodnotit z celkového pohledu jednoznačně kladně.
Amatérská scéna jde do ...
A jak hodnotíte českou amatérskou scénu? Stíháte ji vůbec sledovat?
Nesleduji ji tolik, to je pravda, nemám na to čas a z tohoto důvodu nechci být přehnaně kritický, ale myslím si, že jde do háje, o čemž tak trochu svědčí i výsledky republiky, když ji vyhráli ti kluci, co vyhráli. Víš, když jsem boxoval ještě v amatérech já, tak to bylo o tom, že jsme jako reprezentanti vládli, v lize jsem dominovali. Je ale fakt, že členská základna byla také jiná, byli jsme pod větším tlakem, dneska to je tak, že kluci z reprezentace boxují s ostatními vyrovnané zápasy, občas i prohrají a republiku pak vyhraje čtyřicetiletý kluk. I když se na ní co vím pořádně připravoval, tak to není dobrá reklama.
Štve mě i to, že šel do háje box v Ústí, je to špatně. Když se zase vrátím zpět do minulosti, za nás byly na tréninku desítky kluků, když někdo z výběru podělal trénink, byli v jeho váze další dva, tři kluci, kteří ho mohli nahradit. Dneska tu trénuje jeden, dva kluci. Je to škoda, na druhou stranu to otevírá možnosti i jinde v republice, nemyslím jen Prahu, ale právě menší města a podobně. Ale pokud to mám hodnotit celkově, myslím, že amatérský box šel trochu dolů.
Takže se dá říct, že ta současná vyrovnanost je spíše na škodu?
Podle mne – co říkám od boku – jsou ti kluci vyrovnaní, protože jsou špatní. Abych to vysvětlil – když jsem byl reprezentant, všechny jsem tady mlátil, mohl bych před republikou slavit a stejně bych vyhrál. Dneska je to o tom, že jsou všichni relativně v uvozovkách lemplové. Třeba se pletu, budu rád, když bych se pletl, ale moc často se nepletu.
Reprezentanti za mojí doby, ti neměli konkurenci, kolikrát se mi v lize stalo, že ringový řekl box a než jsem k soupeři došel, tak letěl do ringu ručník, protože jeho trenér věděl, že bych mu kluka v uvozovkách zabil. Teď je to tak, že Chládek, který má být hvězdou, ostatní poráží, ale jen na body, boxuje s nimi relativně vyrovnané zápasy. Nemá ten přehled, co měli ti kluci před patnácti, dvaceti lety, není tam ta dominance, kdy bylo jasné, že naši soupeři jsou na zabíjačku.
