Drážďany – Jen pár dnů poté, co si pochvaloval formu, přišla komplikace.
Česká boxerská jednička Lukáš Konečný o uplynulém víkendu místo tréninku bral antibiotika a až na úterním sparingu se definitivně s trenérem Dirkem Dzemskim rozhodli, že svůj evropský titul WBO ve střední váze proti Francouzi Moezi Fhimovi bude tuto sobotu obhajovat.
"Nechtěl jsem hodit do háje tu dlouhou přípravu. Jsem v pohodě, na fyzičce se nemoc nepodepsala, do zápasu jdu s čistou hlavou," řekl brzo pětatřicetiletý člen stáje SES Boxing už bez ucpaného nosu a s obvyklým úsměvem na rtech.
Tak jak se po fyzické stránce aktuálně cítíte?
Dá se říct, že už se cítím super. Sice ještě mám trochu rýmu, ale poslední tréninky probíhají úplně v pohodě a hlavně: už nyní mám váhu, měl jsem i pod 72 kilogramů. Dneska (rozhovor vznikal ve čtvrtek večer, pozn. autora) jsem měl normální večeři, steak s cibulí a bramborovou kaší, což je před zápasem pro mě něco neuvěřitelného. Dokonce jsem mohl dneska vynechat i poslední krabičku od Diety Praha. Byla to taková malá večeře, nic moc, po běhání jsem měl půl kila pod limitem střední váhy (72,5 kg, pozn. autora), tak jsem si řekl, proč si nedat něco normálního a pochutnat si. Plánuji si, že si dám večer pivo, ráno je na programu menší snídaně, kolem jedenácté dopoledne lehký trénink na vyladění váhy. Tentokrát by to mělo proběhnout v klidu, bez stresu, bez scvrknutého žaludku, což je super.
Ještě k té nemoci, můžete nyní s odstupem času už přiblížit, co se vlastně stalo?
Nevím přesně, prostě jsem byl úplně zabitý, měl jsem strašnou rýmu, plný nos, naštěstí jsem ale neměl žádné teploty. I tak jsem byl ale úplně hotový, takže jsem dostal třídenní antibiotika a během těch dnů netrénoval. Už je to ale v klidu, mám za sebou dvanáct kol sparingu a myslím, že se to na mé formě nijak zásadně nepodepsalo, pořád jsem rychlý, pohyblivý, je to v pohodě.
Jak moc jste s týmem váhali, jestli nakonec do zápasu jít nebo ne?
Záleželo to na tom úterním sparingu jak jsme se bavili. Já jsem se hodně bál, abych během těch dnů nepřišel o fyzičku, sparing byl pochopitelně lehčí, co také jiného pár dnů před zápasem, ale i tak se dvěma soupeři. Cítil jsem se v něm dobře rychlostně i fyzicky, nebylo co řešit.
Ve vašem případě, kdy každá porážka může znamenat konec kariéry, to muselo dvakrát tak těžké rozhodování...
Mohl by to být velký risk, ale zase na druhou stranu se mi nechce hodit do háje tu skvělou přípravu, to by mě štvalo. Bylo by to nepříjemné i proto, že zápas by se odložil a já přišel o prázdniny s rodinou a dětmi, které jsem neměl už dva roky a to už by mě asi kleplo. Proto jsem z té nemoci byl o víkendu trochu na větvi, ale už je to v klidu. Do zápasu jdu s čistým svědomím, že jsem stoprocentně připravený.
Čím si tak skvělou přípravu vysvětlujete, hlavně s ohledem na zcela odlišné pocity před březnovým duelem s Karimem Achourem?
Před ním to bylo takové zvláštní. Měl jsem boxovat později, ale nakonec se to urychlilo a já prostě na tu finální část přípravy nebyl psychicky připravený. Pořád jsem trénoval objem, objem a najednou jsem se měl chystat na soupeře a nešlo to. Nebyl tam správný timing.
Výbornou přípravu doprovází i to, že máte už pár dnů vlastně váhu, se kterou se obvykle dost trápíte...
Přemýšlím nad tím celou dobu, čím to je. Asi nejspíše tím, že jsem přestal jíst doplňky stravy, jinak si to neumím představit, takto jsem se asi mezi profíky necítil. Já jsem i ty své neoblíbené krabičky jedl jen tři týdny. Jasně, sice jsem dlouhodobě myslel na dietu, ale u mne je trochu rozdíl na ni myslet a pak ji držet, furt jsem pil ta své tři pivka. (smích)
Takže se dá říct, že takhle váhově dobře jste na tom nebyl ani před zápasy ještě v nižší divizi?
V profíkách jsem se asi takhle dobře v přípravě nikdy necítil. Já už měl několikrát v posledním týdnu pod 72 kilogramů a ani jsem se nijak zvlášť netrápil. Je to neuvěřitelné.
Že byste s přibývajícím věkem lépe poznával své tělo?
(Usmívá se) To asi ne. Já přece ještě na jaře říkal, že se mi váha dělá s věkem hůře a hůře. Přemýšlel jsem nad tím, manželka také a přišla na to, že to prostě bude kvůli tomu, že nejím ty doplňky. Já kromě toho, že si vezmu sem tam nějaké to céčko a sportovní nápoj, tak nic jiného do sebe necpu a cítím se fakt výborně. Ani mi to nechybím. Piji pivo, to je můj doplněk stravy a funguje skvěle.
Mluvil jste v minulém týdnu o fyzických testech, které podstupujete. Nepřišel jste o svalovou hmotu?
Úplně v pohodě, vážně. Asi je to prostě o typu člověka, necpu se tím a cítím se lépe než předtím. Lépe se mi i tráví. Pokud se k nějakým doplňkům budu ještě vracet, tak hodně lehce a pozvolna.
Tak dovolená, na kterou se poté chystáte, vám váhu otestuje...
(Úsměv) Uvidíme, já moc nepřibral ani po zápase s Achourem, jen lehce jsem přelezl osmdesátku. Ale je jasné, že se těším, až si dám nohy nahoru, chci se cpát, chci pít, chci se věnovat rodině, tak uvidíme. Ale všeho s mírou. Vím, že další zápas může na podzim přijít kdykoliv, pokud samozřejmě vyhraji. V opačném případě bych to řešil trochu jinak.
Pokud byste prohrál, bylo by to pro mnohé asi velké překvapení...
Já bych neříkal, že by to bylo velké překvapení. Viděl jsem poslední zápasy toho kluka a nebude to fakt žádná prdel, ať si každý říká, co chce, že je až sedmdesátý na světě a podobně. Má nepříjemný styl, který mi asi nebude úplně sedět, je to dobrý boxer, který má za sebou těžké zápasy. Ale logicky jsem favorit. Jsem zkušenější, vlastně dvakrát tolik, co on, ale v ringu je to vždy o momentální formě, jak fyzické, tak psychické. Ale pokud se mi nevrátí nemoc, neprojeví se v zápase, neudělám nějakou chybu, tak bych měl vyhrát.
Platí i po shlédnutí videa, že zápas se bude spíše rozhodovat na body?
Určitě. Počítám spíše s tím, že vyhraji na body a také tomu přizpůsobíme taktiku. Budu se snažit relativně šetřit síly, trefovat jej rychleji a častěji, než se snažit o tvrdší údery s menší kadencí.
Je pro vás výhoda, když víte, že váš soupeř je sice nepříjemný, ale dvakrát velký knockoutér to není?
To sice není, ale je rychlý, je výbušný a ránu také má. I když to poslední poznám až v sobotu v ringu. Ale rozhodně si nemyslím, že nemůžu prohrát před limitem, to se může stát každému. Na druhou stranu, ano, jsem trochu klidnější, když vím, že to není žádný bombarďák. Ale i tak mě klidně může sundat.
S ohledem na všechno dosud řečené, jak je pro vás důležité, že budete mít v drážďanské aréně velkou fanouškovskou podporu?
Podpora vždycky pomůže, těším se na to a doufám, že příznivce nezklamu, že jim svým výkonem dám signál pro to, aby chtěli na můj další zápas přijet zase. Mám rád své fanoušky a čím více lidí je na mé straně, tím lépe.
Fandění pomáhá i Energie Verbund-Arena. Vejde se do ní pět tisíc lidí...
Je to ideální hala pro box, parádní zimák. Odevšad je skvěle vidět, což je pro fanoušky dobře. Pro mě je zase fajn, že je to kousek od hranic, kousek od Ústí a že je kilometr od hotelu, kde jsme. (směje se).
Takže půjdete na zápas pěšky?
Přemýšlím o tom. Určitě by to šlo a pro mě by to byla taková menší procházka.
