Magdeburg/Ústí nad Labem - Spolu s parťákem Robertem Stieglitzem rozbouřili vyprodanou osmitisícovou GETEC Arénu v Magdeburgu. Aby ne. Vždyť Stieglitz ve třech kolech srovnal německou modlu Arthura Abrahama a Lukáš Konečný v krvavém souboji s přehledem vybodoval snaživého Francouze Karima Achoura.
A nyní má česká jednička v plánu napodobit svého stájového kolegu. Chce titul mistra světa. „Tenhle galavečer celé naší stáji SES hrozně pomohl. Dá se říct, že z nás udělal jedničku v Německu. Mě teď čeká obhajoba evropského titulu WBO doma a už v té době bychom měli jednat o mém zápase o titul mistra světa,“ řekl v rozhovoru pro Profiboxing.cz Konečný. A nejen to...
Jak jste se cítil v ringu ty osobně? To zranění nevypadalo úplně nejlépe.
Trochu mne rozhodilo, dvě kola jsem se hledal, ale pak jsem si tam našel levou ruku, díky trenérovi zjistil, co na něj platí a už jsem byl relativně v klidu. Nebyl to tak těžký zápas, jak by se mohlo zdát.
Od ringu nebylo bohužel vidět, že šlo o hlavičku. Jak reagoval ringový? Všiml jsi toho, věděl jste hned, že když by došlo na předčasný konec, bude se dobodovávat?
(Úsměv) Věděl, protože jsem ringovému okamžitě sprostě žaloval, když k té hlavičce došlo a on o tom věděl, v přestávce jsem slyšel i jak to říká bodovým, takže jsem byl relativně v klidu. Věděl jsem průběžně, že vedu, takže jsem si i říkal, že by mi nevadilo, kdyby to ukončil. Pak už mě to trochu mrzelo, bylo relativně pár vteřin do konce zápasu, na druhou stranu jsem měl červenou mlhu před očima. Fakt to bylo blbý, člověk si pak říká, přiletí ti jedna náhodná rána, protože nevidíš a jsi v prdeli, můžeš projet vyhraný zápas. Sice mi to mrzí, ale na druhou stranu jsem rád, že to takhle dopadlo.
To druhé zranění...
To byla také hlavička.
Zpod ringu bylo vidět, že při těch klinčích hodně vystrkoval lokty, když jste šli od sebe.
To je pravda, občas se tam loket objevil, ale tím jsem nedostal. Ale musím říct, že hlavičky stačily, fakt mě dost bolela hlava, i v rohu v přestávkách, když mi ty obočí asistent mačkal. Ale na druhou stranu, ten kluk byl naprosto férový, ostatně jako všichni Francouzi, se kterými jsem se kdy setkal v ringu, ať již při sparingu, tak i při zápasech. Sám se mi pak omlouval, určitě v tom nebyly úmysly.
Ovšem hala po konci zápasu začala pískat, ringový tě totiž dost podivně odmával tak, jak se končí zápasy technickým knockoutem, sám Achour začal slavit...
Já věděl, že se bude dobodovávat, ale je fakt, že ten konec zápasu neudělal ringový úplně ideálně a správně.
Každopádně Achour nastupoval v dresu Zidaneho. Kdo ví, třeba to mají Francouzi v krvi (slavný francouzský fotbalista ukončil kariéru po MS 2006, kde byl po hlavičce do hrudi italského beka Materazziho vyloučen, pozn. autora)?
(Směje se) Jo, to vím. Je pravda, že mají podobný styl. Ne, vážně, ten kluk byl v pohodě, slušný a férový.
Takže myslíte, že ty hlavičky nemají Francouzi v krvi?
Hele, když to vezmeš, tak Zidane není Francouz ale Alžířan, což Achour ale je také... (úsměv)
Už přišlo obočí k sobě? (otázka z neděle, pozn. autora)
Abych řekl pravdu, tak mne celkem bolí, je to oťukané, v pondělí s tím zajdu za doktorem. To jedno mi v noci ještě znovu prasklo, měl jsem krvavý polštář, mám to jen zalepené, sešité to nemám.
Jak jste se cítil ve střední váze?
Myslím, že v pohodě, i silově to bylo v pořádku. Určitě jsem nepředvedl nejlepší výkon, ale já věděl, že na body vedu, nebyl jsem potom úplně správně motivovaný. Do toho to zranění, ne úplně povedené sparingy, jelikož příprava prostě nebyla ideálně načasovaná.
Takže se dá říct, že je ještě na čem pracovat?
Určitě je, ale vím, že na to svým způsobem mám.
Jak se s ohledem na tyto okolnosti po zápase tvářil tvůj kouč Dirk Dzemski?
Byl spokojený. On i manažer byli hodně nervózní kvůli těm sparingům, já sám byl také nervózní, protože jsem byl pod velkým tlakem. Vím, že pokud prohraji, šance na zápas o titul mistra světa by se dostala na bod nula.
Přijeli vás podpořit kamarádi, maminka, manželka Jarka a dcery. Všichni byli hodně slyšet, vnímal jsi ten svůj hlouček i vy?
Něco ano, třeba „tati do toho“ a podobně. Bylo to příjemné, určitě je to tak trochu motivace, na druhou stranu beru holky jen na „domácí“ zápasy.
Nestálo by za to změnit taktiku a brát je na všechny, když jsi před nimi ještě neprohrál. Jednou jste to vynechal...
To je fakt. Uvidíme. Každopádně další zápas by měl by být stejně doma v Česku.
Takže platí, to co jste říkal už dříve?
Ano, přesně. Na přelomu května a června bych měl tenhle pás obhajovat v Česku a mezitím už by se mělo pracovat na zápase o světový titul. Ale platí i ta druhá část: musím vyhrávat.
Jak proběhla oslava?
Dobrý, trochu jsme popili, ale hlavně na pokoji, protože na baru bylo narváno. Magdeburg žil v noci hodně dlouho, hlavně díky výhře mého stájového kolegy Roberta Stieglitze nad Arthurem Abrahamem. O tom se bude ještě bude hodně dlouho mluvit.
Vás ten zápas také hodně vtáhl. Jak jste ho viděl svýma očima?
Nečekal jsem to. Vím, že je Robert lepší boxer než Arthur. Ale jedna věc, že to tak je a druhá prodat to v ringu. Ale bylo pro mě překvapivé, jak rychlý spád ten zápas vzal. Robert boxoval skvěle takticky, měl to ve svých rukou od začátku. Nečekal jsem, že jejich zápasu bude takhle jednoznačně vedený. Robert do něj vždycky vysypal sérii a byl hned u něj. Vůbec nedal Abrahamovi šanci, ten nevěděl, co má dělat, navíc pak měl oko jako okurku.
Atmosféra v hale byla elektrizující. Myslíte, že i to Robertovi pomohlo?
Je to možné. Pokud máš taktiku nastavenou jako měl Robert, tak ti ta atmosféra určitě pomůže, problém by byl, kdyby ti trenér říkal: boxuj na distanc a ty bys jel tímto stylem díky fanouškům, kteří by tě strhli. Ale tady se vše sešlo ideálně.
Je vítězství Roberta motivací pro vaší vlastní kariéru. Že si dokázal vzít titul mistra světa zpět?
Pro mě je to hrozné plus především kvůli naší stáji SES Boxing. Tenhle zápas nám strašně pomohl. Kdybych já vyhrál a Robert prohrál, tak by to bylo skvělé hlavně pro mě, ale takhle to je super jako celek. My jsme dříve byli taková malá, rodinná stáj. Momentálně se i s ohledem na další výsledky dá se říct, že jsme v Německu jedničkou. A to už má obrovskou váhu.
Škoda jen, že to nevyšlo před dvěma týdny ještě Dejanu Zaveckovi proti Keithu Thurmanovi. To byste měli jako stáj perfektní skóre, že?
Je to škoda, ale tenhle galavečer to více než vykompenzoval. A to máme před sebou dva zápasy, kdy bude boxovat o tituly mistrů světa Robin Krasniqi a Francesco Pianeta.
Co teď momentálně čeká vás?
Relativní klídek, ale budu muset trénovat lidi v Ústí i v Praze, musím udělat hodně práce, kterou jsem teď odkládal kvůli přípravě, když jsem nebyl v Česku.
Patří mezi ty úkoly i srovnat dcery, aby se lépe učily, jak říkala manželka?
(Směje se) Ano, přesně tak. Budu si muset promluvit s manželkou a tady někoho donutit, aby se učil (mluví k dcerce, která se k němu tulí). Když už je beru do ringu, tak se musí učit! (na oko přísně)
