Muší váha (mezi profesionály nad 49 kg - do 52,1 kg; mezi amatéry nad 48 kg - do 51 kg ) I malí muži mohou rozdávat velké údery. O tom by mohli hovořit soupeři Velšana Jimmyho Wilda, který je mnohými považován za nejlepšího boxera muší váhy všech dob. Na začátku dvacátého století dokázal "Mocný Atom" díky svým hbitým nohám a drtivou ránou pravačkou decimovat i soupeře z vyšších váhových kategorií. V nejslabších třídách jsou knokauty spíš vzácností. To však neplatilo pro neporazitelného Richarda Lopeze. Mexičan vyhrál všech 51 svých zápasů a v plných 38 uštědřil soupeři KO. Největší světová esa: Jimmy Wilde (boxoval v letech 1910-23), Pancho Villa (1919-25), Pascual Perez (1952-64), Miguel Canto (1969-82), Ricardo Lopez (1985-2001). Největší domácí hvězda: František Majdloch. Bantamová váha (nad 52,1 kg - do 53,5 kg; nad 51 kg - do 54 kg ) Zřejmě tím nejlepším představitelem bantamu byl Eder Fofre, jemuž přihrbený postoj v ringu přinesl jen dvě porážky v 78 duelech. Brazilec byl mistrem rychlých rukou, skvělé rovnováhy a nevyčerpatelné energie. Ale i on našel svého přemožitele. V roce 1965 mu korunu nejlepšího bantamisty uzmul Fighting Farada z Japonska. Největší světová esa: Manuel Ortiz (1938-55), Eder Jofre (1957-74), Ruben Olivares (1965-88), Carlos Zarate (1970-88), Fighting Harada (1960-70). Největší domácí hvězda: Miloslav Piskač. Pérová váha (nad 55,3 kg - do 59 kg; nad 54 kg - do 57 kg ) Čtyřdílná poválečná bitva mezi Willie Pepem a Sandy Saddlerem ukázala vše, co může pérová váha nabídnout. Mýtický ofenzivní umělec Pep dokázal vyhrávat, aniž by soupeři udělil velkou ránu. Ale narazil na Saddlera, který využil svoji pružnost a výšku a knokautoval jej. Pep dokázal porážku v odvetném zápase vrátit, ale v dalších dvou pokračováních dominoval opět Saddler. Dubnický boxer Ján Zachara nenašel právě v této váze přemožitele v na letních hrách v Helsinkách 1952. Největší hvězdy: Willie Pep (1940-66), Sandy Saddler (1944-56), Alexis Arguello (1968-95), Salvador Sanchez (1975-82), Marco Antonio Barrera (1989-2005). Největší domácí hvězda: Ján Zachara. Lehká velterová váha (nad 61,2 - do 63,5 kg; nad 60 kg - do 63,5 kg) Mistři boxu, výtržníci a specialisté na knokauty, lehký veltr jich byl plný. Ale dva zástupci Střední Ameriky vyčnívali: Roberto Duran (Panama) a Julio Ceasar Chavez (Mexiko). "Kamenná ruka" Duran vládl této váze plných šest let, soupeře zdolával neuvěřitelnou vůlí, zuřivostí a šikovností. Chavez řekl své o deset let později na cestě do veltru, kde se utkal s dalším šampionem lehkého veltru Pernellem Whitakerem. Bohumil Němeček je prvním a dosud jediným tuzemským zlatým olympijským vítězem v lehkém velteru. Podařilo se mu to v roce 1960 v Římě. Největší hvězdy: Joe Gans (1891-1909), Benny Leonard (1911-32), Roberto Duran (1968-2001), Julio Cesar Chavez (1980-), Pernell Whitaker (1984-2001). Největší domácí hvězda: Bohumil Němeček. Velterová váha (nad 63,5 kg - do 70 kg; nad 63,5 kg - do 67 kg ) Dost lehcí na to, aby si uchovali mrštné pohyby a dost těžcí na to, aby dokázali soupeře pořádně počechrat. Velteroví boxeři byli po dlouhou dobu nejkouzelnější kategorii. A navíc v jejich středu byla po mnoho let největší mlátička: "Sugar" Ray Robinson. Díky skutečně vražedné kombinaci rychlé baterii různých po sobě rychle následujících úderů dokázal nad soupeři získat nadvládu. Disponoval neomylnou schopností dát v pravý čas ten rozhodující úder, aby protivníka dostal na podlahu ringu. Byl to velký boxerský všeuměl dominující váze, jež vyžaduje všestranné borce. Július Torma se stal prvním a tuzemským zlatým olympijským vítězem, z triumfu se radoval v roce 1948 v Londýně. Velter však dal československému boxu jeho největší osobnost Františka Nekolného. Jako amatér neměl prakticky žádnou konkurenci, z 57 utkání vyhrál 56. Od roku 1930 bojoval v profesionálním ringu, kde záhy získal přezdívku "blonďatá mlátička". V roce 1931 zvítězil ve své váze na mistrovství Evropy a získal ocenění jako nejlepší sportovec ČSR. Neztratil se ani později mezi profesionály. Největší hvězdy: Barney Ross (1929-38), Henry Armstrong (1931-1945), Sugar Ray Robinson (1940-65), Jose Napoles (1958-77), Sugar Ray Leonard (1977-1997). Největší domácí hvězdy: Július Torma, František Nekolný. Střední váha (nad 70 kg - do 72,5 kg; nad 71 kg - do 75 kg ) To byla královská disciplína osmdesátých let. "Sugar" Ray Leonard, Thomas Hearns a Duran šli do vyšší třídy, aby zkusili štěstí ve váze ovládané Marvinem Haglerem, jenž vypadal jako neporazitelný boxovací stroj. V jednom z největších soubojů této kategorie se v roce 1985 sešli z očí do očí v Caesars Palace v Las Vegas "Úžasný" Marvin Hagler a "Ranař" Thomas Hearns. Boj netrval dlouho skončil ve třetím kole, kdy Hagler vyhrál KO - ale byl tak brutální a zuřivý, jak box jen může být. Vůbec prvním československým olympijským medailistou v boxu byl ve střední váze (tehdy však do 72,5 kg) Jan Heřmánek v Amsterdamu 1928. V Nizozemsku tehdy při turnaji panoval velký zmatek, především rozhodčí byli velmi slabí. Heřmánek dokonce na protest proti tomu odmítl nastoupit. Nakonec se však nechal přesvědčit a dotáhl to až do finále. Do střední váhy patří také Vilda Jakš. Ten je dnešním televizním divákům známý díky filmu Pěsti ve tmě, kde ho ztvárnil Marek Vašut. Ve filmu režiséra Jaroslava Soukupa byl Jakš překřtěn na Vildu Jakuba. Bronzem z moskevské olympiády 1980 se může chlubit další člen bohaté ústecké líhně Ján Franek. Největší hvězdy: Harry Greb (1913-26), Sugar Ray Robinson (1940-65), Carlos Monzon (1963-77), Marvin Hagler (1973-1987), Bernard Hopkins (1988-) Největší domácí hvězdy: Jan Heřmánek, Vilda Jakš, Ján Franek. Polotěžká váha (nad 76,2 kg - do 79kg; nad 75 kg - do 81 kg ) V posledních letech byla polotěžká váha poslední zastávkou na cestě borců usilujících o olympijský či profesionální triumf v nejtěžší váze. Ale někteří skvělí boxeři právě zde našli svůj domov. Patřil mezi ně "Starý Mungo" Archie Moore, jehož kariéra trvala neuvěřitelných 30 let. Moore měl dostatek síly a lstivosti, aby dokázal z trůnu svrhnout velikána supertěžké váhy. Svoji šanci však v roce 1955 promarnil a prohrál KO v devátém kole. Marciano krátce nato ukončil kariéru. Později se v polotěžké váze uplatili borci ze střední váhy jako Roy Jones jr. a James Toney. Ještě v čerstvé paměti mají jistě čeští sportovní fanoušci spanilou jízdu "Rudyho Mlátičky" Rudolfa Kraje olympijským turnajem v Sydney, která skončila až ve finále. Největší hvězdy: Archie Moore (1936-63), Ezzard Charles (1940-59), Bob Foster (1961-78), Michael Spinks (1977-88), Roy Jones jr. (1989-). Největší domácí hvězdy: Vojtěch Rückschloss, Rudolf Kraj. Supertěžká váha (nad 91 kg; nad 91 kg) Jediná kategorie bez horního váhového limitu někdy trpí nedostatkem rychlosti, když se těžcí boxeři plouží ringem. Držení a klinče jsou zcela běžnou záležitostí, zvláště když koncem závěrečných kol dochází oběma borcům síla. Ale když oba bojují z plných sil, je to oslnivá bitva. Každý, kdo viděl, jak Mike Tyson knokautuje Michaela Spinkse nebo Trevora Berbicka, byl udivený tím, jakou sílu může člověk vyvinout. A nedostižný Muhammad Ali s jistýma nohama a rychlýma rukama dokázal, že i nejtěžší muži se mohou chlubit grácií a stylem. Největší hvězdy: Jack Johnson (1897-1938), Joe Louis (1934-51), Rocky Marciano (1947-55), Muhammad Ali (1960-81), Larry Holmes (1973-1999). Největší domácí hvězdy: Peter Hrivňák, Michal Husárik.