Když sportovkyně končí kariéru v pouhých 22 letech a přitom válcuje konkurenci, nabízí se otázka, proč tak brzy?
Jsem ve třetím ročníku obor fyzioterapie, takže mě snad čekají státnice a už to nestíhám dávat dohromady. Chci věci dělat na 100 procent a to už bych teď nemohla. Buď bych šidila jedno, nebo druhé. Aerobiku ale sbohem nedávám.
Proto jste si vybrala fyzioterapii, abyste mohla u sportu zůstat?
Ano, je to moc zajímavý obor a povolání. Všechno spolu souvisí a najednou dává smysl. Ráda bych v budoucnu využila své zkušenosti jakožto závodníka, fyzioterapeuta, možná trenéra nebo rozhodčího. Snad se mi to povede.
V jiných sportech s takovou kariérou se i docela slušně zajistíte do budoucna, co u vás, zajistí vám tituly mistryně světa nějaký finanční bonus?
Aerobik mě určitě neuživí, to je také důvod konce. U sportu bych chtěla zůstat, ale nějak, aby mě to uživilo. Také jsem se začala vzdělávat na post rozhodčího aerobiku. Zkouším to tedy "z druhé strany".
Kolik vlastně máte medailí, máte to spočítané, kolik jste jich za celou kariéru získala?
Spočítané je nemám, ale chystám se na nějakou archivaci, abych si v tom udělala pořádek. Všechny mám vystavené v mém pokoji i s diplomy a články z novin.
Když se ohlédnete, co vám všechno aerobik dal?
Dal mi spoustu zkušeností do života, jako každý sport. Můj názor je takový, že sportovci jsou celkově lépe vybavení do života, odolnější. Také mají spoustu přátel napříč celým světem. Mohla jsem se podívat na různé destinace ve světě, zúčastnit se vyhlášení dukláckého sportovce roku, a tak se setkat se sportovními legendami. No a taky mě aerobik navedl na cestu fyzioterapie, takže mi dal vlastně takový životní cíl. Jsem ráda, že jsem vychovaná jako sportovec.
Jak je to s budoucností aerobiku v České republice, hlásí se pořád další adepti?
Určitě ano, malých holčiček teď je zase spousta. A i nových trenérek, které jsou zapálené pro věc, edukují se na kurzech pořádaných naší organizací FISAF.cz a věřím, že Česká republika bude mít za chvíli další mistryně světa.
