Minulý týden jste se stala v nizozemském Leidenu mistryní světa ve sportovním aerobiku. Jaké byly oslavy titulu?
Ten úspěch je tak velký, že je těžké si uvědomit, že je to skutečnost. Noviny a televize si žádají o rozhovory a já jsem neskutečně nadšená, že tolik lidí zajímá, čemu se věnuji. Co se týče oslav, hned po vyhlášení organizátoři připravili afterparty pro všechny závodníky, které jsme se zúčastnili. A také doma měli z medailí obrovskou radost! Rodiče jsou na mě pyšní a jsem ráda, že mohli být na závodech se mnou. Trenérka nám dala volno, a tak jsme v rámci klubu ještě slavit nestihli. Ale jakmile bude zase trénink, věřím, že si na úspěch připijeme.
Po Olze Šípkové a Denise Barešové jste se stala teprve třetí českou mistryní světa. Jaké to je, ocitnout se ve společnosti těchto velkých jmen?
Jak už jsem zmínila - je těžké tomu vůbec uvěřit! Je to bomba! Obě dvě jsou mým vzorem. Když jsem byla malá, tak jsem samozřejmě vzhlížela k velkým holkám u nás v klubu, protože také jezdily na světové šampionáty a byly velmi úspěšné. Ale když prostě řeknete jméno Olga Šípková, tak všichni vědí. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych jednou mohla dosáhnout jejich úspěchu.
Olga Šípková byla první a nejznámější tváří aerobiku u nás, je i pro vás idolem, nebo máte jiné vzory?
I Olga je mým vzorem. Ale inspirovalo mě mnoho závodníků - Kristýna Zahradníčková, Klára Benešová, Allira Bullová, Lissa Van Brandeová, Jan Pochobradský a spoustu dalších. Kdybych je měla vyjmenovat, tak by to byl hodně dlouhý seznam. Je to proto, že znám velkou spoustu závodníků, kteří umí bojovat, ale i prohrávat. Protože o těch prohrách je to taky. Z každého toho "velkého" závodníka si můžu něco odnést.
Olga v rozhovorech často vyprávěla, jak ji trenéři často nutili hladovět, jak to máte s životosprávou vy? Zažila jste někdy něco podobného? A jak moc je postava pro aerobik důležitá?
Velmi důležitá. Zaprvé, když jsem lehčí, cvičí se mi lépe. Zadruhé to lépe vypadá. Strava je proto velmi důležitá. Pro mě jako pro milovníka sladkého je to něco velmi náročného. Před závody jím převážně zelenou zeleninu, maso a vajíčka. Teď po MS jsem se náležitě odměnila sladkým jídlem. Mňam.
Jak jste se vlastně ke sportovnímu aerobiku dostala, přece jen to není úplně masový sport. Zkoušela jste v dětství i jiné sporty?
Vyzkoušela jsem spoustu věcí. Když jsme ještě bydleli v Chomutově, tak jsem chodila do místního Beethovenu. Také jsem v Chomutově chodila na plavání. V Lounech jsem chodila na malování, keramiku, tancování, mažoretky a přidala jsem i aerobik. Postupně mi ubýval čas a já se rozhodla plně se věnovat aerobiku. To mě bavilo ze všeho nejvíc. Rodiče v tom viděli největší potenciál - vyplatilo se.
Jak náročný je sportovní aerobik? U veřejnosti se stále ještě může objevit názor, že je to vlastně jen takové načančané hopsání, ale předpokládám, že za každou sestavou je hodně tvrdé dřiny.
Ani si neumíte představit. Proto jsme naštvané vždy, když někdo řekne: "Nojooo, vždyť tam ty dvě minuty odhopsáš a máš klid. To my zápas hrajeme hodinu!" Jojo, kdyby věděli. Příprava je prakticky celoroční a odpočinek minimální. Není to jen sport, je to životní styl. Tréninky trvají přibližně tři hodiny. Ale cvičím i sama - ráno běhám, klikuji, posiluji. Musíme na tom být dobře jak fyzicky, tak psychicky. Mít sílu a zároveň být flexibilní. Vypadat krásně, neunaveně a hlavně se usmívat, i když se zrovna něco nepodaří. Závody trvají i několik dní a vzhledem k tomu, že ještě cvičím trio, toho mám dvakrát tolik. Na jednu sestavu se rozcvičuji hodinu. Je to velmi všestranně náročný sport.
Vraťme se ještě k šampionátu. Jako mistryně světa asi nemůžete být nespokojená s tím, co jste na MS předvedla, ale přece: co byste ještě chtěla zlepšit?
Chyby se najdou vždycky. Každý se může zlepšovat. Chtěla bych, aby moje prvky byly naprosto dokonalé. Precizní. A také aerobky - více dotahovat ruce a napínat špičky.
Existuje ve sportovním aerobiku něco jako čtverný skok pro krasobruslaře, tedy jakýsi zlom, za kterým začíná úplně nová úroveň sportu?
Určitě ano. To je asi v každém sportu. Tento zlom může nastat jak u skoků, kliků, tak i u statické síly. U mě to byl třeba skok do kliku, který když už někdo skáče, tak to jsou muži - barell roll.
Mimochodem, co na váš úspěch říkají na gymnáziu? A byl vlastně problém uvolnit se na více než týdenní akci v Nizozemsku?
Nebyl, škola mě pouští na šampionát pokaždé. Navíc mám zařízený individuální plán, takže mám vše zaopatřené. Ti, kdo mě viděli v televizi nebo o mě četli v novinách, mi s úsměvem gratulují. Za panem ředitelem jsem se šla pochlubit s medailí a gratulace nechyběla.
Jak vidíte svoji budoucnost v tomto sportu? Bude například možné ji skloubit se studiem na vysoké škole?
Já doufám, že to půjde. Vynasnažím se. Hlavně se musím starat o tělo, aby to všechno vydrželo. Jinak si myslím, že když člověk opravdu chce, tak může zvládnout, cokoli si zamane.
