Co se ve vás teď odehrává?
Jsem smutná, zklamaná, ale myslím, že jsem tu předvedla výkony, na které budu hrdá, až budu z olympiády odjíždět. Nejvíc mě mrzí štěně, které za olympiádu mělo být. Měla jsem dostat borderku a mít už celkem dva pejsky. Snad si u toho rodiče poplakali taky a slitují se nade mnou.
Co se vlastně stalo, proč se vám finálová jízda nepovedla?
Nevím, kde byla chyba. Musím se na to podívat na video. Ale odstartovala jsem v pohodě, ani žádnou nervozitu jsem necítila. Ale jsem pyšná, že jsem to nevzdala hned za třetí brankou a bojovala jsem až do konce. Určitě to bude vzácná zkušenost a budu bojovat i o Paříž.
Nedošly vám během finále síly?
Síly byly. Trošičku jsem cítila ruce, ale za zimní přípravu jsem tohle zažila hodněkrát, takže rozhodně jsem ještě mohla. Spíš jsem ke konci byla z toho všeho smutná, takže úplně poslední záběr jsem vypustila, protože už jsem věděla, že to nebude stačit.
Přitom v semifinále jste na startu vypadala nervózně, ale předvedla jste sebevědomou jízdu…
Je pravda, že v semifinále to bylo před startem paradoxně horší. Když jsem vyjela pás nahoru na start, já najednou nevěděla, jak se drží pádlo. Kdybych to dala komukoliv z vás, tak by to v tu chvíli vypadalo stejně. Na trati jsem to pak ale ustála a vyjela si finále. Na to jsem třeba hrdá.
Je pro vás dnešní neúspěch o to větší motivací pro další olympiádu za tři roky?
Já těm holkám konkuruju dlouhodobě, to není o motivaci. Spíš jsem chtěla ve finále zajet jízdu, se kterou bych byla spokojená. A co si budeme povídat, chyby tam byly. To bude chtít vylepšit nejen do příští olympiády, ale i do mistrovství světa.