Jak moc vám dodatečná nominace nabořila plány?
Změnilo mi je to úplně od základu, protože jsem měla v plánu dovolenou. Po těch těžkých kvalifikacích jsem si chtěla trochu odpočinout, někam se podívat, s naším domáckým oddílem TAK Hellas Brno na soustředění, kde bych dělala instruktorku. Místo toho jedu na soustředění do Švédska a pak do Ria.
Co teď musíte všechno dohnat?
Určitě váhu, ale to je až ta druhá věc, nejdřív potřebuju dohnat fyzičku. Tím, jak jsem už měla trochu pauzu, netrénovala jsem a vypadla z toho. Techniku už asi nedoženu, budu prostě zápasit, jak nejlíp umím, ale hlavně se dostat do kondice a rozdýchat se.
Do odjezdu do Ria vám zbývá jen pár týdnů, už řešíte, co s sebou, jak se tam chovat a podobně?
Teď jsem se zrovna dívala na instruktážní video, co vydal náš olympijský výbor. Asi se nebudu moc vydávat mimo vesnici, a když jo, tak si s sebou vezmu trenéra. Určitě si taky přibalím repelent, jak se doporučuje.
Proč myslíte, že padla dodatečná nominace právě na vás?
Zasloužila jsem si to devátým místem na mistrovství světa. Prvních šest šlo přímo na olympiádu, další dvě holky se kvalifikovaly z následujících turnajů a já byla pak další na řadě.
Svůj olympijský sen jste rozjely už loni v létě, kdy jste spustily crowdfundingovou kampaň s kolegyní Lenkou Hockovou-Martinákovou, pomohlo to?
Nakonec se nám to nevydařilo tak, jak jsme úplně chtěly, čekaly jsme víc. Ani jsme si tím nevydělaly na přípravu, protože spousta financí padla na věci pro fanoušky, které si tam zaplatili, zabralo to spoustu času a ve finále jsme toho zase moc neměly. Nezaplatilo to asi ani jedno soustředění.
"V Riu chci zápas zpropagovat"
Jak náročné je se tímhle sportem uživit?
Je to těžké, protože zápas u nás není vůbec populární, jen minimálně se setkám s tím, že někdo ví, co zápas je. Většinou to musím vysvětlovat. Proto se těžko shánějí sponzoři. Doufám, že tím, že jedu na olympiádu, se mi to tam povede nějak zpropagovat.
Jenže tenhle plán vám nemusel vyjít, byla jste po nepovedené kvalifikaci hodně zklamaná?
Bylo to obrovské zklamání, sice jsem každému říkala, že to nevadí, že jsem mladá, ale sžíralo mě to právě proto, že jsem chtěla zápas zviditelnit, aby se o něm taky trochu mluvilo. Tím, že jsem tu kvalifikaci nezvládla, jsem byla zklamaná sama ze sebe.
Není to pro vás teď větší závazek, když jste si vysloužila dodatečnou nominaci?
Takhle nad tím nepřemýšlím. Co jsem slyšela od jiných sportovců, kteří to zažili už víckrát, tak ta první olympiáda je hlavně na rozkoukání, aby člověk viděl, jak to tam vypadá. Až ty další jsou o těch medailích a nejlepších výsledcích. Myslím, že z toho budu trochu vyplašená, protože nejsem zvyklá na tak velké soutěže. Budu se snažit podat co nejlepší výkon, přeci jen tam budu jediná česká zápasnice a bude to hodně sledované. Rozhodně nechci udělat ostudu.
Tak se mi to nezdálo! Jsou to dva dny co jsem se dozvěděla že mi byla udělena divoká karta a za měsíc pojedu do Ria!...
Zveřejnil(a) Adéla a Lenka zápasí o Rio dne 15. červenec 2016
Takže spíš přemýšlíte o úspěchu v Tokiu 2020?
Ano. Zápasnice mají vrchol někdy kolem 27 let, což bude pro mě akorát. Právě jsme si po neúspěšné kvalifikaci s trenérem říkali, nevadí, připravíme se na Tokio, na Rio jsem moc mladá a že příště už to zmákneme. Ale vida, jedu tam.
Dokdy se vůbec dá vrcholově zápasit?
Mám spoustu kolegyň, které mají medaile z evropských šampionátů, už překročily třicítku a třeba mají i děti. Je potřeba držet kondici a i tu hlavu.
Pro co si tedy do Ria jedete?
Chtěla bych překvapit, vím, že do mě moc lidí nevkládá naděje, zvlášť z toho zápasnického světa. Všichni vědí, že tam jedu tak trochu do počtu. Chtěla bych jim tam proto zavařit.
Z juniorských šampionátů medaile máte, ale na nějakou ze seniorů čekáte, co je na přechodu k dospělým nejtěžší?
Mezi seniorkami jsou holky zkušenější, já jsem v profesionálním sportu jen tři roky. To bude ještě chvíli trvat, než doženu špičku. Je to o tom, jak to ty holky mají srovnané v hlavě. U mě je hlavní problém, že nedokážu být v klidu. Když třeba prohrávám, byť třeba o bod, tak začnu hrozně jančit a dělat chyby. Dělám blbosti a soupeřka z toho pak má body. Musím zkrátka dozrát.
Pojďme trochu jinam. Měl jsem možnost vidět váš trénink a pro laika by se to dalo shrnout jako směsice atletiky a gymnastiky. Jak se vůbec dívka jako vy dostane k zápasu, měla jste pro to předpoklady odmalička?
Asi ano. Gymnastiku bych dělala, kdybych nezápasila, to se mi vždycky líbilo. Atletiku zase dělala moje máma. Ale proč zápas? Nevím, asi jsem v sobě vždycky měla takovou tu rvavost. A teď nemyslím vyloženě agresivitu, ale spíš takové hraní, přetahování se, soupeření. Zápas mi v tomhle hrozně sedl, není to zase tak tvrdý sport jako MMA nebo box, kde už dostáváte údery a běžně teče krev. Tady je to víc o technice a o hlavě, o překvapení, o tom, že se soupeřem můžete nečekaně vydrbat.
Chodila po hospodách a bavila se
Jak už jste sama říkala, opět jste začala zápasit naplno až někdy před třemi lety, před tím jste si dávala pauzu, proč?
To bylo v době, kdy jsem studovala na střední škole a daleko jsem dojížděla, už se mi nechtělo na tréninky. Nějak to pro mě ztrácelo smysl, nikam jsem se neposouvala. V kadetech jsem měla bronz na mistrovství Evropy a potom už to nešlo dál, neměla jsem motivaci. Takže jsem se spíš bavila, chodila po hospodách a sport šel úplně stranou. Bylo to šílené období. Pak jsem se k tomu vrátila až s trenérem Hemzou.
Ten si vás vyhlédl na trénincích v Brně, čím si vás získal?
Hodně mě motivovalo to, že ve mně něco viděl. Řekl, že se na tom dá ještě zapracovat, a začal mě s sebou vozit po trénincích a soustředěních. Pak přišlo páté místo na seniorském mistrovství Evropy a já měla jasno, že to asi někam povede a byla by škoda to zahodit.
Málokdo možná ví, že studujete stejnou vysokou školu jako biatlonistka Eva Puskarčíková, už jste spolu probíraly olympiádu?
Ona je o rok výš, takže se zase tak často nepotkáme. Ale když jsem chodila na střední školu, náš ředitel byl zápasník a učil i na vysoké škole a tam byl jedním z povinných oborů právě zápas. Tak si mě bral s sebou jako figurantku a pomáhala jsem mu s učením. A Evě jsem pomáhala se zápasem. Ona mi později zase pomáhala s řešením školy, protože já tam taky často nejsem stejně jako ona.
Nenaučila vás na oplátku biatlon?
To ne. Já jsem na všechny zimní sporty nebo i míčové sporty úplná gramla. To jste tady na tréninku viděli, že ani s kluky nehraju na rozcvičení fotbal, protože oni mě pak postaví do brány a střílejí do mě. (smích)
