Prozraďte, co se vám stalo s rukou?
Čtrnáct dní zpátky jsem si trochu povyhodil prst na levé ruce. Skončil jsem trénink, navlékl jsem si prstýnek, přestože mě to hrozně bolelo. Do druhého dne mi to hrozně oteklo, myslel jsem, že si budu muset uříznout prstýnek.
A co na to žena?
Když jsem to doma naznačil, úplně jsem s tím neuspěl. Dělali jsme maximum pro to, abychom ten prstýnek sundali. Nicméně plánovali jsme, teď už to možná říct můžu, že kdyby se to nepovedlo sundat, zatejpoval bych si to a pral se s tím. Naštěstí se povedlo prstýnek sundat a prst se trošičku dal do kupy. Snažil jsem se ho maximálně ledovat, dával jsem tomu, co bylo třeba, ale závěrečná příprava byla náročná, bolelo to hodně, když jsem se s někým pral. Když jsem se snažil vytrhávat, prst to nedával.
O to větší úleva to musí být, že jste zvládl získat zlato, že?
Těším se, že už to máme za sebou. Pořádně si odpočinu, dám všechny bolístky, které mám, do kupy, aby, až začne za půl roku olympijská kvalifikace k Paříži, abych byl zdravotně připravený o to zase zabojovat a zkusit ještě získat jednu olympijskou medaili, protože do třetice by to bylo krásné.
A v jaké to bude váhové kategorii?
To nevím. Před olympiádou jsem plánoval to, že bych možná udělal comeback do 100 kilogramů. Teď jsem ale hodně na vážkách. Uvidíme, necháme si to rozležet v hlavě. Bude dost času na to nechat si to uležet, promyslet, co bude dál. Zregenerovat, někdy koncem roku si řekneme, že zkusíme se prát ve dvou váhovkách a v květnu, až začne olympijská kvalifikace, tak se rozhodneme, co pro mě bude lepší.
Popravdě musím říct, že jsem dost zničený ze soupeřů, kteří jsou váhově těžší. Jsou to pro mě fakt nesmírně obtížné zápasy, protože oni jsou na tom výborně silově a já tu sílu mám trochu jinou. Jsem spíš vytrvalostně-silově založený.
Jaký je to pocit zapsat se do historie a vyhrát dvě nejtěžší kategorie na olympiádě?
Když jsem přestupoval z nižší váhové kategorie do té vyšší, měli jsme s trenérem obrovskou motivaci. Zkusit vybojovat něco podobného, co se povedlo v té nižší. Další motivací bylo porazit jednou Teddyho Rinera. To se nepovedlo. Trochu jsem doufal, nebo spíš jsem si přál, aby vyšlo finále nám dvěma spolu. To by byl asi ten nejkrásnější okamžik, ale on se bohužel do finále nedostal a tím pádem mi tam zbyl jiný soupeř. Tahle motivace nevyšla, ale vyšlo všechno ostatní, co jsme chtěli, aby jednou vyšlo. Je to něco nádherného.
Vážíte si proto této zlaté ještě o trochu víc než té z Ria?
Vždycky se říká, že vybojovat zlatou medaili na velké soutěži je těžké, ale obhájit to že je ještě těžší. Pro mě to bylo umocněné tím, že jsem ještě změnil váhovou kategorii. Věděli jsme, že můžou být menší šance než v té nižší váhové kategorii. Ale pro mě bylo nesmírnou motivací to zkusit. Tohle se nikomu nepovedlo, což mě hnalo v tom všem dopředu. I dneska jsem na to myslel celý den, že kdyby se to povedlo, bylo by to něco nádherného. Teď tu sedíme a ono se to povedlo, je to něco úžasného. Nevím, jestli mi to všechno dojde, nebo ne. Je to krásný.
