Po návratu z Anterselvy jste doma byl tři dny, co všechno jste stihl?
Odpočinek, ale i nějaké ty tréninky. Už v úterý jsme se zase připravovali, což pro mě bylo náročné, protože po víkendu jsem toho měl dost. Ve středu už se ale zdálo, že se tělo dalo dohromady. Snažil jsem se využít volný čas maximálně s rodinou, stavění sněhuláka, lyžování, bobování, všechno možné jsme podnikali.
Máte dvouletou dcerku, jaké to bylo, když vás po měsíci zase měla doma?
Bylo to pro mě hodně intenzivní. Bylo vidět, že se na mě těšila, navíc po tak dlouhé době se zase trochu změnila. Fakt jsem si to užil.
Už jste se olympijsky naladil, když jste si před posledním soustředění balil věci i do Koreje?
Moc jsem si tašku nebalil, protože kolekci nemám. Všechno jsem musel vrátit, protože mi to bylo velký. Došlo asi k nějakému omylu, takže jsem nafasoval věci, ale zase jsem je pak poslal na výměnu. Zůstaly jen ponožky, rukavice, boty a čepice, což jsem nechal v Jablonci a přiletí mi to se vším všudy do Pchjongčchangu.
Nemrknul jste se pro inspiraci na medaile ze Soči?
To neprohlížím. Je pravda, že teď, když jsem se balil, tak jsem je viděl, protože je mám ve skříni. Občas se stane, že je někdo chce vidět nebo s nimi někam jdu, ale už to není tak často jako rok dva po olympiádě. Když jsem je viděl naposledy, tak jsem si říkal, jak jsou hrozně omlácený, že jsou z nějakého nekvalitního materiálu. Nic to nevydrží.
Ví se o vás, že na velké závody se umíte skvěle připravit, ani to si nijak nepřipomínáte?
Občas člověk narazí na nějaký záznam závodu z olympiády nebo z mistrovství světa na internetu, kde to na vás vyskočí. Není to tak, že bych to vyhledával, ale podívám se, jsou to příjemné vzpomínky, které potěší a příjemně naladí.
V Kazachstánu budete trénovat přes týden, než se přesunete do dějiště her, co ještě potřebujete vyladit?
Musím hlavně zůstat zdravý. Nechci to zakřiknout, ale vydrželo mi to víceméně celou sezonu. Potřebuju hlavně nějakou psychickou pohodu. Trénink nebude nějak drastický, je pořád skoro 15 dnů do olympiády, pak budeme ještě šest dnů trénovat na místě, takže se toho dá stihnout hodně, ale ne nějak tvrdě.
Rodinu nechává doma, bude myslet jen na biatlon
Jak takové psychické pohody docílíte?
Jsem typ, který se na tréninku snaží držet co nejvíc úspěšnost střelby, pokud možno vůbec neminout. A pak má člověk klid, že ví, že to jde. Když polevím a řeknu si, že to je jen trénink, tak to pak neudělám ani v těch závodech.
Cítíte v něčem ještě rezervu?
Bota mě tlačí na ležce. Mám pořád problémy s polohou, dělám tam chyby, na to kolik mi je si k tomu neumím pořádně lehnout. Při závodech je to nahoru dolu, někdy tam ten problém není, jindy je to katastrofa. To asi bude úkol.
Šéftrenér Ondřej Rybář říkal, že na olympiádu ještě nemyslíte, že ta pro vás začne příletem do Soulu, dokážete se od toho oprostit a myslet jen na biatlon?
Tím, že tam budu sám, nepojede rodina, můžu se soustředit maximálně jen na sebe. To je klíč, jak zůstat soustředěný. Ne že by mi rodina na závodech vadila, nemám s tím potíže. Verča (manželka, pozn red.) dokonce chvíli uvažovala, že by na olympiádu jela, což nakonec nevyšlo kvůli tomu, že z toho nápadu nějací kamarádi couvli. Přemýšleli jsme i o tom, jestli s Rózou nepojedou se mnou do Almaty, ale skrečovali jsme to kvůli tomu, že tam nebude žádné volno. Mohl bych být nervózní z toho, že se jim nemůžu věnovat tak, jak bych chtěl.
Nebude se vám zase o to víc stýskat?
Já byl před Vánoci měsíc pryč, po Vánocích taky, takže jsme jen zvolna navázali. Už jsme zažili i delší odloučení. Je to dlouhá doba, zvlášť s takhle malým prckem, ale není důvod, proč bychom to nezvládli.
