Rio de Janeiro – Se svou postavou by se perfektně hodil na judistu, volejbalistu nebo hokejového obránce. Ale kdepak, Josef Dostál své dva metry a 115 kilo živé váhy pravidelně souká do vratkého kajaku. Nyní se dočkal odměny, stříbrné olympijské medaile, historicky vůbec první pro české kajakáře v singlové disciplíně.
Přitom cest, po kterých se mohl v mládí vydat, bylo hned několik. Po rodičích má vedle sportovních totiž i umělecké geny. Jeho maminka Eva Emingerová je jazzová zpěvačka, a stejně tak jeho dědeček je hudebník, a právě od něj Pepa často slýchá, že, až sekne s pádlem, mohl by to zkusit v opeře, silný hlas na to má prý dost. Zpívat umí, hrával i na kytaru, ale nevydržel u toho.
Otec Tomáš "Bosambo" Dostál je zase řezbář a sochař. Ale že by klučina vzal do ruky dláto, nebo si něco "uhňácal" z hlíny? To ne. Tatínek ho ovšem brával k vodě, protože trénoval rychlostní kanoisty a sám jezdil na kajaku.
To už bylo pro Dostála mladšího zajímavější. I když i po mamince mohl klidně vzít do ruky míč a učit se smečovat. Emingerová je totiž zároveň bývalou reprezentantkou ve volejbale, v roce 1985 si dokonce zahrála na mistrovství Evropy.
Dvě mladší dcery kráčejí v jejích šlépějích, u staršího syna neuspěla, toho to táhlo spíš k vodě. I když "poznamenaný" je, Dostálovou přítelkyní je totiž plážová volejbalistka Diana Žolnerčíková.
I tak ale hrála maminka v jeho životě důležitou roli. Možná to připomínalo Erbenovu pohádku o Otesánkovi, ale krmila ho odmalička tak dobře, že rostl, rostl, až je ho přes dva metry.
"Jím hrozně rád, je to má největší láska, ale zároveň metla. Už teď mi musí vyrábět kajaky na míru, tak si dávám bacha, abych se přejídáním na vodě nepotopil," říká o sobě třiadvacetiletý kajakář. Však také začal studovat VŠCHT se zaměřením na potraviny. Prý aby věděl, co je dobré a co ne.
Kouše se do tváří, aby odvedl pozornost
"Čím víc jsem rostl, tím jsem pádloval rychleji. A protože mám teď přes dva metry, dokážu to valit sakra rychle," píše o sobě na svých oficiálních stránkách.
Ano, brzy bylo jasné, že to může někam dotáhnout. Už v 19 letech byl součástí bronzového olympijského čtyřkajaku v Londýně. Poté to víc a víc zkoušel na singlkajaku. Stal se mistrem světa do 23 let a poté i seniorským šampionem.
Je to ovšem dřina. Sice má velkou sílu a obrovské páky, ale také musí na vodě rozpohybovat větší váhu než většinou menší a lehčí soupeři. Není divu, že někdy toho má plné zuby a v zápalu boje se kouše do tváří. "Dělám to proto, abych tolik nemyslel na to, že jsem zahlcený," vysvětluje.
Po olympijském finále proto plival krev, šéf výpravy Martin Doktor ho musel podpírat, vydal se ze všeho. Nevyhrál, ale zklamaný nebyl, i když si pro zlato do Ria jel. Koneckonců ještě ho může v sobotu získat se čtyřkajakem.
V cíli si vzpomněl, jak byl s dědečkem před odjezdem do Brazílie nabírat klid u další velké lásky, rybolovu. Sám si řekl, že když chytí pstruha přes čtyřicet centimetrů, bude mít medaili. A chytil ho.
Jaké to ryby nám tu plavou ve vodách pražských. Štiky, pstruzi, parmy i okouni - to vsechno jsem měl na háčku tento týden. Tento macek má 70cm a 2,3kg. A pak, že je Vltava znečištěná. What a nice fish are in the Vltava river in Prague. I caught this week few pikes, perches and trouts. This pike was 70cm and 2,3kg.
Zveřejnil(a) Josef Dostál dne 09. Říjen 2015
"Děda mi na rybách vyprávěl, jak se ho kamarád ptal, jestli vyhraju. Tak mu řekl, ať jdou všichni do prd... S tím, že je to jedno. Jednou už jsem mistr světa, tak pro něj budu vždycky," culil se vousatý hromotluk.
Sám si ale před úterním finále hodně věřil a pár minut před ním napsal fanouškům na Facebooku: "Tak moji zlatí přátelé, jde se přepsat historie!". Na trati mu problesklo hlavou, jestli to nebylo až přehnaně sebevědomé. Teď už víme, že nebylo.
Tak moji zlati pratele, jde se psat historie!!!
Zveřejnil(a) Josef Dostál dne 16. Srpen 2016
