Praha – Za poslední měsíc toho zažil více, než mnozí sportovci za celou kariéru. Spočinul na něm neprávem stín dopingového hříšníka.
Jenže "otec" a nejstarší člen posádky českého bronzového olympijského čtyřkajaku Jan Štěrba (32) se nevzdal.
"Bylo to hodně těžké, sice mne to posílilo, znovu bych to ale absolvovat nechtěl," vyprávěl po příletu na kbelské letiště v Praze v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Poté, co jste získali svou medaili, tak jste říkali, že teď konečně si olympiádu užijete. Tak jak jste si ji užili?
Jan Štěrba: Měli jsme tři dny, především v Českém domě byly oslavy a celý program skvěle zorganizovaný. I šéftrenér Martin Doktor nám říkal, že podobnou atmosféru na hrách ještě nezažil. Navíc hned ve čtvrtek přidala Barbora Špotáková zlato, takže bylo co slavit.
Lukáš Trefil: Chtěl bych poděkovat všem od fanoušků, přes novináře až po funkcionáře za skvělou atmosféru v Českém domě. Oslavy probíhaly ve velkém stylu jak v Českém domě, tak i v okolních barech. A nekončí, večer nás čeká přivítání v krčmě U Sváry, jedeme ještě dál.
Daniel Havel: Pro mne byl největší zážitek to, že jsme se z naší vodácké vesnice přestěhovali do té olympijské, to bylo něco neskutečného. Obrovský rozdíl.
Josef Dostál: Já si užil atmosféru na ostatních sportech.
Při bouřlivých oslavách dochází ke kuriózním situacím, máte i vy nějaké? Například hledání medailí či kolegů?
Dostál: U nás proběhlo vše v mezích, k něčemu podobnému jsme myslím ani neměli nějak blízko. Možná i proto, že jsme si například medaile na ty akce ani nebrali.
Havel: Pro mě bylo největším zážitkem, když jsme byli pozváni na akci našeho sponzora a zhruba v polovině dorazil jamajský tým, tak všichni ztichli a jen koukali jak se baví.
Trefil: Je pravda, že ta párty byla skutečně vynikající. (směje se) Konkrétní zážitek pro mne je ten, že nemám žádný, byl jsem rád, že jsem našel cestu do vesnice a to je jediný můj zážitek z toho večera. (smích)
Štěrba: Asi bych znovu vzpomenul Český dům, kde jsme se mohli sejít s ostatními českými sportovci, pokecat s nimi, popít a zapít naše úspěchy.
Jaké jsou vaše další plány?
Štěrba: Pro nás byla olympiáda posledním závodech sezóny, na vodu se dostaneme až na konci září, ale v singlech, v tomhle složení se na čtyřce sejdeme zase až v dubnu.
Kdybyste měl vysvětlit, v čem vlastně spočívají vaše role na čtyřkajaku? Kde kdo to jistě neví.
Štěrba: Tady Dan Havel sedí v háčku na čele, kde řídí loď, nesmí se nechat rozhodit tempem ostatních, musí se snažit držet naši taktiku, tempo, které nám vyhovuje. Lukáš sedí za ním a je de facto takovou spojkou mezi Danem a námi s Josefem, kteří se je snažíme hrnout před sebou vpřed.
Ceremoniál byl skvělý
Jak jste si užili závěrečný ceremoniál? A co česká specialita – holinky?
Jan Štěrba směrem pronese směrem k Danu Havlovi, který má mikrofon: Řekni jim, že se z nich dá skvěle pít pivo... (čímž parťáky rozesměje)
Havel: Ceremoniál byl skvělý, nezapomenutelné pro mě bylo vidět zase po letech v původní sestavě Spice Girls. Holinky jsou super, ale je fakt, že po včerejšku mne z nich docela bolí nohy.
Dostál: Na ceremoniál se musím podívat znovu, přece jen z plochy to je jiné, nebylo to ani moc dobře ozvučené. A holinky? Nejdříve je umyji a pak v nich půjdu na ryby.
Trefil: Tak co se týká holinek, my jsme s Pepou (Dostálem) dostali speciální edici nastříkanou barvou, takže nám bylo řečeno, že s nimi nemáme chodit do vody. (směje se) Tak nevím, jak to bude s tím rybařením a zda je i já budu nosit. Ale jinak holinky sklidily obrovský úspěch a ceremoniál byl jedním slovem nezapomenutelný.
Štěrba: Ceremoniál byl úžasný a poté co jsem viděl, jak se předávala štafeta Riu, tak mne to nakoplo, abych ještě vydržel ty čtyři roky a závodil i tam.
Obvinění jsem nechápal
Když se ještě vrátíme k událostem před olympiádou a vašemu dopingovému stínu, věřil jste, že se vše stihne vyřešit včas?
Štěrba: V první moment bylo hodně nepříjemné uvěřit tomu, že se do her vše stihne, zbývalo totiž hodně málo času. A to přesto, že jsem věděl, že jsem se žádného podvodu nedopustil. Chtěl jsem to takto vysvětlit, ale tlačil nás čas. Už před prvním slyšením bylo jasné, že můj případ je trochu jiný, že jsem nic neudělal, že se jedná o precedens. Přece není možné, že vás mohou odsoudit v podstatě za jakoukoliv látku, za kterou se usmyslí, jak u soudu zaznělo. Přece pokud je seznam zakázaných látek, ta látka v ní není, tak nechápu v čem je problém. U soudu vypovídali i lékaři, rozebírali tam tu látku podle chemických vzorků, nikdo jim ani nerozuměl. Přece sportovci nejsou chemici. Moc jsem to nechápal. Doufal jsem, že to vyjde, že nepřijdu o všechnu tu dřinu z předešlých let.
Byla pro vás důležitá podpora svazu i týmu?
Svaz musel být zprvu neutrální, tohle je vždy na bedrech sportovce. Pomáhal mi de facto jen šéftrenér Martin Doktor, se kterým se známe strašně dlouho a se kterým mám samozřejmě nadstandardní vztahy. Podpořil mne u prvního slyšení, jenže podle mne byla komise Mezinárodní kanoistické federace (ICF) zaujatá a dopadlo to, jak to dopadlo. Při druhém slyšení mi hodně pomohl místopředseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. U abitráže naštěstí seděli nezaujatí právníci, který celý případ smetli ze stolu.
Jak byste na olympiádě dopadli, kdybyste absolvoval celou přípravu?
To se dá těžko říct, rozhodně by ale šance na medaili byla větší, startoval bych kromě čtyřky i na deblkajaku, kde jsme na jaře skončili druzí za Portugalci, kteří byli v Londýně těsně druzí. Takže šancí na medaili by bylo více, ale těžko říct, zda by vyšly dvě nebo třeba taky žádná. Negativa ale určitě převažují a je jasné, že jsem nebyl v takové formě, jako kdybych tohle všechno neabsolvoval.
Snad si vše časem sedne
Pozitivem ale bylo, že celá kauza vaši posádku stmelila.
To je pravda, my jsme spolu chtěli startovat, posádka se secvakla, v lodi nám to klapalo, takže když celá kauza začala, kluci cítili, že není něco v pořádku, že se mi v podstatě ubližuje a tím i celé lodi. Určitě nás to stmelilo, mě posílilo, ale znovu bych tím procházet nechtěl.
Jediný smutný muž týmu byl první náhradník Pavel Davídek...
Myslím, že jeho komentáře a jeho otce, ale i naše se v médiích i v různých diskuzích tak úplně nepovedly. Pavel je v mých očích velký sportovec, určitě si zasloužil na olympiádě startovat. Je ale třeba říct, že byl v pozici náhradníka, stejně jako byl druhý či třetí náhradník, a přestože byl lodi nejblíže, tak se dopředu vědělo, že pokud u arbitráže uspěji, do týmu se vrátím. Muselo to být pro něj těžké, když byl v Londýně a dva dny před závodem mu zavolali, že se má sbalit a jet domů. Ale stejně tak těžké to bylo pro mě. To, čím jsem si musel projít. Myslím, že časem si vše sedne.
Takže jste se spolu po závodě ještě osobně nebavili?
Jen jsme si po něm pogratulovali, na více nebyl ještě prostor. Sice to pro něj bylo nepříjemné, ale je součástí týmu a nakonec i to stříbro je skvělým výsledkem také pro něj. Teď, když jsme doma, určitě bude čas si sednout třeba k pivu, vše probrat osobně, pobavit se a věřím, že vše bude zase jako dříve.
