Londýn - Už za pár dní by se mu měl narodit syn. Jeho táta, jeden ze dvou nejlepších veslařů planety Ondřej Synek, mu chtěl do porodnice přivézt zlato.
Tak jako před dvěma lety malé Adélce, co se narodila 12 dní poté, co na Novém Zélandu na MS slavně porazil svého rivala Drysdala.
Jenže ten mu to teď na olympijské vodě vrátil i s úroky: až Synkův synek poprvé jukne na svět, bude se muset spokojit se stříbrem. Řečeno v nadsázce, samozřejmě. Ale až z toho bude mít rozum, bude na tátu dozajista pyšný i tak.
Chtěl zlato, protože druhý už byl
Ondřej Synek měl v posledních dnech v hlavě jen dvě myšlenky - svoje holky tam doma - a pak taky jistého chlapíka z Nového Zélandu. Dobře věděl, že je to jeho největší soupeř. A na veslařském kanálu poblíž olympijského Londýna se to potvrdilo.
"Olympijské hry byly vždy můj sen. Všech pět titulů mistra světa bych vyměnil za olympijské zlato," vyprávěl před závody Mahé Drysdale. Všechno vyhrál, jen olympijský závod ne. Tak se mu nedivte.
"Abych naplnil svůj sen, tak mi zbývá jen vyhrát, protože druhý už jsem byl. A třetí místo mě nezajímá," kontroval Ondřej Synek.
Ve finiši olympijského závodu svého velkého protivníka na trati stahoval, ale cílem projel jako druhý.
Zlatník s mozolovou torturou
Až bude jednou dětem vysvětlovat, co to znamená, když se řekne "chlap jako hora", postačí, kdy jim řekne, ať se podívají na něj.
Bez cenťáku dvoumetrový, plus minus 93 kilo, pletence svalů. Napadlo by vás, že se tenhle hromotluk vyučil zrovna na zlatníka?
Podobně jako Miloslava Rezková-Hübnerová, zlatnice, co si zlato vezla domů do Prahy jako nejlepší výškařka OH 1968 v Mexiku.
Cit, který musí mít zlatník v prstech, pravda úplně nekoresponduje s tím, co se s Ondřejovýma rukama děje rok co rok na začátku jarní přípravy, když se skifem vyjede na vodu.
Na rukách odvyklých přes zimu veslu naskáčou mozoly, které pak praskají a znovu naskakují, to vše pořád dokola, dokud kůže pořádně nezhrubne. Po tu dobu: permanentní bolest, čirá tortura.
V Pekingu jim vypálil rybník Tufte
Veslování vnímají mnozí jako šílený sport, žádná velká zábava jako třeba při fotbálku... Perete se s vodou. Její hladinu rozrýváte těmi dlouhými dřevěnými "klacky", rvete se s tím a ještě vám v mozku musí bušit metronom toho správného tempa.
A couváte, pořád po vodě couváte - ale jen proto, abyste se dostali dál, k blyštivější medaili než posledně.
Počínaje rokem 2005 si Ondřej Synek každoročně vyjel alespoň jednu velkou "placku". Na světových šampionátech jej, pravda, většinou porážel Mahé Drysdale, ale Synek mu to "vrátil" v nečekanou chvíli - předloni na MS na Novém Zélandu, tedy na Drysdalově domácí vodě.
Před čtyřmi lety v Pekingu jim ovšem na olympiádě oběma vypálil rybník Nor Tufte. Favorit Drysdale, přiotrávený špatným jídlem, v úvodu závod přepálil a ve finiši jeho oslabený organismus zkolaboval. Přesto ještě získal bronz za Synkem, druhým v cíli.
Před Pekingem raději prodal motorku
Ten se tenkrát na úspěch na olympiádě koncentroval tak, že raději prodal motorku. To aby ho nesváděla k nějakým bláznivinám a před cestou do Číny nepřišlo nějaké zranění.
Teď už se motorky nebojí, prý se dostatečně zklidnil. To se totiž tátům od rodiny stává. Adélka se narodila 17. listopadu 2010. Na státní svátek, a také 12 dní po tátově vítězství na MS na Novém Zélandu.
Tenkrát se porod vyvolával, teď má paní Pavla termín 8. srpna, už za pár dní. "Říkal jsem manželce, ať vydrží," usmíval se před závodem. Chtěl domů přivézt zlato, ale určitě dostane pusu i za stříbrnou medaili.
Když ho budete chtít potkat, tak nejspíš v Praze v hospodě U Buldoka, to je jeho oblíbená. Ale pozor na něj, jednou přiznal, že při Brandýském pivním desetiboji "zmáknul" i deset piv na ex!
Ale to byla výjimka. Hlavně že za to umí vzít na veslařském kanále.
