Praha - Rozehrávačka Kateřina Elhotová se v posledních letech vypracovala mezi základní stavební kameny basketbalové reprezentace.

Na olympiádě v Londýně byla druhou nejlépe bodující hráčkou týmu, přesto jí téměř týden po čtvrtfinálovém vyřazení předčasný konec na olympijské turnaji stále hodně mrzí.

Jak vnímáte umístění a vaši účast na olympijských hrách?
"Myslím, že jsme proti Číně a Turecku nezačaly dobře, a kdyby se hrálo na kdyby, tak jsme mohly mít lepšího soupeře. Jelikož se na kdyby nehraje, tak jsme šly na Francouzky, ve třetí čtvrtině vedly o 13 bodů a nakonec nám ale došly síly a prohrály jsme. Takže u mě převládá spíše zklamání, že jsme nepostoupily. Většina lidí nám říká, že sedmé místo je super, ale já takový pocit nemám, když jsme skončily takto."

Šlo udělat něco jinak? První poločas byl vyrovnaný, ve třetí čtvrtině jste díky Vítečkové odskočily, jenže to bylo vše k ničemu...
"Vždycky se dá udělat něco jinak, ale já nejsem v pozici trenéra. Trenér to má těžké, je pod tlakem, takže nedokážu sama za sebe říct, co se dalo udělat jinak. Ano, hrály jsme celý zápas téměř bez střídání, síly nám ubývaly, možná toho Francouzky využily, jelikož mají lepší lavičku."

"Kritika na Blažka? Má to těžké"

Na kouče Blažka se v průběhu turnaje snášela kritika. Vnímaly jste to?  
"Neřekla bych žádnou konkrétní situací, těch je v zápase spousta, kdy se to může zvrtnout, takže nejsem zastáncem kritiky trenéra. Nechci ho za nic kritizovat, má to těžké, na hřišti jsou hráči, my, prostě nám došly síly, hotovo. Kdyby se to prostřídalo, nemusel být ten náskok, mohl narůst, mohlo se stát cokoliv. A jak jsem řekla, na kdyby se nehraje."

Je vaše zklamání o to silnější, že Francouzky nakonec hrály finále? 
"Hrát o medaili všeobecně je povzbuzující, takže určitě to není příjemné a umocňuje to zklamání, ale není dobré se v tom hrabat. Kdybychom je porazily, šly bychom na Rusky, ale to jsme opět u kdyby."

"Já a tahounka? Prostě vývoj"

Byla jste druhá nejlepší střelkyně. Má na to vliv i fakt, že přestože jste čtvrtá nejmladší v týmu, patříte mezi ty služebně nejstarší?
"Mne se na to ptali i angličtí novináři v Londýně. Nevnímám to, i jim jsem říkala, že jsem se chtěla hlavně poučit ze svých chyb, co jsem dělala dříve a více pomoci týmu i proto, že nyní jsem už dostávala více prostoru na hřišti. Měla jsem šanci se předvést, hodně jsem toho odehrála, mám z toho hodně smíšené pocity. I co se týká střelby tak bych se ti to představovala lepší. Ale vždycky to může být lepší."

Začínáte i tak být tahounkou týmu, vnímáte to?
"To ne, na hřišti je nás pět, to že jsem v týmu od sedmnácti, to nehraje roli. Jsem služebně starší, ale nějaký tlak si nepřipouštím, je to prostě nějaký můj vývoj, více to neřeším."

Ženský basketbal byl jediným zástupcem kolektivních sportů v české výpravě. Vnímaly jste proto větší tlak? Asi je to jiné, než kdyby tam byli i fotbalisté či jiné sporty. Takhle je pak očekávání větší...
"Já to tak osobně nevnímám. Člověk tam přijde, ví o co mu jde, trénuje pro tu určitou událost a chce vyhrát. Tohle jsem neřešila."

"Důležité památky jsme viděly"

Jak jste užily závěr Her a volno?
"Sedmého jsme dohrály, dneska je třináctého. Byly jsme týden bez tréninku a zápasů, najít si čas na dělání toho, co vás baví, tam tedy byl. Ale jak jsem už říkala, byla jsem hodně zklamaná jak jsme dopadly, neměla jsem moc chuť někam chodit. Ono i například cestování v Londýně je hrozné, všude strašné fronty. Takže na ostatní sporty jsme raději koukaly na pokojích ve vesnici. Jsem ráda, že jsme viděly Big Ben, opatství a centrum Londýna, když už jsem tam byly. Ale jinak jsme se snažily to hlavně přežít, bylo to hodně psychicky náročné, byly jsme tam skoro tři týdny. Jsem ráda, že jsem doma."

Jste teda hodně unavená? Byly i oslavy?
"Oslavy byly, samozřejmě, pilo se, ale nic velkého. Teď se ale těším na odpočinek a za dva týdny zase naskočím do tréninku, začne nová sezóna. Na dovolené jsem byla s přítelem už před olympiádou, takže už se nikam nechystám."