Komentář - Zvonily tyčky, i kvůli rozhodčím plály emoce, ale pro Čechy nakonec všechno dopadlo dobře. Udělali důležitější krok, než je na první pohled patrné.
Kanadu sice nepřehráli, ale ani nebyli horší. Hlavní je, že pokud v neděli neprohrají se Švýcarskem, ovládnou skupinu. Do další fáze turnaje sice postupují všichni, ale jen týmy z prvního místa (a jeden z druhého) jdou rovnou do čtvrtfinále, čímž ušetří síly. Zbytek podstoupí kvalifikaci.
Po dvou zápasech play-off ve dvou dnech nikdo netouží. A už vůbec ne Češi. Na hrách ve Vancouveru 2010 stěží udolali Lotyše 3:2 v prodloužení a o 24 hodin později podlehli ve čtvrtfinále Finsku 0:2. Na mistrovství světa 2014 padli v semifinále 0:3 a po minimálním odpočinku prohráli 0:3 i klání o bronz. Následující sezona přinesla takřka totožný scénář.
I proto trenér Josef Jandač před olympiádou podotýkal, že chce vyhrát skupinu, aby zabránil vyšťavení svých svěřenců.
Všichni věděli, že cesta ke smělému cíli povede jedině přes vítězství nad Kanadou. Češi po rozpačitém výkonu proti Jižní Koreji (2:1) zabrali a slavili šťastný triumf. Navíc šlo o pohlednou podívanou.
Když se hra přelévala z jedné strany na druhou, nešlo setřást vzpomínky na zlatou éru, kdy zemička ze středu Evropy hrála s hokejovou kolébkou naprosto vyrovnané partie.
V posledních letech jde o souboj dravce s nebohou kořistí, drsné záběry nejsou výjimkou. Třeba na Světovém poháru schytali Češi debakl 0:6.
Jenže bez hvězd NHL je zámořský gigant poloviční, což v sobotu nešlo přehlédnout. Shea Weber by v obraně jistě nedopustil takové zmatky, Drew Doughty by nepřicházel o kotouče tak snadno. Některé věci však Kanadu neopouštějí na žádné úrovni. Jde o vynikající přesilovky a s nimi související tlak do brány (obrovský rozdíl oproti Korejcům, kteří stříleli z dálky a prakticky nedoráželi).
Za zmínku stojí ještě kanadská agresivita, která však místy zaváněla nepřiměřenou hrubostí. Rozhodčí příliš nereagovali, a tak hra občas připomínala éru před výlukou 2004/05, kdy drobní šikovní hokejisté trpěli.
Povzbudivé je, že Češi dokázali na drsné hity reagovat. Nekompromisně dohrávali souboje a třeba Jan Kolář srazil uprostřed hřiště Andrewa Ebbetta.
Pozitivem zůstává Pavel Francouz, jenž pochytal 31 z 33 střel, byť ne vždy měl před sebou "uklizeno".
Podivný metr rozhodčích
Hráči v poli přidali oproti úvodnímu klání jeden rychlostní stupeň. Místy fantastické tempo s sebou sice neslo nepřesnosti, ovšem na obou stranách. Pořád platí, že Češi můžou zlepšit útok. Stříleli sice často a hráli přímočaře, což je chvályhodné, ale do brány nakonec usměrnili jen 21 pokusů.
Kanonýři Dominik Kubalík a Martin Růžička, kteří opustili role náhradníků, ofenzivu mírně vzpružili. První z nich dokonce skóroval, druhý zaujal povedeným průnikem.
Jestli v zápase někdo zklamal, tak rozhodčí, kteří celkem udělili osm trestů (5:3 v neprospěch Česka). Někomu ukřivdili, u jiných přimhouřili obě oči. Podstatné je, že bezprostředně po sporných situacích se neudály rozhodující momenty.
Češi tak po utkání udrželi nervy. "Byla to taková… Nevím, nešťastné vyloučení," komentoval Michal Jordán pro ČT nedovolené bránění, kterého se měl dopustit, když jeden z Kanaďanů navštívil českou střídačku. Smířlivě mluvil také trenér Jandač.
Napínavé klání nemohl vyhrát lepší tým, nýbrž šťastnější. Tím byli Češi, kteří potvrdili, že na téhle olympiádě stačí kvalitou - možná kromě Rusů - každému. Otázkou je, co předvedou, až jim zkušenější sok než Korea vystaví defenzivní past.
Nedělní duel proti Švýcarsku od 8:40 SEČ zřejmě bude ideální zkouškou před play-off.
