Jak vypadal váš zápasnický program od začátku roku?
Několik týdnů jsem byla na soustředění v Polsku, kde jsem normálně trénovala a zúčastnila se i dvou turnajů. Za současné pandemie jsem musela být spokojena, i když žádná velká sláva to nebyla, navíc jsem si zranila nohu. V pražských podmínkách to bylo horší, protože v Olympu nemám žádnou tréninkovou partnerku a nikdo sem ze zahraničí nemohl přijet. Ještě štěstí, že jsem se mohla připravovat s společně s muži.
S jakými představami jste se za těchto okolností na mistrovství Evropy vydala?
Bez medailových ambicí, protože jsem věděla, že do Varšavy přijedou i zápasnice, které už mají účast na olympiádě jistou, takže to bude kvalitně obsazený šampionát. Chtěla jsem podat dobrý výkon, ale bez stresu, kdyby se mi nedařilo.
Co bylo pro vás na mistrovství Evropy nejlepší a co nejhorší?
Nejlepší byla podpora domácího publika. Jezdím tam často, znají mě, mám tam svoji partu a berou mě jako jednoho z jejich týmu. Bylo přímo úžasné, jak mě povzbuzovali a nakonec se se mnou radovali ze zisku bronzové medaile. Nejhorší bylo zranění, které mě potkalo ve čtvrtfinále v souboji s Litevkou. Diagnóza lékařů byla nepříjemná: vykloubený prst, poškozené kloubní pouzdro a natažené šlachy.
S čím jste byla spokojena a co zůstalo nesplněným přáním?
Především jsem byla velice spokojena, že se mi i se zdravotními komplikacemi podařilo vybojovat medaili a potvrdit svoji pozici v elitní evropské společnosti. Naopak mě trochu mrzí semifinálová porážka. Jeden útok Francouzky jsem "zaspala," což bylo pro konečný výsledek rozhodující. Je to ale šikovná holka, která už má olympijskou jistotu. Známe se, ale utkaly jsme se spolu poprvé.
Do jaké míry ovlivnilo zranění prstu vaše další dva zápasy?
Hodně! Pořád jsem si musela dávat pozor, protože při každém špatném pohybu nebo dokonce úderu by se zranění prstu zhoršilo. Trochu mě limitovalo i zranění na hlavě, které jsem si způsobila už před šampionátem. Měla jsem obavy, aby po případné ráně do bolavého místa nedošlo ke krvácení.
Kdy byste se měla vrátit na žíněnky?
Lékaři mně doporučili, aby byl prst alespoň tři týdny v klidu. Snažím se to respektovat a soustředím se na fyzickou přípravu, abych stále byla v optimální kondici.
Už 6. května je ale v Sofii na programu závěrečná olympijská kvalifikace. Zúčastníte se jí i s bolavým prstem?
Určitě do Sofie pojedu a vydám ze sebe pro účast na olympijských hrách maximum. Jiná možnost už s velkou pravděpodobností nebude. Letenky do Tokia získají pouze dvě finalistky, což samozřejmě nebude jednoduché. Musím doufat, že prst mě snad moc limitovat nebude, budu se cítit dobře a potěší mě přijatelný los. Chce to tedy, aby to byl můj den D.
