Pardubice - Chystaný nedělní "úlet" Aleš Drymla ihned po skončení Zlaté přilby na ligový závod v Polsku není v historii dosavadních 65 ročníků nejpopulárnějšího plochodrážního závodu kontinentu jediným podobným dramatem.
Snad jen s tím rozdílem, že zatím závodníci do Pardubic dobrodružně cestovali, ne z nich prchali.
Všechno pro ligové body
Pro Drymla je domácí závod natolik prestižní, že si v nové smlouvě s polským klubem z Ostrow Wielkopolského vymohl účast start na Zlaté přílbě téměř za každou cenu. Jenže situaci mu zkomplikovala drtivá porážka jeho barev v prvním závodě baráže o účast v druhé nejvyšší polské soutěži.
"Potřebují mě tam mít za každou cenu. Závod dokonce odložili až na osmou hodinu večer, abych mohl startovat," uvedl starší z pardubické bratrské dvojice.
Ale jak zdolat nějakých 220 kilometrů mezi Pardubicemi a polským městem? Šéfové klubu to vyřešili jednoduše, pro Drymla připraví vrtulník. Jakmile ukončí svoje působení ve Zlaté přilbě, přesune se z oválu ve Svítkově na blízké letiště a po nějakých 60 až 90 minutách letu přistane v Ostrowě.
Dvojitá dávka stresu
"Všichni z toho mají legraci, jen já se nesměju. Bude to náročné. První stres bude na Přilbě, pak let vrtulníkem a hned další závod. Co si sebou vezmu? Asi jen mechanika a možná nějaký igelitový pytlík," řekl s nadhledem pardubický rodák.
Jednu starost má vyřešenu, do Polska s sebou nemusí vláčet svoje závodní "náčiní". "Tahat motorky do helikoptéry? Ještě to tak! Dvě budu mít v Pardubicích a dvě připravené v Polsku," vysvětlil Dryml.
Podle něj je "vrtulníková show" domluvená téměř jistá. O tom, kdo cestu zaplatí, se prý s šéfy klubu pobaví ve čtvrtek na tréninku, na který se do Polska chystá. "Let vrtulníkem je jistý tak na 90 procent," řekl včera novinářům na tiskové konferenci před 66. ročníkem Zlaté přilby.
Šestsetrojky i vítěz přes plot
V historii slavného závodu nejsou podobné komplikace s cestování jezdců ničím výjimečným. V osmdesátých letech rok co rok přilétaly závodních z britské ligy až v neděli ráno na letiště v Ruzyni. Mnozí si na cestu objednali aerotaxi, protože v té době bylo leteckých linek Londýn – Praha jako šafránu.
Na Ruzyni na jezdce čekal podle potřeby patřičný počet "šestsetrojek" a za asistence kvílících sirén vozů tehdejší Veřejné bezpečnosti se kolona vydala státní silnicí lemovanou stromořadími až před plochodrážní areál na západním okraji Pardubic.
Na přelomu 80. a 90. let dokonce britský jezdec Jeremy Doncaster dorazil tak pozdě, že už byli všichni jezdci na slavnostním nástupu. Do plochodrážního areálu se dostal tak, že přelezl zamčenou bránu. Přesto tehdy nenašel přemožitele a závod před nadšeným vyprodaným hledištěm vyhrál.
Pardubice jsou mezi plochodrážní oblíbené i díky svému rušnému společenskému životu, ale ne všichni jezdci ho zvládají. "Nedávno se jeden nejmenovaný slavný jezdec v sobotu před závodem vydal do baru a místo na závody se v neděli sebral a odjel domů," přidal historku ze zákulisí Petr Moravec, jeden z dlouholetých organizátorů závodu a zároveň i první muž české ploché dráhy organizované pod křídly Autoklubu ČR.
