Největším českým želízkem v ohni bude o víkendové Grand Prix Česka na Masarykově okruhu momentálně šestý závodník průběžného pořadí šampionátu třídy do 125 ccm Lukáš Pešek.
Tovární jezdec Derbi stál letos už třikrát na stupních vítězů, ale ten nejvyšší post mu stále uniká.
Šťastného štěstí na Sachsenringu
Pokud by uspěl, dal by vzpomenout na zatím poslední triumf českého silničního motocyklisty ve velkém klání, jímž bylo první místo Františka Šťastného na východoněmeckém Sachsenringu ze 17. července 1966.
Rodák z Kochánek nad Jizerou tam vyhrál závod elitní kubatury do 500 ccm. V roce, kdy si Honda vytkla za cíl vybojovat všechny tituly, dokázal s postupně stárnoucí Jawou husarský kousek.
V NDR absolvoval ten den už třetí závod. Ve dvěstěpadesátkách skončil šestý, v kubatuře do 350 obsadil druhé místo před Gustavem Havlem.
Velké představení si však nechal až do "půllitrů". Po startu se dostal na třetí místo, ale už ve čtvrtém okruhu se porouchala Honda anglického jezdce Jima Redmana. Daleko v čele byl fenomenální Giacomo Agostini.
Jenže Ital vůbec netaktizoval a hnal svoji MV Agustu dál ďábelským tempem. V předposledním kole však dělá Agostini chybu a padá. František Šťastný si tak v závodě, jehož konec byl zmateným ředitelem odmáván o jeden okruh dříve, dojel pro vítězství.
Pešek nevidí výhodu v trati, ale v divácích
Tento úspěch zůstává na české silnici doposud osamocený, přiblížil se k němu až letos 26. března v Jerezu Lukáš Pešek.
Brno je pro českého jezdce velkou výzvou a sám cítí, že před ním stojí těžký úkol. "Je to těžký okruh, dopředu se nedá říct, jaké budu mít vyhlídky. Více se uvidí po kvalifikaci," řekl pro ČTK Pešek.
"Všichni čekají vítězství, ale stačí se podívat do historie. Třikrát jsem tu upadl. Důležité je pro mě být do trojky. Jestli to bude vítězství, uvidíme," uvedl dvacetiletý rodák z Prahy.
Brněnský okruh zná sice dokonale, ale jako výhodu to nevidí. "Dokážu popsat podrobně průjezd každou tratí v mistrovství. Všichni jezdci jsou profesionálové a jsou rychlí všude," konstatoval.
Šestý muž světového šampionátu cítí, že na domácí trať přece jen jeden klad má: podporu českých motocyklových fanoušků.
Podle organizátorů by v Brně tento víkend mohl padnout divácký rekord z loňska, kdy během tří dnů zavítalo na okruh 120 tisíc lidí. "Když bude hezky, tak by se to mohlo podařit," uvedla pro ČTK výkonná ředitelka brněnského automotodromu Ivana Ulmanová.
"Ten zájem lidí mě samozřejmě těší, ale žádný zvýšený tlak kvůli tomu necítím. Je to spíš pozitivní," prohlásil Pešek.
Jediný Čech ve dvěstěpadesátkách Jakub Smrž by rád využil domácího závodu k tomu, aby se vrátil k výkonům z úvodu sezony. "Na začátku jsem dokázal jezdit v desítce, pak se nám nějak přestalo dařit. Konkrétní cíl si ale nedávám," prohlásil podle agentury ČTK momentálně třináctý jezdec šampionátu.
Smrž by v Brně velice rád připomněl rok 2001, kdy tam dokázal ve stopětadvacítkách dojet na šesté příčce po tvrdém souboji s dnes již zesnulým Jaroslavem Hulešem.
Motocykly bývaly tuzemskou výkladní skříní
Letošní výsledky Lukáše Peška dávají vzpomenout na zlaté časy československého a českého motocyklového sportu. Závody na dvou kolech přinášely vždycky úspěchy, které byly až do sedmdesátých let podtrženy československými stroji.
Na silnici se za řidítky Jawy i ČZ vedle Františka Šťastného dařilo i Gustavu Havlovi. Posledním velkým úspěchem značky ČZ v mistrovství světa bylo šokující druhé místo Bohumila Staši na čtyřválcové třistapadesátce v deštivém závodě na starém přírodním Masarykově okruhu roku 1971.
Ještě větší úspěchy zažívaly československé stroje s jezdci v terénu. Značka ČZ vybojovala ve světovém šampionátu dohromady osm titulů.
Bohužel ani při jednom nebyl v sedle československý jezdec. Třikrát to byli Belgičan Joël Robert a Paul Friderich z NDR, jednou Sovět Viktor Arbekov. Poslední, nejkontroverznější, Genadij Mojsejev ze Sovětského svazu v roce 1974 v kubatuře do 250 ccm.
Triumf získal nepříliš férovým jednáním sovětského týmu v posledním závodě sezony ve Švýcarsku, kdy v závěrečné jízdě o titul vedoucího Faltu zezadu sestřelil Viktor Popenko.
Československý jezdec si ale i tak dojel pro vítězství a titul byl na dosah. Pak však zasáhla nejvyšší místa v Moskvě a sovětská federace podala oficiální protest na Mezinárodní motocyklovou federaci (FIM).
Protože se v duchu tehdejších politických instrukcí československý tým proti unfair jednání Sovětů neozval, Falta o titul přišel.
O rok později tuzemský motokros oslavil svůj největší triumf - vítězství v Motokrosu národů. Týmový titul mistrů světa vybojovalo kvarteto Antonín Baborovský, Jiří Churavý, Miloslav Nováček a Zdeněk Velký.
Další zlatou studnicí byla endurová šestidenní. Československo vybojovalo patnáct Světových trofejí, více jich získali jen Britové a Němci. A dohromady sedmnáct cen pro juniory nemá konkurenci vůbec.
Poslední úspěch má však letopočet 1982. Lépe se vede československým a českým soutěžákům v individuálním MS.
Otakar Kotrba vyhrál roku 1990 MS ve čtyřtaktech do 350 ccm s Husqvarnou, čtyřtakty nad 350 ccm o rok později opanoval Jaroslav Katriňák na Husabergu a Roman Michalík se v roce 1998 stal světovým šampionem ve třídě do 125 ccm na italském stroji TM.
Cenné kovy sbírali na největším světovém fóru také domácí plochodrážníci. V nejsledovanějším závodě jednotlivců na krátké dráze jim sice nejvyšší příčka unikla, ale v družstvech to jsou dvě stříbra a dva bronzy a ve dvojicích jedno třetí místo.
Překvapivě mnohem více seděl českým plochodrážníkům led, který doma jinak moc velkou tradici nemá. Často se dokonce stávalo, že se tuzemský šampionát vůbec nejel, protože ledy na rybnících roztály příliš brzy.
První titul světového šampiona získal v roce 1970 Antonín Šváb a o čtyři roky později jej napodobil Milan Špinka. Úspěšné byly i ledové závody družstev, které přinesly pět stříbrných medailí a jeden bronz. Navíc Antonín Klatovský byl v roce 2002 třetí v barvách "Týmu Evropa".
Na dlouhé dráze byli dvakrát druzí Jiří Štancl st. a Aleš Dryml st. Jeho syn Lukáš je doposud posledním českým motocyklovým mistrem světa, když v roce 2002 vyhrál juniorský šampionát na krátké dráze.
Co se techniky týče, kromě pokusů oživit značku Praga v enduru dnes zůstaly na špičce jen plochodrážní stroje divišovské Jawy.
