Když Aliyyah Kolocová minulý týden přijela po překonání nejlepšího světového času na 500 metrů na letišti v Panenském Týnci do improvizovaných boxů, ze speciálního tahače nesestupovala po schůdkách, ale v náručí svého hrdého otce Martina.
Přísný "velký šéf" týmu Buggyra se jako mávnutím proutku proměnil v hrdého otce. On ani v té době stále ještě 15letá pilotka (16. narozeniny oslavila až 1. července, pozn. aut.) v sobě nemuseli dusit emoce. Sice beze slov a se slzami na krajíčku, ale i tak jeden druhému gesty a pohledem očí dokázali říct více než sáhodlouhé romány.
"Co jsme si řekli? Já už vážně nevím. Ale byl to báječný pocit a táta byl moc, moc šťastný," přiznala Aliyyah při společném rozhovoru s otcem pro deník Aktuálně.cz, který proběhl v pondělí v jedné z holešovických kaváren. Tam dorazil Koloc i obě jeho dvojčata - vedle Aliyyah i Yasmeen - přímo z tréninku v přilehlé posilovně.
Výjimečný vztah otce s dcerou
"Máme spolu výjimečný vztah, jako asi málo otců s dcerou. Děláme spolu to, co nás oba baví, a jsme i naladěni na stejné vlně. Když spolu jedeme třeba tisíc kilometrů v autě a Aliyyah při tom řekne jen dvě věty, je to jako bychom si celou cestu povídali," uvedl Martin Koloc.
Připomněl si také, jak se v něm při rekordu na letišti mísily pocity manažera a otce pilotky. "Bylo to sakra těžký. Všichni víme, o co hrajeme. To auto má hroznej výkon, ale je extrémně senzitivní na boční vítr a stabilitu. Jakékoliv škobrtnutí je pak velký průser. Na druhou stranu, o Aliyyah nemám strach. Já jí tak věřím, že vím, že nebude podstupovat nepřiměřené riziko."
Pak se Martin Koloc na chvíli zamyslel a dodal: "To víte, že se o to dítě bojím. Ta představa, že bych o ni měl přijít, je příšerná. Ale to může přijít kdykoliv."
"Byla jsem nervózní, ale myslím, že táta měl mnohem větší nervy. Soustředila jsem se hlavně na to, abych držela auto v rovné stopě. Byl tam docela vítr a v závěru i vlhká dráha, ale podařilo se mi to," připomněla mladá jezdkyně svůj boj se stopkami na severočeském letišti.
Dcery sehrály velkou roli v návratu Koloce do viditelné řídící pozice v Buggyře. Ze zdravotních důvodů musely přestat se slibně začínající tenisovou kariérou. A jak jinak by je mohl tatínek - dvojnásobný evropský šampion - přivézt na jiné myšlenky než prostřednictvím závodního vozu?
"Aliyyah byla s nervy mimo, úplně se jí rozpadl svět. Tak jsem ji před rokem a půl vzal na starou buginu do Milovic. Kupodivu to byl dobrý výkon. Koupil jsem Can-Am a zničehonic jsme jeli do Tuniska, kde docela suverénně vodila i Tatru. Po návratu jsem ji hned posadil do okruhového tahače," popsal hrdý otec cestu jedno ze svých dvojčat až do mistrovství Evropy, kde by měla debutovat na konci prázdnin v Mostě.
"Myslím, že mě rychlá auta bavila vždycky. Pokaždé, když jsem se přijela podívat na závody tahačů, moc se mi to líbilo" vmísila se do hovoru Aliyyah Kolocová.
Po testech skutečné závody kolo na kolo
Jako bývalý závodník hodnotí zkušený manažer výkony svých dcer objektivně. "Yasmeen je víc impulzivní a necítí tolik auto. Není vůbec pomalá, ale spíš jí sedí Renault Clio. Aliyyah má výborné analytické myšlení, pořád přemýšlí, co by pro ni na trati bylo lepší. Je taky univerzální a v zásadě dobře odjede ve všem. Mimo Clia, to je na ni asi moc pomalý," směje se 52letý táta.
Vedle samotného ježdění musela budoucí světová rekordmanka dohánět závodnické vzdělání. "Tady udělal skvělý kus práce Vrša (David Vršecký) a pak i Tomáš Enge," uvedl Koloc.
Před Aliyyah je teď jedna velká výzva. Doposud nejela jediný závod, všechny zkušenosti má jen z testů a simulátoru.
"Zatím si to sama nedovedu přestavit a jsem zvědavá, jak to bude v souboji s ostatními auty vypadat. V duchu se na to připravuju. A jak se budu chovat na trati? Bude záležet na situaci. Budu muset být agresivní a taky si dokázat spočítat riziko," přemýšlela Kolocová. "I když není snadné být ženou v mužském světě, v žádném případě nedám svoji kůži lacino."
Konec těch, kteří se jen vezli
Martin Koloc se vrátil ke změnám v Buggyře, které vzal vskutku od podlahy. "První věc byla vyčistit celou strukturu od lidí, kteří nechtějí dělat a jen se vezli. Máme tolik projektů a takovou vizi dopředu, že to jde stavět jen na lidech, kteří jsou své práci oddaní. To vše s cílem nastavit dlouhodobější směr," vysvětlil svoji vizi.
Změny se dočkala i jezdecká sestava týmu pro ME tahačů na okruzích. Vedle zkušeného Adama Lacka se objeví dva zelenáči: Aliyyah Kolocová a jen o pár let starší Leo Calvet z Francie. "Tým stavíme s důrazem na mladé, abychom mohli něco budovat dlouhodobě."
Celosvětová pandemie koronaviru se dotkla také byznysu Buggyry. Jako firma s celosvětovým dosahem ji ale pociťovala různě podle regionů.
"V Evropě se zastavila ekonomika a s tím i tok peněz. V Číně to docela funguje. Sice jsme odpískali letošní start v tamním šampionátu GT, ale blíží se otevření nového zařízení. Nejspíš v září v Číně otevřeme středisko, kde budeme vychovávat inženýry, mechaniky a další profese nutné pro fungování závodního týmu. Budou tam i auta, která kromě výuky budou sloužit i pro zákaznické závodění."
Čína jako inspirace
To, že si Buggyra drží silné zastoupení v Číně, není náhoda. Koloc má totiž část rozvětvené rodiny v Pacifiku.
"Naše rodina má silné příbuzenské vztahy v Malajsii, Indonésii, Singapuru, Hongkongu i Číně. A vztahy jsou v tomhle regionu důležité. Jenže i přes to, že jsem měl otevřené dveře, trvalo pět let, než se v Číně otevřela závodní série pro tahače," vysvětlil rodák z Roudnice nad Labem.
Koloc se také zastavil u toho, jak Čína funguje ekonomicky. Oceňuje hlavně vizi, která podle něj u české ekonomiky zcela chybí.
"Nejsem ideologicky žádným směrem vyhraněný, ale čínský funkční a ekonomický model mi připadá mnohdy produktivnější než kdekoliv jinde na světě. Teď nechci nějak Číňanům pochlebovat, ale v celé zemi výborně funguje infrastruktura. Tam někdo před 15 lety musel mít vizi, že klíčová bude komunikace, optická vlákna, rychlovlaky a podobě. A tu vizi musel dodržet. Čína byla na boom technologií a komunikací připravená," vysvětluje úspěšný manažer.
"V Číně je totiž strategické plánování obvyklé na sedm generací. Úspěch šesti předchozích jsou ochotni obětovat ve prospěch té sedmé. Ne jako v Evropě, kde pořád fungují výhledy nanejvýš na pět let jako v RVHP," dodal s úsměvem Martin Koloc.
