Brno (Od našeho zpravodaje) - Český tým A1GP zůstal ve víkendovém závodě v Brně bez bodů.
Jeho pilota Erika Janiše to mrzelo, ale na Masarykově okruhu nezažil jen zklamání.
V závěru hlavního závodu se dokázal s vozem konečně sžít a zajížděl časy srovnatelné se špičkou. V cíli skončil dvanáctý, čímž byl o šest příček lepší než v dopoledním sprintu.
"Se zkušenostmi, které jsem nabral, bych nejraději začal znova celý závodní víkend," řekl Janiš v boxu svého týmu v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Před závodem jste říkal, že spokojený budete se ziskem alespoň jednoho bodu. V hlavním brněnském závodě jste skončil dvě místa za tímto cílem. Můžete být i tak alespoň z části spokojený?
Po prvních dnech to nevypadlo dobře. Kdybych jel celý víkend tak, jak ke konci hlavního závodu, mohl bych přemýšlet na přední umístění. Troufám si říct, že i mezi prvních pět, protože moje časy byly identické s těmi, co zajížděli kluci vepředu.
Závody určitě hodnotím pozitivně, protože jsem získal takovou zkušenost. A samozřejmě musím poděkovat mechanikům, kteří odvedli skvělou práci v boxech
Co vám brněnský závod A1GP přinesl do další kariéry?
Tím, že to byl domácí závod, bylo to něco úplně jiného, než co jsem doposud jezdil.
Mám za sebou úžasný a neobvyklý zážitek, protože ještě před měsícem jsem závodil s Octaviemi a nemám takové zkušenosti. Najezdil jsem další fůru kilometrů.
Pokud bych měl startovat v dalších závodech A1GP, tak do toho půjdu stejně jako tady v Brně. Navíc nepojedu pod tlakovým tlakem a očekáváním fanoušků. Měl bych absolvovat co nejvíce nováčkovských jízd, abych toho na všech tratích hodně najezdil a poznal je. Kromě Brna a prvního podniku v Zandvoortu žádný okruh neznám. Pro mě je důležitá každá zkušenost na každé trati.
V pátek i v sobotu jste si stěžoval na nastavení vozu, především na přetáčivost. Jste s chováním vozu v nedělním sprintu a hlavním závodě spokojený?
Nebylo to úplně optimální. Potom jsem zvolil úplně odlišnou stopu. Předtím jsem zatáčky vykružoval, a teď jsem jezdil od rantlu k rantlu. Co nejvíc jsem zkracoval trať. Chování auta se kompletně změnilo k lepšímu. Ke konci ubývalo paliva, ale opotřebovávaly se pneumatiky, a dokázal jsem jezdit plus mínus dvě desetiny vteřiny stejné časy.
V Brně s vámi byli váš starší bratr Jaroslav a Tomáš Enge. Čím vám jejich rady nejvíce prospěly?
Tomáš Enge se mi snažil pomáhat hlavně s nastavením vozu. Nemám zkušenosti a je důležité převést pocity z trati našim inženýrům, aby mohli s autem něco udělat. To mi zatím moc nejde. Tomáš se po každé jízdě snažil ze mě vytáhnout co nejvíc informací a ty pak vyhodnotit a podle nich s inženýrem nastavit auto.
Co se týče mého staršího bratra Jarka, ten se zaměřil hlavně na to, aby mě psychicky uklidňoval. Snažil se mi radit, abych měl klidnou hlavu a že stejně nic neuspěchám. To je taky strašně důležité.
Vítěz závodu 500 mil v Indianapolis Buddy Rice skončil v hlavním závodě půl minuty za vámi. Je to důkaz toho, že je A1GP specifická formule, na kterou se těžko zvyká?
Určitě je specifická. Měl jsem možnost vyzkoušet si F3000, což by mělo být koncepčně podobné auto, ale stylem jízdy je úplně odlišné. Teď nevím, jestli Buddy Rice někdy předtím jezdil s A1GP, ale je to dobrý jezdec a měl by za to pořádně vzít.
Jenže jak bylo vidět, loni v Brně Alex Yoong vyhrál oba závody, a letos skončil za mnou. To ukazuje, že vozy jsou hodně vyrovnané a může vyhrát prakticky kdokoliv.
Převažoval u vás v Brně psychický tlak, že závodíte před domácím publikem, nebo pozitivní stránka, že Masarykův okruh velmi dobře znáte?
Do víkendu jsem nastupoval s tím, že by znalost okruhu mohla být výhoda. Ale pořád jsem jezdil s návyky z Octavie, což samozřejmě pro A1GP vůbec neplatí. A i když si jezdec myslí, že na to nějakým způsobem přišel, tak to zdaleka není pravda. V závěru hlavního závodu jsem pocítil, že je potřeba jezdit úplně jinak.
Všechny stáje mají k dispozici identický monopost. Čím to podle vašeho názoru je, že se některým týmům již léta daří více? Platí to například o Británii nebo Německu.
Hodně záleží na nastavení vozu. Pokud se sejde kvalitní jezdec a skvěle naladěné auto - což je v tomto šampionátu velice důležité - je tu předpoklad toho, že tým vyhraje. Samozřejmě záleží také na zastávce v boxech. Letos máme dvě, takže se tam dá leccos vydělat a leccos ztratit.
Co se týče třeba Německa, loni předvádělo výborné výkony v podání Nico Hülkenberga. Ten byl prakticky v každém závodě mezi prvními třemi. Letos za ně jede Christian Vietoris. Je mladší, nemá tolik zkušeností a jezdí taky do desátého místa. To svědčí o tom, že má skvělý vůz. Troufl bych si říct, že jezdec je na tom o malinko lépe než já. Auto mu hraje do karet.
