Gilles Villeneuve: Génius rychlosti, který F1 obětoval život

Radek Vičík Radek Vičík
31. 5. 2012 6:00
Talentovaný Kanaďan se před 30 lety zabil, na titul F1 dosáhl až jeho syn.
Gilles Villeneuve nikdy nedosáhl na titul mistra světa, přesto je považován za legendu F1.
Gilles Villeneuve nikdy nedosáhl na titul mistra světa, přesto je považován za legendu F1. | Foto: Scuderia Ferrari

Jméno Gillese Villeneuva fanoušci formule 1 nikdy nezapomenou. Stojí po boku takových legend jako Ayrton Senna, Jim Clark nebo Jochen Rindt. I když se na rozdíl od této trojice nikdy nestal mistrem světa, stal se ďábel s chlapeckou tváří symbolem rychlosti.

Prvního kanadského vítěze Grand Prix F1 si znovu připomeneme už příští víkend. Jeho jméno nese okruh, kde se pojede Velká cena Kanady. Právě na ostrově Notre-Dame přitom Gilles roku 1978 slavil svoje slavné první vítězství mezi elitou.

Neuměl jet na půl plynu

Dokázal vyhrát ve své první celé sezoně a už o rok později bojoval za volantem Ferrari o titul mistra světa. Jody Scheckter v Lotus mu unikl o pouhé čtyři body. I když na tento výsledek v krátké kariéře nenavázal, stalo se jméno Gilles Villeneuve ztělesněním rychlosti, dravosti a touhy vítězit.

„Gilles dával divákům, co chtěli vidět. Nezajímala ho taktika šampionátu, do každého závodu vletěl naplno,“ řekl o legendě rudých vozů z Maranella současný první muž Ferrari, Luca di Montezemolo.

„Pamatuju si, jak mi Enzo Ferrari řekl, že objevil na závodě sněžných skútrů v kanadě kluka, který má obrovský talent a temperament. Měl sice předběžnou smlouvu s McLarenem, ale il Commendatore chtěl do týmu dostat čerstvou krev.,“ dodal současný prezident italské automobilky.

Vyhrát pro Ferrari, nebo umřít

Ve Ferrari odjel Villeneuve skoro celou formulovou kariéru, včetně legendární cesty na třech kolech do boxů v Zandvoortu v roce 1979. Naštvaný jezdec tam vynadal všem mechanikům, protože nebyli schopni jeho zdecimovaný monopost opravit a vrátit na trať.

Vedle šesti vítězných Grand Prix byl pro Villeneuva monopost Ferrari také rakví.  8. května 1982 se nad Zolderem honily jen tak občas nějaké mráčky, ale v boxech italské stáje bylo pod bodem mrazu. Po kontroverzním vítězství Didiera Pironiho v Imole, kde Francouz ignoroval týmové dohody, se chtěl Villeneuve ukázat v nejlepší formě.

Deset minut před koncem kvalifikace dostal v depu od svého inženýra papírek s informací, že ho Pironi překonal o desetinu vteřiny. Kanaďan okamžitě vrazil na trať s cílem rivala pokořit. I když se mu to nepovedlo, vracel se zpátky do boxů, jak to jen on uměl – jízdou na hranici možností. Když se vřítil do zatáčky Terlamenbocht, objevil se před ním pomalý March pilotovaný Jochenem Massem.

Duch rodiny žije dál

Budoucí vítěz čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans chtěl rychlému vozu uhnout vpravo mimo závodní stopu. Jenže nešťastnou náhodu měli oba piloti stejný nápad a Villeneuve do Němce v plné rychlosti narazil. Následoval přemet, náraz o zem a z 11letého chlapce Jacquese a jeho sestřičky Melanie byli sirotci.

„Věděl jsem, že můj život je v mých rukou a že se o něj musím postarat sám. To mi dalo sílu poprat se s překážkami a dokázat, to, co se tátovi nikdy nepodařilo,“ připomněl Jacques svůj titul mistra světa formule 1 z roku 1997.

Dynastie Villeneuvů může pokračovat dál, protože už teď běhají po světě vnoučci slavného Gillese. Dokážou se vyrovnat slávě svých předků?

 

Právě se děje

Další zprávy