Praha - Formuli 1 čekají příští rok další aerodynamické změny, které mají zvýšit počet předjížděcích manévrů. Ale je opravdu nutné mít zadní křídlo velikosti vrat od stodoly?
Po úvodní letošní Grand Prix v Melbourne se ozývaly nářky, že se v F1 vůbec nepředjíždí, přičemž jako argument zazněl počet úspěšných předjetí v Austrálii a v závodu americké IndyCar v St. Petersburgu. Jenže se zapomnělo na jeden zásadní prvek - lidský faktor.
Ten v následných Velkých cenách v Bahrajnu, Šanghaji a Baku zapůsobil tak, že si lídr nemohl být jistý prvním místem a šestá příčka mohla být dost dobře výtahem pro vavřín nejcennější.
Lidské bytosti za volantem
"Kurňa, pane Suzuki, šak jsme lidi, nejsme žadne stroje!" kontruje mašinfíra Kawasaki (s kratkym měkkym) v dnes již legendárním skeči Miloslava Šimka a Jiřího Krampola pod názvem Vlaková souprava pro třetí tisíciletí.
I když se občas tak tváří, nejsou ani piloti formule 1 žádné stroje. Jsou to sice psychicky a fyzicky velmi odolné bytosti, ale stále prostě jen lidé. Na to se při úvahách o budoucnosti F1 často zapomíná.
Pokud se dostanou Sebastian Vettel, Lewis Hamilton či Fernando Alonso pod tlak, je tu solidní šance, že i takové superstar udělají chybu. A záleží už jen na kvalitě jejich strojů a pohotovosti soupeřů, jak moc fatální takový omyl bude a kolik míst a bodů je nakonec bude stát.
Formule 1 si vydobyla pozici na vrcholu pyramidy motoristického sportu. Zdá se, že hybridní motory, baterie a podobné věci k tomu prostě patří a staromilci se s nimi musí smířit. S čím by se ale kovaní fanoušci smířit neměli, je neustálá snaha zjednodušovat pilotům život.
Futuristický závodní volant se počtem tlačítek a přepínátek vyrovná prvním ovládacím panelům jaderných elektráren a jen kombinací různých módů chodu motoru, spotřeby paliva, spojky či nabíjení baterie dostanete rázem stovky možných variant. Přitom ještě před 20 lety stačil pilotům Sauberu klasický kulatý volant s desítkou voličů, které většinou fungovaly v módu "vypnuto - zapnuto".
Boj na samé hranici možností
Méně je někdy více. Formule 1 by měla být hlavně místem, kde se setkávají nejlepší piloti světa. O čemž se však dá - v porovnání třeba s nabitou startovní listinou světového šampionátu ve vytrvalostních závodech - u spodní poloviny startovní listiny F1 úspěšně pochybovat.
Pokud si chtějí noví majitelé udržet globální popularitu svého produktu, měli by uvažovat o radikální změně přístupu. Monoposty je třeba dostat na hranici možností tak, aby k tomu samému nutily piloty. Jen muži v extrémních situacích dokážou předvést extrémní výkony, které uchvátí davy.
Když vedle sebe postavíte dvacet stejných mrňousů Kia Picanto, tak sice dostanete krásné závodění s řadou předjíždění, ale hladina adrenalinu u diváků skutečně stoupne až tehdy, když uvidí monoposty F1 bojovat férově o vítězství kolo na kolo v ostré zatáčce.
Slůvko férově je důležité. Abychom si rozuměli, nesmyslně hazardní manévry, torpédování soupeřů a ohrožování jejich životů na okruhy nepatří.
Ne dětinskými výkřiky typu "Modré vlajky!" nebo "Charlie, viděls to?", leč právě v urputné válce na asfaltu se ukáže pravé závodnické srdce. A jen jeho nositel má mít právo startovat ve formuli 1 a být jejím šampionem.
Čerstvou ukázkou takové odhodlanosti je nedělní výkon Fernanda Alonsa v Baku. Pilot McLarenu dostal "nakládačku" krátce po startu, do boxů dojel jen na dvou kolech, a přesto skončil sedmý.
