Duckworth: neúspěšný jezdec, ale geniální konstruktér

Ještě předtím, než se vrhl k rýsovacím prknům, se rodák z Blackburnu přesvědčil o tom, že z něj závodník určitě nebude. Od Colina Champmana si koupil v dílnách za hospodou jeho otce skládačku vozu Lotus 6. S ním se pokusil udělat díru do světa na legendární trati v Goodwoodu. Ale místo věnců pro vítěze se dočkal jen karambolu, který končil v květinové výzdobě v jedné ze šikan. Posléze pro Chapmana konstruoval převodovky, ale práci ukončil se slovy: "Nemíním marnit svůj čas nad něčím, co nebude fungovat!" Když Duckworth na podzim 1958 zakládal s přítelem Mikem Costinem firmu, nehledal její název dlouho. Každý z nich přidal půlku jména a na světě byl Cosworth. V té tobě to byla firmička jako každá jiná věnující se vylepšování osobních automobilů Ford. Zlom přišel na podzim 1965, když Cosworth od mamutí automobilky dostal zakázku na dva motory: 1,6litrový agregát pro formuli 2 a hlavně třílitrový osmiválec pro monoposty F1. V té chvíli se zrodila legenda Ford Cosworth DFV. Opět se zde sešly geniální mozky Keitha Duckwortha a Colina Champmana, který právě od Fordu získal peníze. Tato podpora se stala legendární jako "Nejlépe investovaných 100 000 liber v historii Fordu." V Duckworthově hlavě se zrodil hlavní projekt agregátu, který do dokonalosti dopilovával další spolupracovník Mike Hall. A slůvko "dokonalost" není v tomto případě žádným přeháněním. Motor stál u zrodu nové éry F1 a jenom v tomto světovém šampionátu si připsal (včetně různých následných evolucí a derivátů) neuvěřitelných 155 triumfů. Hned první závod znamenal pro motor zvaný "dvojitý čtyřválec" dokonalý úspěch. Za volant Lotusu 49 se v Grand Prix Nizozemska posadil Jim Clark a hned dokázal zvítězit. Jeden z konkurenčních motorářů později přiznal: "Když jsem ten motor viděl, bylo mi jasně, že hra skončila." Prakticky přes noc se z DFV stal nový standart. A to nejen pro formuli jedna, již pomohl přetavit se ve velkou show. Tento motor dokázal vítězit i ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans, v různých nižních formulích a v okruhových závodech v zámoří. I když konstruktér v roce 1973 utrpěl srdeční infarkt, kvůli kterému musel přestat pilotovat soukromý vrtulník, zůstal majitelem většinového podílu ve firmě Cosworth až do roku 1980. Akcie prodal právě včas, protože v té době už o sobě dávaly hlasitě vědět turbomotory, jimž patřila osmdesátá léta. Poslední triumf atmosférického Cosworthu DFV přinesl Detroit v roce 1983. Na americké trati zvítězil Michele Alboreto s Tyrrellem. Turboéře však neunikla ani britská firma. Už v sedmdesátých letech připravil Cosworth přeplňovanou odvozeninu DFX určenou pro závody Indycar. I zde to byl totální triumf, na přelomu dvou dekád vyhrály monoposty poháněné tímto agregátem 81 závodů cen za sebou. Spolupráci Duckwortha s mateřskou firmou ukončily až další problémy se srdcem, které v roce 1987 vyvrcholily voperování bypassu. Anglický inženýr, jenž se mezi tím stal čestným doživotním prezidentem Cosworthu, se uchýlil na své sídlo a postupně o dění v motoristickém sportu ztratil zájem. Keith Duckworth zemřel na zástavu srdce 18. prosince ve dvacet hodin. Skončil tak život jednoho z největších motoristických inženýrů dvacátého století.