Stala se z přípravy na Rallye Dakar každoroční rutina, nebo v ní stále nacházíte adrenalin?
To je rutina už nějaký pátek. (smích) Trénink takový adrenalin není. I když, jak se to vezme. Pokud mluvíme o fyzické přípravě, je to rutina. Při ježdění máte adrenalin furt. Ovšem, když jezdím u nás v Sedlčanech, je to svým způsobem jednotvárné. Tak si jízdu pokaždé oživím něčím jiným. Závody, na které jezdím během roku, jsou sice hlavně tréninkem na Dakar, ale jsou to pořád závody. A tam máte ten adrenalin relativně velký.
Byla před listopadovým odjezdem na trajekt do Le Havru velká honička s přípravou kamionu?
Představte si, že každý rok chcete mít auto připravené řekněme v červnu. To fyzicky nejde, protože potřebuje nějaké závody. Navíc musíte zařídit stovky a stovky věcí - od dostavby auta, objednání dílů až třeba po pneumatiky. No a každý rok dva dny před odjezdem zjistíte, co všechno nemáte. Pak to nestihnete doručit a přemýšlíte, jak to dostat do Jižní Ameriky. To jsou normální věci, ani my nejsme neomylní.
Jak se přesto chybám co možná nejvíc vyhnout?
Problém je, že každý rok neděláte to stejné. Technika se vyvíjí, upravené auto potřebuje jiné díly. To je pak nereálné mít všechno. Něco zapomenete vy, dopravce součástky včas nedoručí a tak dále. Letos jsme zvládli zabalit všechno. Chybělo nám jen jedno lano a nějaká ložiska, to vše s sebou bereme. Byl to obrovský stres.
Co bylo pro vás z celé přípravy nejnáročnější?
Z mé stránky byl stres spíš marketingový. Před odjezdem aut jsme dělali tiskovku. Tam jsme zveřejňovali úplně všechno: nové oblečení, nové helmy, nové kombinézy i akci Posedlí Dakarem. V tu dobu jsem měl na krku nějakých čtrnáct věcí, které musely být připravené se vším všudy. A to včetně úplně nového e-shopu a jeho naskladnění. Bylo to strašné kvantum práce. Ale když jsem slíbil, že to k určitému termínu bude, tak jsem to chtěl splnit. Nemluvě o tom, že pět dní před tím jsem měl veřejný trénink pro fanoušky, na který přišlo přes 500 lidí. Od září do konce listopadu jsme dělali celkem 22 akcí. To všechno bude pokračovat až někdy do konce února. A to se můžu vrhnout zpátky na další projekty.
"Dokud to bude zábava, budu závodit"
Je vidět, že se nenudíte. Je pro vás Rallye Dakar už vlastně také byznysová záležitost?
Pro mě je už hlavní náplní Dakaru. Je to nejen závodění, ale i e-shop, trénování pro fanoušky, teď přibudou besedy v multikinech Cinestar. To jsou služby, které musí být kvalitní. Samotná Rallye Dakar ale pro mě byznys není. Závodění je věc, která mě baví. Dokud to bude zábava, budu ho dělat. Pokud to zábava být přestane, závodit nebudu. Na Dakar musíte sehnat peníze. A abyste sehnali peníze, musíte mít nějaké partnery. Aby oni přinesli peníze, musím se já start o fanoušky. A ti fanoušci mi pak přinesou peníze. Je to začarovaný kruh. Pokud chcete, aby to fungovalo.
A funguje?
Když se podíváte na český motorsport, my jsme jedni z mála, kteří to takhle pojali. Staráme se o svoje fanoušky, permanentně s nimi komunikujeme a opravdu to funguje. Tím dáváme závodění jinou vizi, což už souvisí s byznysem. Lidé jsou hákliví na tohle slovo, ale my máme prostě nějakou vizi, kterou chceme do budoucna ještě rozvíjet. To vše slouží k rozšíření povědomí lidí o tom, co my děláme. Všichni ti lidé jsou dneska naši fanoušci a někteří jsou našimi partnery. Proto si musíte budovat velkou základnu příznivců. Dneska ji máme, ale chtěl bych ji ještě znásobit. Uvidíme, jak se to povede.
Brabčák? To je můj protiklad
Jak moc váš tým změnil příchod motocyklisty Jana Brabce?
Neříkal bych tomu změna. Tým jako takový funguje pořád stejně, máme jasná pravidla. Já sám i Brabčák sám bychom toho dokázali hodně, ale spolu toho dokážeme víc. Vypadá to, že jsme naladěni na jednu vlnu, ale my jsme vlastně úplné protiklady. Neznám větší protiklad mé osoby, než je on. Honza je bohém a já jsem naprosto racionální, cynický a mám všechno naplánované.
Jak tedy spolupracujete?
Lidem se to líbí. On dělá show, ale někdo ho musí ukočírovat a všechno zařídit. A to jsem já. Kdybychom nebyli mladí, aktivní, občas vtipní, tak bychom nikdy věci jako live streamy nemohli dělat.
Jak jste se vlastně dali dohromady?
Na začátku byla naše spolupráce čistě byznysová, protože jsme mu nabídli nejen servis motorky, ale také zařízení všech organizačních věcí kolem Dakaru, PR a podobně. Postupem času začal být skutečnou součástí týmu a tím pádem se vzájemné vazby prohlubovaly. Motorka i kamion jsou samostatné jednotky a nikdy se navzájem nekříží. Kdyby to byl pro náš tým problém, tak bychom nikdy motorku nikdy nepřibírali.
Zmínil jste vývoj auta. V čem je LIAZ rok 2019 jiný proti tomu, s nímž jste loni dojeli na pátém místě?
Není to nové auto, ale určitě jsme ho chtěli zase vylepšit. Ač jsme loni byli pátí a byl to úžasný výsledek, měli jsme pár technických problémů. Musím říct, že pro mě psychicky hodně náročných. (smích) Zapracovali jsme na chlazení auta a řešení vrtule, které nám loni přineslo tolik problémů. Zapracovali jsme také na motoru. Zvedli jsme výkon a proběhly i hardwarové úpravy. S tím jsou spojené brzdy a podvozek. Byl jsem úplně v šoku, jak to auto brzdí. Dneska můžu brzdit o 100 metrů později. Ono se to nezdá, ale v jedné etapě můžete rázem získat nějakých pět minut. O trošku jsme zvětšili nádrže a to je všechno.
Peru neodpouští ani malé chybičky
Jak jste přijal informaci, že Dakar bude letos jen v Peru?
Organizátoři si nemohou dovolit udělat nějakou frašku, protože by přišli o všechno. Nemůžou žít jen z toho, co bylo. Na základě toho jsem si byl jistý, že Peru bude dobré. Loni jsme tam najeli kolem 2000 závodních kilometrů a teď to bude přes 3000 v šíleném písku. Když vám v tomhle terénu dají dvousetkilometrovou etapu, víte, že ji pojedete minimálně pět hodin.
Jak se to dá zvládnout?
Musíte jet naprosto soustředění a nesmíte udělat jedinou chybu. Když se tak stane, stojí vás to minimálně půl hodiny a hromadu nervů, jestli vůbec vyjedete. Peru jsem přijal naprosto bez problémů a věděl jsem, že pořadatelé připraví dobrou trasu.
Asi také nemáte rád otázku, kolikátý chcete na Dakaru skončit. Tak to zkusíme jinak: s jakým výsledkem byste byl spokojený?
Řeknu rovnou, že bych byl spokojený, kdyby to dopadlo lépe než loni. Je to asi hodně ambiciózní, ale na druhou stranu nemá smysl tam jet umístit se na dvacátém místě. Všichni tam chceme závodit, všichni tam chceme vyhrát. Takových lidí je patnáct.
Co mezi nimi rozhodne?
Je to hodně o štěstí, takže konečný výsledek nedokážu odhadnout. Chci se ustavičně pohybovat v top 10, držet si pozice a jet si svoje tempo. Uvidíme, jestli na to budeme mít, nebo ne. Teď nikdo neví, co se bude dít.
