Brno - Australský závodník Troy Bayliss patří k legendám současného silničního motocyklového sportu. Má na svém kontě dva tituly mistra světa superbiků a také vítězství v elitní třídě MotoGP.
Tovární jezdec Ducati poskytl Aktuálně.cz rozhovor v sobotu po kvalifikaci brněnského závodu světového šampionátu superbiků.
Rok se s rokem sešel aneb Jak dohnat Troye
O tom,jak se rodil rozhovor
s Troyem Baylissem a proč
se před rokem nepovedl
Proč se motocyklům Ducati v Brně nedaří?
Upřímně řečeno, nevíme. Kdybychom to věděli, tak to hned spravíme (smích).
A co tedy máte za problém?
Na některých tratích se trápíme v horku, zvlášť pokud na okruhu chybí přilnavost. Ale třeba v Misanu nám to jezdilo dobře i při vysokých teplotách.
Před rozhovorem jste bedlivě sledoval záznam z kvalifikačního superpole. Věnujete větší pozornost soupeřům, nebo sám sobě?
Všichni děláme skoro ty samé věci a můžeme nasbírat tak dvě tři desetiny. Jezdím s těma klukama už hodně dlouho, takže asi tak vím, co od nich mohu čekat.
Objevil jste nějaké mouchy na své vlastní jízdě?
Ani ne, jsem docela spokojený. Docela se mi povedla. Možná bych tam nějakou desetinku našel, ale Nori (Norijuki Haga, vítěz kvalifikace, pozn. red.) zajel výborné kolo a pole position si zasloužil.
Co si vlastně myslíte o systému superpole, kdy o postavení na startu rozhoduje jedno rychlé kolo?
Je to dobrá věc. Mně vyhovuje a nemyslím si, že by byla nespravedlivá.
Po tříletém intermezzu v MotoGP jste se vloni vrátil do superbiků. Pozoroval jste na motocyklech velký výkonnostní skok?
Myslím, že ani ne. Bylo to těžké v roce 2001, kdy jsem získal první titul, a je to těžké i dnes. Jediné, čeho jsem se při návratu bál, byly jednotné pneumatiky Pirelli, protože jsem na nich nikdy nejezdil. Ale stačilo mi jen pár testů a zvykl jsem si na ně. Je to velmi dobrý šampionát a stejné gumy pomáhají dobrému závodění.
Vloni jste se na jediný závod vrátil do MotoGP a ve Valencii jste dokázal zvítězit. Čekal jste takový úspěch?
Přijel jsem tam s čistou hlavou. Věděl jsem, že se motorka posunula dopředu, ale rychle jsem si na ni zvykl. Pozval jsem si do depa některé kluky ze superbikového týmu, takže jsem měl vše, co jsem potřeboval k dobrému výsledku. Přišel výborný den, kdy všechno šlapalo, a mohl jsem slavit vítězství. Je to ten nejlepší způsob, jak ukončit závodnickou kapitolu v MotoGP.
Je vám 38 let. Jak dlouho ještě chcete závodit?
Smlouvu mám do roku 2009. Příští sezonu nás čeká nový stroj. Přál bych si ho mít už teď, ale letos máme takový přechodný rok. Máme to hodně těžké, ale stále mám šanci být letos mistrem světa.
Na začátku této sezony jste se poměrně trápil, postupně jste se však vrátil do hry o titul. Kde byl bod zvratu?
Bylo jich hned několik. Tím špatným byla nehoda v Doningtonu, kde jsem ztratil 50 bodů a dva články prstu (smích). Do Valencie jsem mířil stále zraněný a mohl jsem tam možná získat víc bodů. Ale to prostě patří k závodění.
Pak se nám podařilo velice rychle vrátit do hry, absolvoval jsem pár hodně povedených jízd. Na motorce se opět cítím skvěle a mám pocit, že to dobré je opět zde.
Závodil jste na superbiku v USA, v britském mistrovství i ve světovém šampionátu. Kde jsou podle vás nejlepší fanoušci superbiků na světě?
Všude, kde jsem byl, to bylo výborné. Ať už v Americe nebo v Anglii. Nejvíce času jsem strávil ve světovém šampionátu, takže se zde cítím jako doma. Měl jsem tolik štěstí, že jsem získal dva tituly mistra světa. Až jednou skončím, budu mít krásné vzpomínky.
Jste známý fanoušek cyklistiky, komu držíte palce v letošní Tour de France?
Momentálně je to můj krajan Cadel Evans, který jede druhý (po pondělku je na třetím místě, pozn. red.). Předvádí neuvěřitelnou sílu. Mezi cyklisty mám mnoho přátel a smekám před nimi. Mají tak těžkou práci a vůbec to pro ně není jednoduché.
Jezdíte po celém světě. Jak je těžké skloubit vaši kariéru s rolí otce tří dětí?
To je jeden z důvodů, proč nehledám angažmá v MotoGP. Jsem už docela starý, mám rodinu. V MotoGP pořád létáte po celém světě, v superbicích máte dva závody po sobě, kam musíte dlouho letět, a zbytek se jede v Evropě. Je to jako práce v kanceláři.
Naše rodina už sedm let žije v Monaku a někdy beru manželku a děti s sebou na závody. I když teď, jak děti začaly chodit do školy, je to složitější.
Měl jste už možnost ve vašem novém domově navštívit velkou cenu formule jedna?
Ano. Když jsem jezdil za tým sponzorovaným Marlborem, dostal jsem se i do zákulisí Grand Prix Monaka. A to rovnou k Ferrari, kde jsem se poznal i s Michaelem Schumacherem. Byl to velký zážitek, formule jedna je svět sám pro sebe.
Sníte o tom se někdy projet s monopostem F1, jak se to před lety poštěstilo vašemu soupeři Maxi Biaggimu?
Určitě bych si pár kol rád objel, ale závodění jako takové mě neláká. Mně se líbí spíš cestovní vozy nebo NASCAR. To je možná otázka daleké budoucnosti, teď se soustředím na to, co dělám.
