Praha - Nikdy nepřestal věřit tomu, že jeho šance přijde. I když to s jeho kariérou vypadalo v zámoří všelijak a mnozí jej jako hokejistu odepisovali, Andrej Nestrašil dosáhl svého cíle. S Carolinou minulý týden podepsal dvouletou smlouvu, díky které získal jistotu, že bude hrát NHL.
Důvodů, proč zrovna jeho příběh vyčnívá nad těmi ostatními, je hodně. Vždyť Nestrašil byl Detroitem draftovaný už v roce 2009, první tři sezony mu ale v Red Wings nedali šanci ani v exhibičních zápasech. S nováčkovskou smlouvou balancoval na hraně sestavy Grand Rapids v AHL, většinu času trávil ještě v nižší soutěži, kde byl doslova na odpis.
"Když dva a půl roku pořádně nehrajete ani na farmě, jste si víceméně jistý, že se do NHL nikdy nedostanete," přiznává v první části velkého rozhovoru pro Aktuálně.cz Andrej Nestrašil, který jedním dechem dodává, že o něm lidé pochybovali už v dobách, kdy jako dítě začínal s hokejem ve Slavii.
Jenže právě to ho hnalo kupředu. Nestrašil se nikdy nevzdal a zlom v těžké kariéře přišel v době, kdy už to ani sám nečekal. Díky zranění mnoha hráčů na něj před rokem zbylo v play off místo v Grand Rapids, kde si svými výkony v závěru sezony řekl o novou smlouvu. Hrábl na dno, přes léto zhubl deset kilo, čímž přesvědčil manažery Detroitu, že si NHL opravdu zaslouží.
Dál už ten příběh znáte. Nestrašil patřil loni k nejpříjemnějším českým objevům roku. V průběhu premiérové sezony z nabitého Detroitu navíc přestoupil do Caroliny, kde se stal jedním z klíčových hráčů týmu. I tam všechny zaujal především svým zápalem pro hru.
Chci získat jistotu a důvěru trenéra
A.cz: Minulý týden jste podepsal s Hurricanes novou smlouvu. Je na dva roky a je jednocestná, Carolina už vás nemůže poslat na farmu, jste od začátku sezony hráčem pro NHL. Jaký to je pocit?
Po psychické stránce je to mnohem příjemnější, šance bude pro mě hned od začátku větší. Dvouletý jednocestný kontrakt mi dává vlastně takovou jistotu. Moje minulá smlouva byla dvoucestná a ještě k tomu jen na rok, bylo to takové buď-anebo. Naštěstí to vyšlo. Teď ale, i když by se mi náhodou, radši zaklepu, něco stalo a vypadl bych třeba na tři čtyři měsíce, je pořád ještě dost času, jak ten vývoj zvrátit. Při kontraktu na jeden rok je to horší. Když se zraníte, těžko se pak do toho zpátky dostává.
Na druhou stranu mi ani tato smlouva místo v sestavě nezaručí, bojovat se musí dál a každý večer si to musím uhrát. Oni tam chtějí na každý zápas postavit dvacet hráčů, ve které věří, že jim dokážou vyhrát zápas.
Uvědomujete si, že od vás bude letos úplně jiné očekávání?
Samozřejmě, s tím počítám. Minulý rok jsem mohl jenom překvapit a všechny potěšit, teď už ode mě asi budou lidé něco očekávat. Moc si to nepřipouštím, ale mám v hlavě plán, jak by to mělo jít a čeho jsem schopný. Mám své cíle. Nejedu tam s tím, že vyhraju bodování a budu mít třicet gólů. Já chci jít v kariéře postupnými kroky. Jediný můj cíl letošní sezony je posunout se dál, vydobýt si zase větší místo. Můj cíl je, aby další sezona byla zase o něco lepší než ta loňská. Posledních šest let, když se na to podíváte, jsem to takhle měl. Šel jsem krůček za krůčkem, pomaličku.
Jaký je ten váš plán?
To mám v hlavě já a chci si ho nechat pro sebe. Není to nic závratného. Chci si prostě vydobýt nějakou pozici. Chci být hráčem, kterému trenér věří. Nechci se bát každý zápas, jestli budu v sestavě, nebo ne. Chci získat jistotu. Když vám trenér věří, hráči se hraje daleko líp. Takhle bych asi naťukl jeden z mých cílů.
V Carolině jste už loni dostával hodně prostoru. Nastupoval jste i v klíčových formacích, hrál jste kolem osmnácti minut na zápas. Co od vás čekají teď?
Oni asi byli relativně spokojení, ale tohle je hrozně ošemetné. Manažer vám může říct cokoliv, ale v podstatě na tom vůbec nezáleží. I když je chvála, tím to končí a v další sezoně jedete zase od nuly. Ale tím, že mi dali nový kontrakt takhle brzo, že jsme se dohodli tak rychle a ještě k tomu na dva roky, tak asi nějaký můj potenciál vidí. Pro mě dvouletý kontrakt znamená, že věří, že bych mohl někam růst. Minulá sezona byla poznamenaná zraněním, kdy jsem z toho na měsíc a půl vypadl a nemohl se vůbec hýbat. Na konci mi pak trošku docházely síly. Toho bych se letos rád vyvaroval.
Když se takhle spolu bavíme o vaší příští sezoně v NHL, nemáte pocit, že byste se měl štípnout do tváře, jestli se vám to nezdá? V zámoří jste si sáhl na dno, čekal jste v nižších soutěžích dlouhé tři roky, řada lidí už vás odepisovala. Věřil jste vy sám třeba před rokem, že NHL nakonec opravdu hrát budete?
Před rokem už jo, před dvěma lety ne. Před rokem už jsem měl za sebou povedený závěr sezony v Grand Rapids v AHL, takže jsem doufal, že si alespoň nějaký zápas zahraju. Rok předtím, kdy jsem sezonu končil ještě níž v Toledu, si ale pamatuju, že jsem měl na Twitteru rozhovor s nějakým fanouškem. Ptal se mě, kdy už budu hrát za Red Wings, a já mu odpověděl: Nikdy.
Čekal jsem na NHL déle, než by čekali jiní
Co se pak změnilo?
Neřekl, bych, že se něco změnilo. Takový je život. Někdo může makat a dřít celý život a připravovat se na šanci, která třeba ani nepřijde, takže ji ani nemůže chytit. Někdo má zase takový talent, že ani tu dřinu nepotřebuje a nějak se mu to vždy sejde. Já jsem na tu šanci zase čekal možná o trošku déle, než by čekal někdo jiný. Roli hrály hodně okolnosti. V prvním roce v AHL jsem v Grand Rapids začínal ve čtvrté formaci a vize na posun výš tam žádné nebyly. Pak nám z Detroitu poslali hráče s jednocestnou smlouvou a já ani nehrál. Nakonec se všichni zranili, šance přišla a já ji využil, jak jsem nejlíp mohl. Tím se to zlomilo, v poslední sezoně v Grand Rapids se to otočilo. Že bych se změnil jako hráč, že bych změnil styl, to ne. Spíše jsem se snažil držet psychicky nahoře a čekal jsem na to, až ta šance přijde.
Jak těžké je držet se psychicky nahoře, když tři roky putujete mezi farmou a ještě nižší soutěží a vidina NHL je tak daleko?
No nejhorší to bylo první rok, když mě poslali do Toleda poprvé. To bylo nejhorší, protože si člověk začne říkat, že na to asi fakt nemá, a sám sebe shazuje dolů. Přitom to někdy vlastně ani není jeho chyba. V Grand Rapids bylo tehdy přeplněno dobrými hráči, navíc záleží na spoustě okolností. Každopádně je třeba si uvědomit, že jsi dobrý hráč, a hrát každý zápas naplno. Být sám se sebou spokojený.
To jste udělal?
Já se hodně v životě řídím tím, že jednou nechci mít výčitky, že jsem pro to mohl udělat něco víc, než jsem udělal. Toho jsem se držel a druhý rok, když mě poslali do Toleda znovu, jsem to začal brát úplně jinak. Prostě jsem si řekl: 'Hele, než abys byl v Grand Rapids celý rok kyselý a nehrál, tak jdi, užij si to tam, hraj, jak nejlépe umíš, a bav se. Hlavně se tím netrap, to by ses zbláznil. Prostě zapomeň, co je to za ligu, a užívej si hokeje.' Když to totiž člověka baví, práce je snazší. Líp se trénuje, líp se dělá všechno. Takhle jsem se přes to přenesl a říkal si, že jsem dobrý. Ono to zní možná namyšleně, ale říkal jsem si, že když se do NHL ostatní kluci kolem mě dostali a my byli na víceméně stejném levelu, tak bych na to měl mít i já. Jen si na to musím počkat.
Byla chvíle, kdy jste si říkal, že šance v NHL nepřijde?
Chvíle a pochybnosti, kdy jsem si říkal, že už nevím, jak se tam mám dostat, byly. Když člověk nehraje dva a půl roku pořádně ani na farmě, tak si je víceméně jistý, že se do NHL nikdy nedostane. A už se samozřejmě hledalo, jaké jsou jiné možnosti.
Když vám vypršela ta první nováčkovská tříletá smlouva, měl jste nabídky z Evropy, které byly asi i finančně zajímavější. Vy jste se ale minulé léto pro mnohé hodně nečekaně rozhodl v Detroitu pokračovat. Proč?
Už nevím, jaké tam byly peníze. Já totiž věděl okamžitě, že chci zůstat. Měl jsem za sebou povedený konec sezony, kdy jsem v Grand Rapids konečně hrál. A jakmile mi na meetingu řekli, že jsem je hodně překvapil a chtějí mi dát další smlouvu, všechno ostatní už šlo stranou. Byl bych hloupý je odmítnout, když po třech letech čekání se šance naskytla a organizace si uvědomila, že to tak třeba není, že na NHL třeba fakt mám.
Vy jste přitom celou dobu slýchával něco jiného, lidé vám nevěřili, že?
Když jsem šel do Toleda, lidi mi říkali, že je to hrob hokeje. Říkali mi: Odtamtud se už nedostaneš. Mně ale nevěřili už odmala, pořád jsem to slýchával. Už na Slavii, když jsem hrál ve čtvrté třídě, mi říkali, že jsem pomalý a na pátou třídu už mít nebudu. Pak jsem šel do páté třídy a říkali: Jo, tak pátá ještě ok, ale v šesté už na to mít nebudu. Takhle to šlo se mnou rok co rok. Když jsem šel do Kanady, spousta lidí si ťukala na čelo. Já byl na tohle zvyklý, právě tohle mě motivovalo. Hlavně těmhle lidem chci ukázat, že mě podceňovali.
Přečtěte si také druhou část rozhovoru s Andrejem Nestrašilem, ve které útočník mluví o velkých změnách, které jej z mizerné pozice na farmě katapultovaly až do NHL. Kvůli svému snu zhubl deset kilo a každé léto usilovně pracuje na tom, aby zlepšil své bruslení - čtěte ZDE.
