Praha - Vladimír Svačina. To je hrdina českého týmu, který rozhodl o vítězství 4:3 nad Ruskem. Čtyři minuty před koncem zápasu nádherným způsobem vykoupal gólmana sborné a trestné střílení zakončil do šibenice.
Byl to jeho první gól v reprezentaci, na který nikdy nezapomene. "Nebýt komerční přestávky, asi bych se tam vyzvracel a k bráně při nájezdu ani nedojel," líčil Svačina své pocity před exekucí.
Češi totiž po jeho faulu Rusy při výhodě několik desítek vteřin dál ždímali a Svačina sám nápor před nájezdem dlouze na střídačce vydýchával.
Z tribuny to vypadalo, že jste při zakončení přesně věděl, co chcete udělat.
Já jsem byl hlavně ve strašném laktátu, protože to bylo ke konci střídání a my je tam ještě v šesti zavřeli, takže mě zachránila ta přestávka, protože jinak bych se při nájezdu asi vyzvracel. Měl jsem toho fakt hodně a jen doufal, že k té bráně dojedu. Ale jo, nakonec jsem udělal přesně to, co jsem chtěl.
Zakončení jste vymýšlel na střídačce, když jste během komerční přestávky vydýchával?
Já jsem se snažil dostat do klidu a hlavně si nepřipouštět, kolik je tady lidí a o co jde. Já moc variant nájezdů nemám. Chtěl jsem vystřelit buď hned na lapačku po prvním naznačení nebo to potáhnout takhle dál. On byl strašně velký, takže tam byl, musel jsem to potáhnout ještě dál. Možná to vypadalo strašně těžce, ale vršek branky byl hodně odkrytý.
Důležitější gól jste zatím v životě asi nedal, že?
Já doufám, že ještě nějaký důležitější dám. Ale do tohle chvíle určitě ne. Už čekám kritiku z Vítkovic, protože tam jsem letos v nájezdech tuším 0:5. Asi budou stížnosti, že na repre góly dávám a v klubu ne.
Byl to váš první gól v nároďáku, máte puk?
Kluci mi ho schovali, je na místě. Teď už ho jen neztratit.
Krátce poté, když jste dal gól na 4:3, jste se nechal vyloučit. Jak vám na konci zápasu bylo, když Rusové přesilovku umocnili odvoláním brankáře a v útočném pásmu hodně zatápěli?
Nejprve obrovský nával štěstí a pak přišel takový hloupý faul, takže jsem se nakonec třepal, aby ještě kvůli mě nesrovnali. Už jsem klukům poděkoval, protože to odbránili parádně. A já si to mohl vychutnat, protože jsem dal vítězný gól.
Před plnou O2 arenou. V hledišti bylo téměř 17 tisíc lidí, co víc si přát, že?
Já jsem byl před zápasem z toho trošku nervózní, i když to nebyl můj první zápas v reprezentaci. Naplněná O2 arena je sen každého hráče, navíc když všichni fandí nám Čechům a ženou nás takhle dopředu. Bylo to něco neskutečného. Pro mne je splněný sen zahrát si takový zápas. A ještě, když jsme diváky nezklamali a dotáhli zápas do vítězného konce. Mladí Rusáci kousali, byli nepříjemní. Jsou to šikovní hráči, určitě to dneska nebyla žádná p*del.
Samostatný nájezd jste si vykoledoval po super přihrávce mezi beky. Podobně se vlastně uvolnil i Michal Vondrka, když dával třetí gól. To byl váš záměr posílat pasy takhle za Ruskou obranu?
Chtěli jsme je překvapovat rychlými protiútoky. Řekli jsme si, že když budou mít beci puk a čas, tak my musíme startovat dopředu. Byla to taktika. A já si myslím, že byla dobrá. Navíc byla radost hrát s takovými beky. To byly nahrávečky. Chodily na milimetr mezi beky. Vůbec jsem se nebál, že bych se díval na nahrávku a nějaký Rusák by mi dal stroma, ty nahrávky prostě přišly na hůl. To se pak jezdí hezky.
Na první reprezentační gól jste čekal třináct zápasů v seniorském týmu. Jste rád, že už to máte za sebou?
A celkově od šestnácti let. Je mi dvacet sedm. Schoval jsem si ho na nejlepší čas, dneska si to strašně užívám. S Ondrou Romanem dneska zůstáváme ještě v Praze, večer jdeme na večeři a trošku to oslavíme.
Myslíte, že jste si svými výkony proti Rusku a dnešním gólem řekl o účast na mistrovství světa?
Jedině, kdyby potřebovali někoho na nájezd (směje se). Všichni předvedli kvalitní výkony, je to strašně těžké. Teď bude důležité předvádět výkony v klubu a dostat se na přípravný kemp a pak se uvidí. Trenér Růžička už dokázal, že se nebojí vzít kohokoliv. Takže dveře na mistrovství určitě otevřené jsou.
