Praha - Hned první zápas po návratu z NHL nebude pro sparťanského útočníka Martina Ručinského jednoduchý.
Jeho Sparta jede totiž v prvním kole O2 extraligy do Litvínova. A tamní fanoušci berou Ručinského přestup do holešovického celku jako zradu.
Olympijský vítěz z Nagana se v Litvínově narodil a všichni si představovali, že jeho první kroky po návratu ze zámoří budou směřovat právě na Zimní stadion Ivana Hlinky. Jenže on se upsal pražské Spartě. Jen málokterý klub vyvolává na severu Čech tak nepříznivé reakce.
| Čtěte více: Sparta láká na hvězdy. Ale tvrdí: Dream Team nejsme Ručinský zůstane v Čechách. Překvapivě ve Spartě |
Nebojí se Martin Ručinský nepříznivých reakcí litvínovských fanoušků, kteří dokonce měli v plánu zapálit jeho dres?
"Nevím, co se tam bude dít, co z toho vznikne, ale to už není otázka pro mě, ale pro ty lidi, co na hokej přijdou. Já si tam jedu zahrát hokej a pokusit se vyhrát zápas," snaží se nebrat souboj proti "svému" klubu tak vyhroceně.
Musel jste dělat v přípravě něco jinak než v minulých sezonách?
Letní přípravu jsem trochu zkrátil, protože na led se šlo až někdy 23. července, a ne v polovině srpna, jak jsem vždycky chodíval. Bylo to trochu jiné, ale nemělo by to mít nějaký vliv. Momentálně se cítím dobře, na ledě jsem už měsíc a půl v plné zátěži s mužstvem, takže bych v tom neviděl problém.
České fanoušky miluju
Jak se těšíte na české fanoušky?
Já jsem české fanoušky vždycky miloval. Když jsem hrál v Litvínově nebo za národní mužstvo, tak jich za námi jezdilo plno, všichni nám fandili a přáli, ať už na mistrovství světa, na olympiádě nebo kdekoliv jinde.
Čtěte také: Začíná extraliga. Rozhodčí zbrojí proti simulantům
Samozřejmě vím, že český fanoušek dokáže být lichotivý, ale na druhé straně, když se nedaří, tak to taky umí dát najevo. To ale není jenom v Česku, ale kdekoliv jinde. To ke sportu patří. Já osobně se na sezonu těším. Jsem hlavně doma, což je pro mě velmi příjemná změna, nemusím už cestovat někam za moře a trmácet se po Americe. Jsem doma a spím ve své vlastní posteli. Doufám, že tu sezonu si užiju.
Nebojíte se toho, že velká očekávání se u fanoušků mohou o to rychleji změnit v jejich nepřízeň?
Může se to stát. Ale kdybychom na tohle měli myslet, tak už asi hokej nehrajeme. Hokej je vždycky mince o dvou stranách. Buď se vám daří a všichni vás mají rádi, nebo se vám nedaří a všichni vás nenávidí.
S tímhle jít hrát hokej do sezony a bát se toho, že na vás budou pískat nebo vás nebudou mít rádi, to jde těžko. Já si jdu zahrát hokej, mám do toho chuť a všechno ostatní se vyvine tím nebo oním směrem.
Sparta mluví hodně o tom, že chce bavit fanoušky, ale máte vy osobně nějaký cíl, co se týče umístění? Co by pro vás bylo zklamáním?
Mým snem je tu ligu vyhrát. Po sedmnácti letech jsem se vrátil ze zahraničí a kdykoliv jsem někde hrál, ať v NHL nebo v národním mužstvu, člověk chce vždycky vyhrát. S tím jde do zápasu nebo do sezony. Kdyby měl jiné cíle, tak asi ani nemá cenu dál hrát. Ale tohle je strašně daleko, já se na to dívám zápas od zápasu.
Zítra jedeme do Litvínova, což bude pro mě trošku nepříjemné a je to divná situace, ale jedeme tam vyhrát.
Zapálit dres? Budu se s tím muset srovnat
Cítíte, že se ta nervozita před zápasem stupňuje?
Já se necítím nervózní. Je mi 37 let a takových důležitých zápasů jsem odehrál spoustu. Před každým zápasem je člověk tak trochu nervózní, ale zdravě. Utkání v Litvínově pro mě bude trochu jiné, ale na druhou stranu se tam těším. Budu hrát na stadionu, na kterém jsem vyrůstal, budu hrát proti svým kamarádům a chci si to nějakým způsobem užít.
V Litvínově máte rodinu, zajímáte se o to, jak to tam lidé prožívají? Hokej je tam přeci jen téma číslo jedna.
V Litvínově je hokej pro lidi jediná zábava, protože tam nic jiného není. Něco se ke mně občas donese, do očí mi nikdo nic neřekl. Když jedu do Litvínova, tak jedu za mámou nebo za tátou. Nevím, co se tam bude dít, co z toho vznikne, ale to už není otázka pro mě, ale pro ty lidi, co na hokej přijdou. Já si tam jedu zahrát hokej a pokusit se vyhrát zápas.
Určitě se vám doneslo, že fanoušci se chystali i spálit váš dres. Jaký by to byl pro vás pocit?
Já tohle neovlivním. Jestli chtějí pálit můj dres, budiž jim přáno. Já s tím těžko můžu něco udělat. To je na těch lidech. Ať se tam bude dít cokoliv, já se s tím budu muset srovnat. Je to rozhodnutí, které jsem udělal, a tak si za ním musím stát a nést plnou zodpovědnost.
