Brno – Litvínov dnes může udělat první krok za cestou do finále hokejové extraligy. Na ledě mu však nepomůže jedna z největších opor týmu, obránce Jiří Šlégr.

Olympijský vítěz z Nagana se ve svých třiačtyřiceti letech potýká se zdravotními problémy zad a jeho šance na návrat na led se den ode dne snižuje.

„I kdybych zraněný nebyl, letos je to pro mě v každém případě poslední sezona,“ prozrazuje obránce s bohatými zkušenostmi z NHL v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Do mateřského Litvínova se Šlégr vrátil v roce 2006 po angažmá v Bostonu. Od té doby vynechal celé dva ročníky extraligy, v sezoně 2011/2012 odehrál pouhých pět zápasů.

Letos naskočil k sedmnácti duelům, v nichž si připsal pět kanadských bodů. Naposledy slavil s bruslemi na nohou domácí výhru Vervy nad Plzní 25. ledna 2015.

Jak se vyvíjí situace ohledně vašeho zranění zad, které vás od konce ledna nepustilo do hry?
Bolavá záda jsem měl vždycky, ale ta situace se nyní zhoršila. Mám problémy s ploténkou a pravděpodobně s ní budu muset v blízké době na operaci. Ale momentálně to příliš neřeším.

Trénujete s týmem?
Chodím na led jen v teplákách a pomáhám trenérům jako jeden z asistentů.

Existuje nějaká šance, že byste ještě zasáhl do play off?
Pokud se budeme bavit v reálném čase, vyhlídky, že bych mohl naskočit, nejsou dobré. Nemohu prakticky stát na noze. Je mi to líto, ale bohužel to tak je.

Může vám toto zranění tedy definitivně ukončit kariéru?
Já si myslím, že určitě. I kdybych zraněný nebyl, letos je to pro mě v každém případě poslední sezona.

Litvínov má dobře rozjetou sezónu. Loni bojoval o záchranu, letos sahá po nejlepším umístění v dějinách klubu. Co se změnilo?
Ta změna je především v trenérech. Přivedli jsme dva kvalitní kouče, kteří odvádí s mužstvem neskutečnou práci. Bylo to vidět už loni. I když jsme se nedostali do play off, chyběl nám jediný bod. Doháněli jsme body z první čtvrtiny, ale výkonnost mužstva hodně rostla a napovídalo to tomu, že do té příští, respektive letošní sezony půjdeme úplně s jiným nábojem, což se také potvrdilo.

Jak vnímají cestu za nejlepším výsledkem v historii klubu lidé ve městě?
Je cítit, že Litvínov momentálně žije hokejem, což je velmi dobře, protože dlouho tady nebyl hokej na takové úrovni jako letos. A za to jsem rád. Neznamená to ale, že by nám lidi v předchozích sezonách nefandili. Vždycky když se dostanete dál, tak je ta euforie daleko větší.

V semifinále vás čeká Kometa. Jaký soupeř to pro vás bude?
V semifinále již nenarazíte na lehkého soupeře. Ty čtyři týmy tam jsou proto, že si to nějakým způsobem zasloužily. Nikdo tam není náhodou. Kometa je silný tým, v sezoně nás dvakrát porazila a my se na tu sérii musíme důkladně připravit. Nesmíme podcenit žádný moment, nebrat nic na lehkou váhu a jen tak může přijít úspěch.

Čím bude série specifická?
To teprve uvidíme. Dnes můžeme říct jen to, že paradoxem je, že Kometa má trenéra, který je z Litvínova. Tím je to asi okořeněné. Další věci, čím by ty zápasy měly dramaticky vyčnívat, zatím nevidím.

Vás osobně musí hodně mrzet, že nemůžete hráčům na ledě pomoct.
Zápasy trávím na střídačce. Domluvili jsme se tak s trenéry, ale i tak je to pro mě taková bezmoc. Na druhou stranu jsem ale věděl již od té doby, co jsem se vracel, jaký je můj zdravotní stav. Už před loňskou sezonou jsem říkal, že mi nezáleží na tom, jestli odehraju jeden, nebo čtyřicet zápasů. Chtěl jsem být hlavně u toho dění v kabině a podílet se na případném úspěchu. Z tohoto pohledu jsem spokojený a šťastný, ale samozřejmě, když vidím plný stadion a fanoušky, jak nás ženou dopředu, tak bych si rád zahrál. Zdraví však člověk neporučí a musí se s tím srovnat.

Jak se k vašemu zranění a zároveň chuti do hokeje staví rodina?
Rodina byla a stále je proti. Jsem v tomto ale bohužel paličatý a chtěl jsem si jít za svým i na úkor toho, že dnes kulhám. Tak to je. Sport vám něco vezme a něco dá. Mně vzal zdraví.

Váš spoluhráč Martin Ručinský je dokonce o něco starší než vy a s velkou pravděpodobností si letos zahraje domácí mistrovství světa.
Patří mu můj obdiv. Je to něco, co se ve světě nevidí. Nejenže může hrát hokej na té nejvyšší úrovni, ale zároveň je jeden z nejlepších a je kandidátem na mistrovství. Moc mu to přeji a z celého srdce mu fandím.