Praha – Do hokejové NHL vtrhl jako velká voda. Boural soupeře, boural rekordy a ještě se u toho stihl bavit nejen na ledě, ale se svým širokým úsměvem bez předního zubu také s kamarády po nočních klubech. Kdo? „Přerostlé dítě“ z Moskvy v dresu Washingtonu Capitals Alexander Ovečkin.
Jenže po pěti skvostných letech, kdy měl sezónní průměr nad 100 bodů, začal pomalu uvadat. Ten, který spolu se Sidneym Crosbym pomohl pozvednout NHL po výluce v sezóně 2004-2005, přestal střílet góly, bourat soupeře, smát se. „Co se to s ním dělo?“ Ptali se jedni. „Hokej z noci na noc hrát nezapomenete“, odpovídali druzí. „Soupeři jej přečetli,“ přidávali třetí.
Ovečkin jen stěží hledal slova
„Nevím, co se to děje. Už jsem skoro zapomněl jak se dávají góly, jak rozradostnit fanoušky ve vlastní hale,“ smutně vyprávěl kapitán Capitals do mikrofonů zámořských žurnalistů na konci listopadu roku 2011, kdy měl tehdy ve třiadvaceti zápasech na kontě pro něj ubohých sedm branek, pouze jednu pak na domácím ledě ve Verizon Center.
Jeho krize dosáhla dna. Hlouběji se dostali snad jen jeho krajané v době studené války, když se na u Baltského štítu snažili provrtat co nejblíže zemskému jádru.
Washington už v průběhu sezóny 2010/11 změnil styl z ofenzivní mašiny na ten, který vyhrává Stanley Cupy. Neúspěšně, Ovečkin se trápil a trápil. Vedení nakonec vyhodilo kouče Boudreaua, ruský bohatýr stále nic - čtyři další zápasy a dva body, žádný gól. Až...
Pomohla láska ke krásné Marii
Jedno staré české rčení zní: Kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou. A zjevně platí i mimo hranice země v srdci Evropy. Kde se vzala, tu se vzala, v náruči sukničkáře Ovečkina se zjevila ruská tenisová diva Maria Kirilenková. Štíhlá kráska a vedle ní o půl hlavy vyšší a padesát kilogramů těžší hokejové zvíře.
„Je to moje královna. Jsem tak šťastný,“ zářila uvadající ruská hokejová hvězda. Slova, která by pro kdejakého kouče znamenala lístek do blázince, ostatně takový Pep Guardiola by o tomto tématu mohl v případě lásky stopera Piquého se zpěvačkou Shaqirou klidně napsat knížku.
Jenže světě div se, Ovečkina první oficiální dlouhodobější vztah nakopl pozitivně. Od oznámení jejich soužití stihl do konce ročníku nasázet v 51 zápasech 31 branek a posbírat celkem solidních 46 bodů. Z „Ovieho“ šel opět strach. Opět se na jeho tváři začal objevovat šibalský úsměv. Ba co víc, ještě k tomu stíhal burcovat spoluhráče, být správným lídrem na ledě a v kabině. I v zápasech, kdy se neprosadil gólově, jej byl plný led.
Ovečkinovi prodloužená přestávka uškodila
„Caps“ sice opět skončili v semifinále Východní konference, ale až po velké sedmizápasové bitvě s NY Rangers. Ovečkin si navíc díky výluce prodloužil pobyt doma v Rusku, což asi neocenily například české tenistky, které rozvernému hokejistovi kvůli jeho bouřlivému povzbuzování během zápasů jen těžko mohou přijít na jméno.
Jenže nyní sedmadvacetiletý rodák z Moskvy si odpočinul, v Dynamu nasbíral ve 31 zápasech 40 bodů a když v polovině ledna startoval letošní zkrácený ročník NHL, vypadalo to, že jeho návratu na výsluní již nic nebrání.
„Zdá se, že vyzrál. Nevíme, zda to pramení z jeho vztahu se snoubenkou (s Kirilenkovou se na Nový rok zasnoubili, pozn. redakce), nebo jen z toho, že je prostě starší, ale vypadá jako – v dobrém slova smyslu – úplně jiný chlap,“ vítal jej po příletu do států generální manažer týmu George McPhee.
Ovečkin: Nemohu si zvyknout na menší kluziště
Jenže ouhle – Washingtonu start do sezóny absolutně nevyšel, božský Alex se trefil až v pátém duelu, během dalších jedenácti přidal pouhé čtyři další přesné zásahy. „Je to tu malé, těžko si zvykám na zdejší kluziště. V Dynamu mi to tam padalo a tady nic. Není to ono. Prostě potřebuji dát jeden, dva góly a vše bude jinak,“ vyprávěl Ovečkin. Opět se ztrápeným výrazem a unaveným hlasem.
Kouč Oates s ním vymetal tu pravou stranu první lajny, tu levou druhé, tu někdy i křídla ve třetí. Před zápasem s New Jersey na konci února se vrátil k osvědčené variantě se švédským šikulou Nicklasem Bäckströmem na centru. Výsledek? Ovečkin nasázel hattrick, navrch přidal jednu asistenci.
Před lety nic neobvyklého, ale nyní? Na čtyřbodový večer čekala ruský mašina dva roky a 19 dnů, na třígólový duel pak ještě o dva týdny déle! „Někdy mám pocit, že se můžu přetrhnout, ale nic mi tam nespadne. Dneska to šlo nějak samo. Byl to příjemný pocit. Naše lajna získala opět tu správnou chemii,“ křenil se opět výborně naladěný Ovečkin po zápase před novináři.
Opět je obávaným kanonýrem
Od toho okamžiku přidal znovuzrozený „car“ další tři tříbodové večery, před pěti dny proti Floridě pak zopakoval kousek z duelu s „Ďábly“. Když se navíc trefil poté i dvakrát proti Tampě a naposledy skóroval také proti Montrealu, objevilo se Ovečkinovo jméno na první pozici v tabulce střelců celé soutěže vedle Stevena Stamkose!
Liga tak podle všeho zažije strhující bitvu o to, kdo se z výše zmíněných stane trojnásobným držitelem Maurice Richard Trophy pro nejlepšího kanonýra soutěže. A také zopakování strhující souboje obou střelců od Pánaboha ze sezóny 2009/2010, kdy o jedinou trefu vyhrál o pět let mladší Kanaďan.
Před Ovečkinem je ale možná ještě důležitější meta – Stanley Cup. Za osm let ve Washingtonu vyhrál pouze tři z osmi sérií v play off. Letos to hodlá změnit a dohnat v tomto ohledu svého rivala a vzor ctnosti Sidneyho Crosbyho. Hodlá jednoduše napodobit jiného rebela minulosti – Maria Lemiuexe, který dlouho prohrával v souboji se slušňákem Waynem Gretzkym ve všech směrech.
Don Cherry prorokem?
„SuperMario“ vybojoval svůj první „Svatý grál“ až v sedmé sezóně. Ovečkin nyní kroutí po zámořských kluzištích už ročník číslo osm. A zdá se být silnější, než kdy dříve...
„To tempo nemohl vydržet, srážel se všemi, vždy a všude, tělo si muselo vybrat oddychový čas,“ pronesl během jeho předloňské krize proslulý hokejový analytik Don Cherry.
Time out skončil. A ruský hokejový car Alexander Ovečkin je definitivně zpět!
