Praha - Mezi muži neuvěřitelně oddaluje hokejový důchod legendární Jaromír Jágr, nejlepším ženám kupodivu pořád stačí velezkušená Riikka Väliläová, dříve Nieminenová.
Neobyčejná Finka má za sebou mistrovství světa v americkém Plymouthu, kde nastupovala ve 43 letech, čímž překonala vlastní rekord. Také ukořistila bronz a zažila historickou porážku Kanady. Ale co je nejzajímavější, ukázala konkurenceschopnost navzdory věku a desetileté pauze.
Konec kariéry ohlásila už v roce 2003. Měla za sebou řadu úspěchů, nejvíc ji těšil bronz z naganské olympiády, kde ovládla produktivitu. Místo dalších medailí však hodlala založit rodinu. Postupně přivedla na svět tři potomky a začala pracovat jako fyzioterapeutka.
"Někdy jsem přemýšlela o návratu," přiznala před pár lety. Jenže doma měla plno závazků a od nejbližšího ženského klubu ji dělilo 250 kilometrů, a tak raději pokaždé mávla rukou. V roce 2010 navíc vstoupila do Síně slávy IIHF.
Nedlouho poté získala práci manažerky u ženské reprezentace Finska, kde znovu čelila touze oživit hráčskou kariéru. "Měla jsem k holkám blízko a viděla všechny detaily, které mi chyběly," prozradila Väliläová. "Začala jsem přemýšlet o návratu, ale myslím, že nikdo kromě mě nevěřil, že to dokážu."
Na jaře 2013 se pustila do tréninku. Po deseti letech od ukončení kariéry! "Lhala bych, kdybych řekla, že všechno šlo hladce," svěřila se. "Všichni kolem mě byli nadšení, ale zároveň tak trochu nedůvěřiví. Museli si říkat: 'Deset let jsi nehrála, je ti čtyřicet. Tohle nejspíš nebude fungovat.'"
Zažila, o čem dřív pouze snila
Avšak fungovalo. Väliläová okusila další olympiádu, tentokrát v Soči, a pak tři světové šampionáty. Byť nedominuje jako kdysi, pořád patří k oporám Finska. Podotýká však, že držet krok není snadné: "Hrají proti mně o 20 let mladší holky, takže se musím stoprocentně soustředit na životosprávu, trénink a denní režim. Pořád ale cítím, že se můžu zlepšovat."
Díky nezdolné píli zažila 43letá hokejistka na uplynulém mistrovství menší zázrak. První porážku Kanady. Dříve o ní mohla jen snít.
"Měli jsme dobré trenéry, ale teď máme Pasiho (Mustonena, pozn. red.), který je opravdu náročný," tvrdí Väliläová. "Říká nám, že musíme být silnější a mít lepší kondici. Díky tomu můžeme hrát, jak potřebujeme - víc takticky a lépe v obraně. Také máme čtyři lajny. Dřív jsme měli pouze jednu nebo dvě, takže rychle došlo k únavě."
Finky zdolaly ve skupině zámořskou velmoc 4:3, jenže semifinálovou odvetu nezvládly. Padly 0:4. I když nakonec dokráčely "jen" k bronzu a neprotrhly dlouhotrvající dominanci Severní Ameriky, ukázaly, že ušly kus cesty.
Stejně jako Väliläová, která ještě nehodlá končit. Touží po olympiádě v jihokorejském Pchjongčchangu i domácím světovém šampionátu, který vypukne v roce 2019. Tou dobou bude legendární Fince 45 let. Jak ale ukazuje Jágr, ani tahle cifra nemusí překážet špičkovým výkonům.
