Bratislava – Kariéra hokejového kouče zavála slavného Toma Barrassa až do Bratislavy, kde se věnuje brankářům Slovanu.
On sám si vydobyl slávu v zámořské NHL. Už jako 19letý nováček převzal cenu pro nejlepšího brankáře ligy, což nikdo jiný nesvedl. Na začátku 90. let pak i s Jaromírem Jágrem dovedl Pittsburgh ke dvěma Stanley Cupům v řadě.
I proto si mohl před pěti roky vychutnat zařazení do Síně slávy amerického hokeje. V té době už jako asistent kouče kočíroval hráče zámořské Caroliny. Za oceánem ale nezůstal, neboť se mu zalíbila Kontinentální liga. Nejdřív zamířil do ruského Magnitogorsku, načež po dvouleté pauze doplnil trenérský tým Bratislavy.
Slovan vede jako hlavní kouč výbušný Čech Miloš Říha. Jak spolu vycházíte? Jste stejně vznětlivý?
Ne, já jsem jiný, úplně jiný, ale myslím, že celkově máme dobrý trenérský tým, každý plní svoji roli. Já mám zodpovědnost za gólmany, takže se je snažím co nejlépe připravit na zápasy, abychom pokaždé měli šanci vyhrát. To je moje role.
Máte na starosti dva kanadské brankáře. Oba dostávají stejně prostoru, přestože Brust má výrazně lepší statistiky. Proč?
O tom nerozhoduji já, ale hlavní trenér, takže se musíte zeptat jeho. Já se starám o to, aby oba brankáři byli pokaždé připravení.
Před štací na Slovensku jste působil v Magnitogorsku, kde nedávno propustili Mika Keenana, byť s mužstvem vyhrál Gagarinův pohár. Překvapilo vás to?
Ne, v téhle lize opravdu ne. (smích) Když tady dojde na vyhazovy, už mě nic nemůže překvapit. Vzpomínám si, že Miloš (Říha) dostal padáka v Petrohradu, i když byl s týmem na prvním místě tabulky. V KHL s vámi nemají příliš velkou trpělivost, vyhazovy jsou tu naprosto přirozené.
"Chci být hlavním trenérem"
Když jsme u kouče Keenana, tak ten už podal žádost o ruské občanství. Vy o něčem takovém neuvažujete?
Ne, jsem docela spokojený s americkým občanstvím, i když samotnou práci tady si užívám. Evropa nabízí skvělou příležitost trenérům ze Severní Ameriky, kteří můžou do hry přinést něco nového. Myslím, že obzvlášť v KHL se teď herní styl více přibližuje tomu severoamerickému.
Jak jste zatím spokojený s Bratislavou? Žije se tu jinak než v Magnitogorsku?
Magnitogorsk je docela malé město, kde potkáte dost srdečných lidí, ale z ekonomického pohledu trochu zaostává. Bratislava působí víc evropsky, což je příjemné, a najdete tu skvělou architekturu. Žije se tu snadně, prakticky tu neexistuje jazyková bariéra. Každých patnáct metrů narazíte na někoho, kdo umí anglicky, což se v Rusku nestávalo. Na druhou stranu ale musím říct, že při téhle práci strávím 90 procent času na stadionu, takže nemám ani moc příležitostí vyrazit ven a socializovat se.
Je tu s vámi rodina?
Ne, všechny moje děti už jsou dospělé, takže žijí svůj život. A moje žena je velmi úspěšná byznysmenka. Všichni mě ale jezdí navštěvovat, je pro ně zajímavé vidět, jak se mi tady daří. Nebylo by ale fér je nutit, aby tady žili, protože by to stejně nebyl žádný domov.
Říkal jste, že práci ve Slovanu jste vzal proto, aby z vás byl lepší trenér. Kam až to chcete dotáhnout?
Chci být hlavní trenér. Doteď jsem pracoval jako asistent, takže se v podstatě dá říct, že trénovat jen brankáře je pro mě krok zpět. Jednou bych chtěl mít na starosti vlastní tým, protože pro trénování mám obrovskou vášeň. Každý den si užívám chození na stadion.
"Jágr je pořád ohromný hokejista"
Láká vás návrat zpět do zámoří, nebo byste chtěl dál budovat kariéru v Evropě?
Jak už jsem řekl, trénování v Evropě je skvělá příležitost. O trénování v Severní Americe vůbec nemám zájem. Trénovat v KHL nebo i jiné evropské lize je velká výzva, navíc si užívám i místní život. Miluju svoji práci a pořád mám před sebou nějaké výzvy, to je všechno, co potřebuju k tomu, abych mohl být úspěšný.
Sledujete alespoň zápasy NHL?
Ne, ne. (smích) Tu a tam se jen kouknu na nějaký sestřih. Jinak se dívám na zápasy Slovanu i na zápasy všech našich soupeřů, takže toho hokeje vidím opravdu hodně. Sednout si a koukat ještě na NHL není zrovna něco, co by mě momentálně lákalo.
Jistě jste ale postřehl, že váš bývalý spoluhráč Jaromír Jágr září na Floridě.
I ve 43 letech je v pořád v plné síle, což je úžasné. Opravdu úžasné.
Nedávno Jágr znovu prohlásil, že může hrát do padesáti. Vám je padesát teď. Dokážete si představit, že byste v tomhle věku stále profesionálně chytal?
To opravdu ne, ale já jsem s chytáním skončil, protože už jsem si to neužíval. Jaromír na rozdíl ode mě hraní pořád miluje a tvrdě maká, aby stále byl v nejlepší možné kondici. Trochu jsem ho sledoval v minulé sezoně a musím říct, že je to pořád ohromný hokejista. Obdivuji ho.
