Po zimní olympiádě v Lake Placid 1980 se sovětský hokej vzpamatovával z krachu. Zlato mu nečekaně vyfoukli američtí studenti - co na tom, že v mnoha případech budoucí hráči NHL.
Despotický reprezentační trenér Viktor Tichonov proto dostal z nejvyšších míst úkol, aby sbornou vytáhl zpět na vrchol.
Posloužila mu k tomu nová zbraň. Pro Kanadský pohár 1981 dal poprvé dohromady útočníky Igora Larionova, Sergeje Makarova a Vladimira Krutova a beky Vjačeslava Fetisova s Alexejem Kasatonovem.
Vznikla jedna z nejlepších, ne-li nejlepší pětka v hokejové historii. Podle barvy tréninkových dresů nesla označení Zelená lajna.
Sbornou dovedla k prvenství nejen na zmíněném Kanadském poháru, turnaji s hvězdami NHL, ale i na dalších dvou světových šampionátech a olympiádě v Sarajevu 1984. Sověti narazili až na dalším Kanadském poháru ve stejném roce. 80. létům ale i díky Tichonovově vynálezu vesměs vládli.
Zlom nastal po pádu železné opony, kdy všichni členové Zelené lajny vyměnili sbornou a armádní klub CSKA Moskva za severoamerickou NHL.
Někteří zazářili více, jiní méně. Jen jeden z pětice ale vyloženě vyhořel. Křídelník Krutov.
Spolu s Larionovem zamířil k vancouverským Canucks, kde podepsal dvouletou smlouvu s možností prodloužení. Prchl ale po jediné sezoně.
Konečný účet z nejlepší ligy světa - 61 zápasů, 34 bodů (11 + 23).
Od hráče, kterého v historii Kanadských pohárů bodově předčili jen Makarov a Wayne Gretzky, se čekalo mnohem víc. Měl uhranout střelbou, rychlostí a silou, ukázat, proč dostal přezdívku Tank.
V Severní Americe však tápal, na ledě a ještě více mimo něj. Neuměl anglicky, nebyl zvyklý na tolik volnosti a peněz. Trenéry i spoluhráče udivoval příšerným jídelníčkem a celkově neudržitelnou životosprávou.
"Nechtěl tady být. Občas jste mohli postřehnout záblesky jeho hokejových schopností, ale bohužel jen občas. Nedokázal takhle hrát konstantně. Taky na tom nebyl dobře kondičně," vzpomínal na Krutova tehdejší generální manažer Vancouveru Pat Quinn.
Seriál: Pohnuté osudy sarajevských šampionů
13. února: Debbie Armstrongová
14. února: Vincent Lukáč
15. února: Bill Johnson
16. února: Scott Hamilton
17. února: Dušan Pašek
18. února: Katarina Wittová
19. února: Vladimir Krutov
Tvrdší slova volil Brian Burke, jenž v klubu pracoval jako ředitel hokejových operací. Sovětskou posilu označil ve svých memoárech za noční můru a nevzdělaného kolchozníka.
"Doug Lidster (někdejší obránce Canucks - pozn. red.) vezl Krutova na letiště před prvním venkovním tripem sezony. Vladimir ulehl na zadní sedadlo auta a otevřel láhev piva. Řekli mu, že to nejde. Že v Kanadě nemůže pít v autě. On jen zamumlal: 'Ano, ano.' Bylo mu to úplně jedno," líčil Burke.
Krutovova životospráva, respektive její důsledky, zaskočila také českou brankářskou legendu Dominika Haška, který Krutova potkal v jedné šatně v rámci přátelského zápasu.
"Vladimir měl snad třicet kilo nadváhy. Nikdo nechápal, jak může takový tlusťoch předvádět tak dobrý hokej. Kolem pasu měl obrovskou 'mišelinku'. Hrál jsem v životě s hodně obézními kluky, ale Vladimir vypadal jako chlap, který denně udělá dvacet piv," konstatoval Hašek ve své biografii.
Krutova zároveň označil za nejlepší levé křídlo 80. let.
Sešup podsaditého forvarda, který dohrával kariéru v Evropě, dospěl až ke tragickému konci. V pouhých 52 letech Krutov zemřel v moskevské nemocnici na vnitřní krvácení. Nežije jako jediný ze Zelené lajny.
Nedlouho před smrtí hovořil Krutov s Gabem Polskym, režisérem dokumentu Rudá mašina o vzestupu a pádu sovětského hokeje.
"Skoro až ztělesňoval ruskou duši, smutkem muže se zlomeným srdcem, který stále žije v minulosti a zašlé slávě a nedokáže se pořádně popasovat s nabytou svobodou a samostatností. Nevěděl, co si s těmito věcmi počít," řekl Polsky televizi TSN.
