Praha - Byla to zdánlivá maličkost, díky ní ale dodnes každý český fanoušek rád vzpomíná na nejkrásnější gól z finále hokejového Nagana. Zlatá rána od modré čáry Petra Svobody by přitom do ruské sítě nejspíš ani neprošla. Nebýt zákroku Milana Hejduka, který holí jako na vidle nabral Kamenského a zabránil mu nejslavnější českou trefu historie vlastním tělem blokovat.
Dnes by se nikdo nedivil, kdyby rozhodčí odpískal faul. Kdysi to ale býval naprosto rutinní zákrok, který pruhovaní muži s oblibou přehlíželi. A teď je to také asi nejlepší příklad toho, jak se hokej v posledních letech vyvíjel a měnil.
"Tohle tenkrát totiž bylo úplně běžné. Takových zákroků bylo i deset za střídání. Nikomu to nebylo divné, dělal to úplně každý," směje se dnes slavným Hejdukovým vidlím Pavel Patera. Hokejista, u kterého vyhraným vhazováním celá akce začala. "Ale je super, že se to začalo pískat. Kdyby tohle rozhodčí neviděl ani dnes, nepadají vůbec žádné góly."
"Ta největší změna přišla až v roce 2006 před mistrovstvím světa v Rize. Tehdy se nastavila nulová tolerance zákroků, ale to taky nebylo nejšťastnější. Dnes se situace ustálila, hráči si dávají pozor hlavně na nebezpečné zákroky a my se zaměřujeme hodně na fauly hokejkou. Je to jednoduché: hokej se má hrát s pukem a s holí na ledě," dodává extraligový rozhodčí Milan Minář.
Hraje se prostě slušněji. Že se hokej tak hodně mění, nepotvrzují jen slova jednoho z nejzkušenějších českých rozhodčích či kladenského veterána a ve dvaačtyřiceti letech třetího nejstaršího hokejisty v české extralize. Dokazuje to i porovnání deset let starého průzkumu faulů v extralize Hospodářských novin s novým průzkumem, do kterého se po skončení první čtvrtiny letošního ročníku nejvyšší české soutěže pustil deník Aktuálně.cz.
I faul je někdy dobrý...
Trenéři pořád dokola opakují hráčům otřepanou frázi o tom, jak přesilovky rozhodují zápasy. A průzkum teď potvrzuje, že za tu dobu skutečně ubylo hloupých zákroků vyplývajících z potyček a osobních antipatií (držení, krosček). Naopak teď jasně převažují ty, které na ledě skutečně něco "řeší" - zpravidla zastaví hrozící gólovou akci (podražení). I Pavel Patera se usmívá. "My hokejisté se samozřejmě snažíme nefaulovat, ale občas je faul prostě dobrý."
Už to bude přesně deset let, co si může pozorný fanoušek na oficiálním webu českého hokeje hokej.cz zpětně v zápisu o utkání přehledně dohledat i to, jaké tresty rozhodčí v jednotlivých extraligových zápasech uložili. Zatímco před deseti lety arbitři nejčastěji zvedali pravici kvůli hákování, držení či hrubosti, dnes je jasně nejčastějším typem faulu podražení.
Takhle se faulovalo v hokejové extralize
Sezona 2003/04
Hákování 15%
Držení 12%
Hrubost 11%
Hra vysokou holí 10%
Podražení 10%ˇ
Nedovolené bránění 10%
Ostatní 10%
Krosček 7%
Sekání 6%
Držení hole 3%
Vražení 3%
Příliš mnoho hráčů na ledě 3%
Sezona 2013/14
Podražení 19%
Hákování 16%
Nedovolené bránění 12%
Sekání 12%
Ostatní tresty 12%
Hrubost 10%
Hra vysokou holí 9%
Držení 7%
Krosček 3%
Držení hole 1%
Podíl podražení na udělených dvouminutových trestech v první čtvrtině sezony 2013/14 byl o devět procentních bodů vyšší než za stejnou dobu v sezoně 2003/04. Žádný jiný zákrok nezaznamenal takový nárůst či úbytek, žádný jiný nereflektuje přesněji, jak se styl mezi mantinely za posledních deset let měnil.
"Jak hraju hokej tak dlouho a pořád, tak jsem nad tím nikdy takhle nepřemýšlel, ale vyplývá to z toho, jak se změnil systém hry. Dřív stačilo poslat puk po mantinelu a šlo se klidně čtyřikrát za třetinu dva na jednoho. Dnes je zázrak, když jdou dva na jednoho čtyřikrát za rok," vysvětluje kapitán Kladna.
V hokeji se totiž mnohem víc brání, zavírá střední pásmo, a když se náhodou soupeři brejk naskytne, je lepší ho za cenu faulu zastavit hned na začátku.
Jeden rozhodčí navíc. A faulovat je těžší
"A takových faulů nejvíce pískáme ve druhé polovině zápasu. Když se hraje rychlý hokej nahoru dolů, hráčům ubývají síly. A tak jsou často nuceni takhle takticky faulovat," doplňuje zjištění Minář.
"Před nějakými deseti patnácti lety se navíc podrážet vůbec nemuselo, když jste si k sobě mohli každého hráče přitáhnout hokejkou. Podražení se pískalo, hákování ne," vzpomíná Patera. "Dnes už to vyjde nastejno. Píská se všechno, navíc za tu dobu na ledě přibyl jeden hlavní rozhodčí, takže je faulovat mnohem těžší."
"Po každém kole, i když třeba nepískám, si kupuji noviny a statistiku vyloučení sleduji. Ustálilo se to na nějakých jedenácti trestech za zápas. Fauluje se stejně jako dřív, jen trošku jinak," všímá si Minář.
"Hokej je stoprocentně slušnější než dřív, protože kdysi to na ledě bývala hrozná divočina. Porovnejte třeba záběry z NHL, ani tam se už nevidí, že by šel hráč do souboje s úmyslem někoho zranit," tvrdí Patera.
