Praha - Je tomu rok, co hokejová reprezentace do 18 let přivezla z mistrovství světa historické stříbrné medaile. Teď svěřenci Jakuba Petra míří za obhajobou, turnaj ve Švýcarsku začne za týden. V nominaci nechybí ani největší mládežnická hvězda Pavel Zacha.
"Nepustili bychom kluky do autobusu, kdyby nejeli pro medaili," prohlásil včera na tiskové konferenci sebevědomě kouč Petr, který po této sezoně převezme reprezentaci do dvaceti let. "Ale chci zdůraznit, že tenhle tým musí zdobit také pokora a obrovský respekt k soupeřům," dodal.
Petr do týmu povolal i Zachu, jehož otec po propadáku dvacítky na šampionátu začátkem roku tvrdě kritizoval poměry v českém hokeji. Poté, co Zacha zamířil na začátku roku do Kanady, ale novinářům zároveň přiznal, že neví, co od něj i dalších hráčů ze zámoří může čekat.
Tvrdíte, že nevíte, jak na tom hráči ze zámoří jsou. Proč?
Je normální, že hráči odcházejí do Kanady, dělo se to a děje se to pořád. Mysleli jsme si, že jsme trošku krytí těmi reprezentačními smlouvami, ale teď je to takový průkopnický ročník. Když vidíte kluky na začátku roku na Memoriálu Ivana Hlinky a teď, ten vývoj je obrovský.
Nejen na ledě, ale také i ten mentální. Já si pamatuji, že v ročnících 93 byla jména jako třeba Frk a všichni si mysleli, že když přijedou z Kanady, bude to jenom na nich. Teď to o nich nebude. Náš úkol je vrátit je do režimu, že jsou zpátky mezi svými vrstevníky z Česka. A to je možná těžší úkol než ta herní věc.
David Kaše z Chomutova říkal, že by měl být tahounem týmu. Bude to stát tedy na něm?
Nebudu zmiňovat individuality, to nedělám nikdy. Lídři jsou ale daní a oni to vědí. A je dobře, že to jsou hráči, kteří byli na osmnáctkách loni nebo třeba teď na dvacítkách jako David, a sbíral zkušenosti od těch, kteří to táhli před ním. To je bonus a to nemluvím o hře. My role klukům dáváme celou sezonu. Mám dva hráče, kteří budou hrát čtvrtou lajnu, chodit na oslabení a toho času na ledě moc nedostanou, ale teď věřím, že nad tím ani jednou nezakroutí hlavou. To je základní věc, bez které podle mě nejde uspět.
Nominoval jste i Pavla Zachu, který je pro lidi asi ze všech nejznámější...
To záleží, kdo čte jaká média. Kdo sleduje mládežnický hokej, ví, že je to jeden z těch lepších hráčů tohoto ročníku. Ale to jen tím, že už na ty turnaje jezdil a jeho vývoj byl rychlejší, což se děje všude. Pavel Zacha hrál pro nás na mistrovství světa a předvedl pro nás parádní práci, a bavím se o hráči Pavlu Zachovi, který nám v rozhovoru řekl, že chce reprezentovat a chce se porvat o úspěch české osmnáctky.
Máte představu, jak se v Kanadě změnil on?
To je to, co poznáme. Loni přijel třeba Karabáček a do týmu zapadl i herně. Rok v Kanadě se může projevit, ale máme pořád dostatek času do nich dostat roli v týmu i kolektivu, jakou si představujeme. Je jen na nás, aby se to naplnilo, ale samozřejmě je k tomu třeba i štěstí, ta hranice mezi úspěchem a neúspěchem je malá. Ale pořád se bavíme o mistrovství světa osmnáctek. Tyhle hráče tvoříme pro dvacítky a potom pro áčko, tak mějme na mysli, že to jsou osmnáctky a bavíme se o dětech. Nechci je omlouvat, ale někdy jim ta mediální pozornost přináší pro ně zvláštní a nové situace.
Mediální pozornost se po dvacítkách strhla právě kolem Pavla Zachy, protože jeho otec na svém webu spustil velkou kampaň proti předešlému vedení dvacítky a vůbec poměrům v českém hokeji. Nebojíte se toho, že by se mohlo stát něco podobného?
Trénoval jsem žáky ve Vítkovicích, pak i juniorku. Když stojíte zády k těm rodičům, co vám stojí nad hlavami, je ta kanonáda tradiční věc. Já taky fandím fotbalu, a když jdu na svůj oblíbený klub, který prohrává 0:3 v poločase, taky tam tu kanonádu spouštím. Na to má každý právo. A k tomu, co se stalo na dvacítkách, se nechci vyjadřovat. V té kabině jsem nebyl, od toho tady jsou jiní lidé. Náš tým nominoval Pavla Zachu po zkušenostech, které jsme s ním měli. Já proti němu nemůžu říct herně, ale ani k tomu, jak se choval v kolektivu, nic.
Byl během letošní sezony nějaký moment, který vás utvrdil v tom, že tenhle tým může zopakovat loňský úspěch?
Těch zápasů bylo víc. Určitě to bylo na Hlinkovi, kdy se nám vyrovnané zápasy podařilo urvat. A taky trojzápas s Ruskem. Jeden den jsme vyhráli, druhý den jsme dostali 0:7, protože jsme si jen přišli zahrát. Následovaly pohovory s hráči a naprosto vyrovnaný další zápas. To jsou ty momenty, kdy si říkáte, že to mužstvo je odolné. Pro mě je třeba obrovská věc i teď dvojzápas se Slovenskem (Češi oba prohráli v nájezdech, pozn. autora). Věděli jsme, že druhý zápas máme pod kontrolou, ale bylo to před třetí třetinou pořád 1:1. Hráči předvedli obrovskou snahu ten přátelák zvrátit, dali jsme dvě tyčky, netrefili prázdnou bránu a celou třetinu jsme je nepustili z pásma. To je pro mě impuls, že i když nevedeme a zápas se nevyvíjí podle našich not, potenciál v týmu je.
Cítíte větší respekt od soupeřů po tom, co jste loni přivezli senzační stříbrné medaile?
Já myslím, že to je obecné. U šestnáctky, sedmnáctky, osmnáctky... Hráči jsou kluci, ti to berou jinak. Ale chci věřit tomu, že se pomalu vracíme do těch pozic. Loni jsem v semifinále s Kanadou dostal od reportéra TSN otázku, jaký to je pocit, že jsme zpátky mezi čtyřkou a že si zahrajeme semifinále s Kanadou. To byla pak první věc, co jsem klukům v kabině řekl: Že si Kanada myslí, že si s nimi jdeme jenom zahrát (Češi Kanadu porazili 4:3 v prodloužení a postoupili do finále, pozn. autora). Z toho pohledu vnímám, že už by nás zase mohli brát zpátky. Ale musíme to teď potvrzovat každým výsledkem, každým turnajem. Věřím, že tomu jdeme fakt naproti a ten nahoře to vidí.
Lidi si možná po tom loňském úspěchu řeknou, že je tam zase Jakub Petr, tak přijde další medaile. Máte takový tlak rád?
Bez tlaku takové zaměstnání nejde dělat. Když je pohoda, tak to nefunguje, a je jedno, na jaké střídačce, úspěšní trenéři jsou pod tlakem pořád. My se tady teď bavíme o tlaku, ale co naši kolegové, kteří mají tři týdny po nás v rukou náladu milionů lidí? Tam se o tlaku dá mluvit, před Vláďou Růžičkou a jeho realizačním týmem opravdu klobouk dolů. To bude teprve tlak, tady to mistrovství je pro nás sice výzva, ale o tlaku nemůže být řeč. Pořád je to jenom mistrovství světa osmnáctek a ti hráči jsou děti.
Ve středu hokejový svaz zároveň potvrdil, že od příští sezony převezmete výběr do dvaceti let.
Dvacítka je obrovská výzva a kór s tím, že to bude s kluky, se kterými jsme prošli ty parádní turnaje osmnáctek. Je výzva to dokázat i v té vyšší kategorii, ale teď rozhodně není doba na nostalgii a bavení se o dvacítkách. Mrazí nás v zádech před turnajem, přepínáme na mód turnaje ve Švýcarsku.
