Co říkáte na to, že se Pavel Francouz v posledních týdnech zařadil mezi nejlepší brankáře NHL ?
Máte pravdu, když se na to podíváme číselně. Teď je ve statistikách úplně ve špičce, ale nahoře byl už dříve, i když měl odchytáno méně zápasů. Nyní dostal větší šanci a svou výkonnost potvrzuje.
Tu šanci doslova chytil za pačesy, viďte? Dvakrát za sebou byl dokonce vyhlášen mezi hlavními hvězdami soutěže.
Přesně. Tak, jak ho znám. Jde si za cílem postupnými kroky. Netlačí na pilu, že musí něco najednou dokazovat, že musí hned. Jde si v klidu, postupně, a to se mu podle mě vyplácí.
Jako startér chytal sedmkrát v řadě a vychytal šest výher za sebou. Pětkrát to bylo vítězství jen o gól, jednou o dvě branky. Jak brankáři psychicky pomůže taková šňůra, v níž je rozdílovým hráčem?
Určitě, jak ho znám, má z toho obrovskou radost. Navenek to sice nedává emotivně tolik najevo, ale je z toho nadšený. A já pořád myslím, že to ještě není všechno, čeho je schopný. Až to bude delší, bude to úplně super. (úsměv) Pavel bude chtít ukázat, že to není náhoda, a bude v tom chtít pokračovat.
Mezitím podepsal v Coloradu dvouletou smlouvu, která mu zvedá roční příjem z 950 tisíc dolarů na dva miliony. Přidalo mu to na jistotě?
To bych přímo neřekl, spíš je to pro něj takový bonus. Kdyby to bral kvůli penězům, v NHL by nebyl a nejspíš by zůstal v KHL. Podle toho, jak jsme se spolu bavili. Tohle je spíš odměna za to, že udělal správný krok.
Kdekdo by možná lámal rukama nad tím, že až po podpisu smlouvy vychytal Francouz první čisté konto v NHL a přidal další čtyři výhry. Balík peněz mohl být ještě tučnější, ale to Pavel nejspíš neřeší, že?
Ne, podle mě vůbec. Chtěl mít nějakou jistotu, že bude chytat, to je pro něj momentálně důležité. Teď mluvím za něj, ale myslím si, že pro Pavla není tak důležité, jestli to budou dva miliony, milion a půl nebo dva a půl. Peníze jsou samozřejmě podstatné, nicméně pro něj bylo prioritou chytat NHL, což teď může další dva roky.
Šanci dostal hlavně kvůli zranění kolegy Philippa Grubauera, ale zdá se, že přesvědčuje šéfy, že on by mohl být jedničkou Colorada.
Předtím skoro měsíc nechytal, v brance byl pořád Grubauer. Pak se zranil a pro Pavla nebyla legrace nastoupit de facto po měsíci nečinnosti. Zápasová fyzička a tempo se nedají natrénovat. Je super, že Pavel na tu vlnu hned naskočil. Jeho velká výhoda je, že se stará o to, co může ovlivnit. Když jde do brány, ví, že by měl ukázat, že na to má. Když nechytá, ví, že s tím nic nenadělá.
Francouzovu povahu kvitují i jeho parťáci. Kapitán Gabriel Landeskog prohlásil, že je to dokonalý spoluhráč a že je neustále super pozitivní. Podepíšete to?
Znám Pavla dlouho a souhlasím. Je to normální člověk, má své plusy i minusy, ale v profesním hokejovém životě ve velkém převažují ty plusy. Pavel je pokorný, skromný a nikomu nenadává, ani když se nedaří týmu nebo jemu. Najít takovou povahu je těžké i v normálním životě, natož ve špičkovém sportu. Každý má nějaké chyby, ale Pavel jich má skutečně hodně málo. (smích)
Vy jste jako brankář neměl problém s tím hlasitě zpražit spoluhráče, když se vám něco nelíbilo. Pavel po nich za žádné situace nekřičí?
Moc jsem ho neslyšel řvát. Když se mu něco nelíbí, spíš se uzavře do sebe a svěří se jen blízkým. Chce všechno řešit po dobrém, a proto působí tolik pozitivně. Naproti tomu já jsem chytil svůj záchvat a seřval jsem všechny. Byl jsem v tomhle až magor a nejsem na to pyšný. Z pozice trenéra brankářů se teď snažím, aby mí svěřenci ty chyby neopakovali.
Kdy definitivně změnil své nastavení a řekl si, že chce být špičkovým brankářem? Po odchodu z Ústí nad Labem, kde jste spolu byli ještě jako spoluhráči, do Litvínova v roce 2012?
Asi ano. Sen o NHL měl určitě vždycky, ale sny se někdy rozplývají. V Ústí byl rád za to, že může chytat první ligu, a pak už si za svým snem šel postupně, jak už jsem říkal. Změna nastala v Ústí, kde zjistil, že může chytat, že to na něm může stát. Přišel totiž vnitřně hodně nalomený a dost o sobě pochyboval.
Zdeněk Orct a Pavel Francouz
Orct a Francouz spolu působili jako brankářští kolegové v prvoligovém Ústí nad Labem v letech 2010 až 2012. Francouz pak přestoupil do Litvínova, Orct ukončil kariéru a stal se trenérem gólmanů. V roce 2014 si Francouz vyžádal od vedení Litvínova na uvolněné místo trenéra brankářů právě Orcta a klub mu vyhověl.
V sezoně 2014/15 se společně podepsali pod historický titul Litvínova, načež Francouz odešel do Ruska a Orct zůstal na své pozici v klubu dodnes. Po svém nástupu k reprezentaci si ho do realizačního týmu vybral trenér Miloš Říha.
Jsou velkými kamarády i mimo led, Francouz v minulosti chodil s nevlastní dcerou Orcta. Ve spojení zůstali při angažmá Francouze v Rusku a USA.
Měl lehce po dvacítce, chytal i na juniorském šampionátu, ale stále se v extralize nemohl naplno prosadit. To ho trápilo?
Ano. A zbytečně na sebe nakládal, zbytečně se zatěžoval tím, aby někomu něco nepodělal. Neúspěch týmu si bral hodně na sebe, měl tendenci bát se, aby to nepodělal mančaftu. O tom jsme se spolu bavili strašně moc.
V Litvínově vychytal titul, stal se reprezentačním brankářem, ale v KHL to od počátku nešlo hladce. V Čeljabinsku bojoval s pocitem, že je neprávem upozaďován. Bylo důležité, že Rusko nezabalil?
Bylo to těžké. Každý má někoho raději, někoho méně, ale je dost specifická situace, když vašeho kolegu trénuje táta (Francouz byl ve dvojici s Vasilijem Děmčenkem, synem trenéra brankářů Čeljabinsku). Nechci říct, že tam byla nějaká protekce, ale bylo to složité. Tam už Pavel neměl problém s tím, že by si nevěřil, ale spíš v sobě potlačoval pocit, o kterém jste mluvil. Nicméně věřil, že se to otočí, což se vyplatilo.
Pořád jste spolu ve spojení?
Samozřejmě, nejčastěji si píšeme zprávy nebo si voláme před WhatsApp. Můj syn za ním byl, deset dní strávil v Coloradu a užil si to. Naše vztahy jsou opravdu nadstandardní.
Řeknete mu občas i něco k zápasům? Sdělíte mu své postřehy?
Jasně. Já jsem nikdy nedokázal to, co on, ale každý dělá něco a hraje na nějaké úrovni. I tak myslím, že mu z pozice trenéra můžu poradit, byť by někdo namítl, že když jsem nehrál NHL, nemám k tomu co říkat. Ale samozřejmě Pavel má kvalitní trenéry hlavně tam.
Také záleží, kolik času vám pustí práce v Litvínově, viďte?
Ano, Litvínov je priorita, ještě v situace, do které jsme spadli. S Pavlem komunikujeme o extralize, Litvínovu a Plzni pořád na dálku fandí. A asi ho nenechává chladným, kde se Litvínov v tabulce octl.
Colorado má za sebou další stoprocentní trip. Avalanche vyhráli venku už podeváté v řadě, překonali v tomto směru klubový rekord a tři triumfy jim schází k dorovnání maxima soutěže (12) v podání Minnesoty a Detroitu.
📍Denver, CO#GoAvsGo pic.twitter.com/cl11qLuMk7
— Colorado Avalanche (@Avalanche) March 3, 2020
