Praha – Jedno je na sklonku letošního Světového poháru jisté. Až některý z Kanaďanů vsítí rozhodující gól, nevstoupí do historie jako Paul Henderson při Sérii století 1972. Nebo jako Mario Lemieux na Kanadském poháru 1987.
Důvod je prostý. Kanada tentokrát nevede bitvu s neoblomným a silným Sovětským svazem, vlastně nevede žádnou bitvu. Publikum navzdory vyrovnanému prvnímu střetu jen čeká, až tým Evropy dostane definitivní ránu.
Má přijít v noci ze čtvrtka na pátek, kdy Toronto uvidí druhý finálový zápas z možných tří. Že napětí poněkud vyprchalo, dokládá samotné město, údajná hokejová Mekka. První finále sledovalo ve svatostánku Air Canada Centre přesně 18 377 diváků při kapacitě 20 270. Plno rozhodně nebylo ani před obří obrazovkou u arény. Organizátoři turnaje zachytili dav nadšených fanoušků v národních barvách…
A look at the viewing party action going down right now at Maple Leaf Square with @TaraSlone! Where are you watching the #WCH2016 Final? pic.twitter.com/HLA8cnYWKB
— NHLPA (@NHLPA) September 28, 2016
Jenže realita vypadala poněkud smutněji:
As per @mirtle lots of empty seats inside. I think the explanation is that everyone was told to go stand outside for the TV hit. pic.twitter.com/6PqZNVBmIl
— mike_in_boston (@mikeinboston) September 28, 2016
"Květináč" prošel redesignem
Lepší, přesto rozporuplné ohlasy vyvolala v den úvodního finále trofej pro vítěze, kterou veřejnost spatřila po 12 letech v upraveném hávu. Patnáctikilový kousek je nyní průhlednější, přesto se nelíbí bezmála 57 procentům lidí, kteří hlasovali v anketě kanadského deníku Toronto Star.
Cena navržená torontským architektem Frankem Gehrym, jenž se mimochodem podílel na pražském Tančícím domě, někomu pořád nemusí připomínat většinu hokejových trofejí. Když ji Kanaďané přebírali v roce 2004, vrhali na sebe tázavé pohledy.
"Říkali jsme si: 'Co je to za věc?' Reagoval tak každý. Vypadalo to jako květináč," zavzpomínal obránce Jay Bouwmeester.
Nejhorší výkon od Turína?
Muže, který do letošní nominace proklouzl díky zranění Duncana Keitha, tentokrát nic nepřekvapí. Ale nepředbíhejme. Kanada k zisku titulu stále potřebuje jednu výhru a ví, že musí zabrat. V prvním klání série sice zvítězila 3:1, ovšem fanoušci mluvili o jejím nejhorším výkonu mezi nejlepšími od zpackané olympiády v Turíně před deseti roky.
Hráči tak ostří nebyli, ale sebekritikou rozhodně nešetřili.
"Nehráli jsme náš nejlepší hokej, to je jisté," uznal bek Drew Doughty.
"Z naší hry jsme zklamaní," přidal se útočník Ryan Getzlaf. Zároveň však dodal: "Výhra je výhra. Zas tak tvrdý na tým nebudu, protože jsme našli cestu k výhře. Příště ale určitě musíme být lepší."
Úplně jiný výkon by rád viděl hlavně přísný kouč Kanady Mike Babcock, byť uznává: "Chcete, aby každý večer bylo všechno perfektní, ale to není možné. Ať už byl důvod jakýkoliv, zkrátka jsme nehráli tak dobře, jak bychom mohli."
Přestože Kanaďané chrlí slova, která zavánějí sebemrskačstvím, stále ve finálové sérii vedou 1:0, stále jsou týmem, který Světovým pohárem kráčí bez porážky se skóre 22:7. Pokud se ale nevrátí k (takřka) dokonalému hokeji, má tým Evropy – stejně jako v prvním střetu – šanci na překvapení.
"Můžeme čerpat sebevědomí z toho, že Kanadu dokážeme porazit, ale chce to naprosto perfektní výkon," nevzdává se trenér Evropanů Ralph Krueger.
