V sezoně, kdy proběhlo proběhlo Nagano, mělo Rusko v zámořské NHL tři gólmany. Žádný z nich nevyčníval, nicméně Michail Štalenkov a Andrej Trefilov vyrazili na olympiádu.
"Vyrovnají se Haškovi. Museli by ale nastoupit do brány oba najednou," posměšně tehdy poznamenal legendární Jiří Holeček.
Podobné poznámky nebyly na přelomu milénia výjimkou. Všichni věděli, že brankoviště je největší slabinou sborné. Dokazovala to i čísla. V sezoně 1999/2000 si NHL zahrálo 71 Rusů, mnohdy skvěle technický vybavených, ale z toho jen dva brankáři.
Jedním z nich byl Jevgenij Nabokov, který se později s Nikolajem Chabibulinem přetahoval o post ruské jedničky.
Příliš mnoho zdatných kolegů však neměli.
Současnost nabízí zcela jiný obrázek. V minulé základní části okusilo NHL 50 Rusů a z toho hned sedm gólmanů (Češi měli tři zástupce). Dva z nich, Anton Chudobin a čerstvý šampion z Tampy Andrej Vasilevskij, se dokonce utkali o Stanley Cup. Semjon Varlamov si zachytal "alespoň" finále konference.
"Tohle tu ještě nebylo. Koho by napadlo, že se něco takového stane," prohlásil Chabibulin, jenž momentálně pracuje v trenérském štábu ruské dvacítky.
Rozhodně přitom nejde o ojedinělý úspěch. Za posledních osm let vyhlásila NHL tři ruské vítěze Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana. Jednou jásal Vasilevskij, dvakrát Sergej Bobrovskij, druhý nejlépe vydělávající brankář soutěže. Pod platovým stropem Floridy zabírá deset milionů dolarů (asi 225 milionů korun).
Zaujme také fakt, že maskovaní Rusové zcela ovládli New York. Za Rangers chytají Igor Šesťorkin a Alexandar Georgiev, konkurenční Islanders vsadí na dvojici Semjon Varlamov a Ilja Sorokin.
"Je šílené, kolik teď máme skvělých gólmanů, protože dřív jsme s nimi měli problém," podotkl veterán Ilja Kovalčuk. "Je znát, že hokeji se v Rusku daří. Brankáři, kteří ukončili kariéru, pomáhají vychovávat své následovníky. Do NHL pak chodí kluci jako Vasilevskij, Varlamov, Bobrovskij a další. Všichni dominují. Je to paráda."
Trend navíc napovídá, že brankářská škola východní velmoci ještě zesílí.
V příští sezoně by do NHL mělo naskočit minimálně osm ruských gólmanů. Budoucnost má pak patřit Jaroslavu Askarovovi, kterého si v posledním draftu zamluvil na jedenácté příčce Nashville. V mladíkovi, který vynuloval Čechy na nedávném Karjala Cupu, mnozí vidí nového Treťjaka. Ostatně není obvyklé, aby brankář v dražbě talentů atakoval elitní desítku.
A to není vše. Za posledních pět let si kluby NHL rozebraly hned 14 maskovaných Rusů. Z evropských velmocí si o jeden "kus" lépe vedli akorát Švédové, ovšem neměli žádného zástupce v prvním kole.
Zneškodnění někdejší slabiny sborné má několik důvodů. "Výchova je teď o trochu víc organizovanější," vysvětluje Nabokov, aktuálně trenér gólmanů San Jose. "Každý klub má svého brankářského kouče a také organizuje spoustu letních kempů, kde se hráčům detailně věnují. Ještě bych vypíchl, že s dětmi se piluje technika už od raného věku."
K obrodě přispěl také někdejší sovětský mág Vladislav Treťjak. Když v roce 2006 začal šéfovat ruskému hokeji, hned bouchl do stolu.
"Tou dobou nám v domácí lize chytali převážně zahraniční brankáři," líčil oficiálnímu webu NHL. "Nemohli jsme tak najít žádné gólmany pro mistrovství světa."
Proto vznikla speciální daň. Kdo chtěl v bráně upřednostňovat cizince, musel za to federaci platit. "Následně se na scéně objevili Varlamov, Bobrovskij a mnozí další, protože kluby si nemohly dovolit odevzdávat peníze navíc. Tím pádem musely nasazovat Rusy. Naši brankáři mi za tohle pravidlo pořád děkují."
