Praha – Prořídlé tribuny, nevalný zájem diváků u televizních přijímačů, finále postrádající patřičné napětí. Světový pohár sice vydělal fůru peněz, ale do hokejové historie se příliš nezaryje. Pokud na něj fanoušci v budoucnu přeci jen nostalgicky zavzpomínají, dost možná si k tomu pustí záběry ze zápasů Severní Ameriky do 23 let.
Netradiční tým napěchovaný talentem a rychlostí bavil hrou, kterou nikdo nezopakuje letos a možná ani v blízké budoucnosti.
Ano, mladíci z Kanady a Spojených států nebyli příliš úspěšní "na papíře", protože navzdory dvěma výhrám nepostoupili ze skupiny. De facto je pohřbil šestiminutový výpadek proti Rusům, během něhož čtyřikrát inkasovali.
Jinak ale proti Ovečkinovi a spol. neztráceli, ba naopak. Východního obra přestříleli 46:25; podobně aktivnější byli také proti Finsku a Švédsku. Nepálili přitom bezhlavě, nýbrž předvedli moderní hokej plný bruslení a kombinace. Všichni bránili i útočili, všichni dokázali zazářit akcí, po níž publikum zahučelo.
Připomněli Gretzkého a spol.
"Všichni jsme si takový hokej užívali," řekl kanadské stanici Sportsnet obránce Jacob Trouba. Z mladíků čišela bezstarostnost, která se promítla do konečného skóre 11:8, což dělá víc než šest gólů na zápas. Švédsko a tým Evropy nedosáhly ani na polovinu, v závěsu zůstali i ostatní.
Někomu hra Severoameričanů připomínala juniorský hokej, ale došlo na různé paralely. "Pokaždé, když jsem je sledoval, nemohl jsem přestat myslet na Edmonton Oilers z 80. let," prohlásil uznávaný kouč Ken Hitchcock.
Momentální šéf střídačky St. Louis jako by na ledě viděl nepřekonatelného Waynea Gretzkého, Jariho Kurriho, Paula Coffeyho a další edmontonské vládce zašlé éry NHL plné gólových přestřelek. Tentokrát boží kousky předváděli budoucí megastar – Connor McDavid, Auston Matthews nebo Johnny Gaudreau.
"Lidé moc nemluví o jejich citu pro hru," řekl Hitchcock. "Mají rychlost, dovednosti, ale hlavní je cit pro hru. Pod tlakem dokážou dělat chytrá rozhodnutí. Ve chvílích, kdy většina hráčů vyhodí puk podél mantinelu nebo ho pošle ze hřiště, se snaží hrát.“
Poprvé a (asi) naposledy
Nyní vyvstává otázka: "Kdy fanoušci uvidí podobně nápadité mužstvo příště?"
Na mistrovství světa? Leda pokud Kanada vyrukuje s podobným týmem jako před rokem a půl v Praze. Na světovém šampionátu juniorů? Těžko, vždyť velká část ambiciózních mladíků nikdy nenastartuje hvězdou kariéru. Zbývá NHL, v níž se koncentruje hokejový výkvět.
"Jenže tolik talentu nedostanete do jednoho týmu," upozorňuje Mike Babcock, kouč vítězné Kanady, jinak zaměstnanec Toronta. "Bylo by úžasné mít něco takového pohromadě, ale jak to uskutečnit?"
Trenér mladíků Todd McLellan by dechberoucí hru rád přenesl do Edmontonu, jenže tam nemá tolik šikovných opor. Sám McDavid nic nezachrání. "Musíte pracovat s tím, co máte," říká 48letý lodivod. "Navíc je tu spousta další faktorů: talent, věk, smlouvy, platový strop, trh… Je skoro nemožné, abychom celý rok předváděli takový hokej jako na krátkém turnaji."
Příští Světový pohár se má konat v roce 2020 s čistě národními mužstvy. Projekt Severní Ameriky ještě nikdo oficiálně neukončil, ale nejspíš dostane stopku. O to víc stojí za připomenutí letošní jízda dravého mládí.
