A.cz: Při rozbruslení jste na branku vypálil množství puků. Většina mířila přesně. Jde o nějaký speciální pokyn od trenéra, ať pilujete střelbu?
To úplně ne. Žádné takové osobní pokyny s námi trenér neřeší. Je dobře, že mi to tam v trénincích padá, musím to trochu nacvičit. Nejde se soustředit jen na bránění, i bek musí umět ohrozit bránu a vytvořit tak šance pro tým. Hraju teď ve dvojici s mladým Provorovem, pořád se učí ten systém zdejšího hokeje. Hlavně nesmíme dostávat zbytečné góly.
Změnila se před sezonou nějak vaše role v týmu? Na své poměry máte nezvykle málo trestných minut. Ve 18 utkáních jen devatenáct.
Trochu se to posunulo, ta role je větší. Dostávám více ice timu, hraju proti lepším hráčům, než jsem hrál loni. Nasazují mě do víc defenzivních úloh na první dvě lajny soupeře. Jsem za to hrozně rád. Vylučovaný zatím nejsem. Sedmnáct trestných minut jsem schytal v zápase proti Tampě, kdy jsem se popral.
To je pravda. Vaše bitka s J. T. Brownem se stala hitem internetu. Jak jste si ji užil?
Já jsem si to užil moc, Brown je můj dobrý kámoš! Po zápase jsme se spolu bavili a smáli se. To se občas stává. Ať je to bratr, nebo best friend, když má na ledě jiný dres než já, tak prostě musí dostat.
Rozdali jste si nespočet tvrdých ran. Pak jste si ale podali ruce, poplácali se a jeli si sednout. Jak moc je tohle v NHL běžné?
Úplně běžné to není. Stává se to, ale ne zas tak často. S Brownem to bylo proto, že jsme spolu hráli v Tampě, když jsem tam působil.
Jak vnímáte tu svou image zlého muže, kterou jste si za ta léta v lize vybudoval?
Mě to baví, já jsem rád zlej! (smích) Občas je to sranda v tom, že se se mnou lidi nechtějí ani bavit, nemají mě rádi. Každopádně si nemyslím, že bych byl něco extra. To spíš lidi z toho dělají větší haló, než to ve skutečnosti je. Tvrdou hru mám rád, ale vadí mi, když mě někdo považuje za sraba, který jde na led s cílem někoho zranit. Je to lež.
Dost soupeřů už možná vyděsíte jen svým vzhledem, ne? Máte slušný plnovous a jste velký jako medvěd...
Jo, přesně tak to vnímám taky. Znám samozřejmě i kluky z jiných týmů a ti mladí se mě kolikrát ptají, co jsem zač a co jím, že vážím 115 kilo, a takovéhle nesmysly. Bavím se tím.
A kolik doopravdy vážíte?
Teď asi 93 kilo.
Tak to jste hubeňour...
No že jo! (smích) Já to taky říkám.
Loni jste mezi hráči vyhrál anketu o nejnenáviděnějšího protihráče. Jak vnímáte tohle "ocenění"?
Já o tom ani nevěděl. Ale můžu to brát jako úspěch, protože tohle je přesně můj styl hokeje, aby se mnou nikdo nechtěl být na ledě a všichni si dávali pozor. Takoví hráči pak ztrácí stoprocentní koncentraci na hru. Je to takové paradoxní zadostiučinění.
Vnímáte na ledě, že se vás protihráči bojí?
V tom zápase to úplně vnímat nejde. Někdy si ale všimnu, že má třeba někdo větší respekt a asi strach mě dohrát. Patrné je to, hlavně když hrajeme proti nějakému mladému týmu. Ti se bojí mě srazit, starší mě znají a chodí do mě úplně normálně. Musím využít téhle pověsti ke svému prospěchu. Jen proto, že je někdo mladší a menší, kolem něj nebudu chodit po špičkách.
Měl jste podobnou roli už v mládežnických kategoriích?
To úplně ne, ale občas jsem někoho sestřelil a chlap zůstal ležet, no. Určitě věděli, kdo proti nim hraje.
Netrápí vás psychicky to, že občas někoho, jak vy říkáte, sestřelíte a toho hráče zraníte a vyřadíte ze hry na dlouhou dobu?
Hokej je prostě tvrdá hra. Já tohle fakt neřeším, pro mě je to součást hry. Já jsem taky kolikrát dostal třeba pukem do obličeje, nebo mi hokejkou vysklili zuby. Myslím si, že nehraju nijak zákeřně, aby mě mělo co trápit. Hlavu si tím zrovna dvakrát nelámu.
Nepřijde vám, že už na vás disciplinární komise NHL nahlíží o něco přísněji než na ostatní?
Je to jedna z těch mediálních věcí tady, kdy všichni všechno zveličujou. Určitě to pak má vliv i na tu komisi. Každopádně bych si nedovolil zpochybňovat jejich rozhodnutí. Jsou to znalci a já se musím vždycky s jejich verdiktem vyrovnat. Posledně jsem byl sice trochu zklamaný, protože distanc na 6 zápasů byl fakt dlouhý. Věřím ale, že kdokoli jiný by za ten samý zákrok od nich dostal stejný trest.