V létě dostal od trenéra Aloise Hadamczika klíče k hale v Kravařích, kde mohl o samotě dřít, teď má místo vedle defenzivní hvězdy slavných Rangers. "Ale neustále musím dokazovat, že na to mám," říká Hájek v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Zámořským novinářům jste vykládal, že vás překvapilo, že jste si v kempu vybojoval místo v hlavním týmu. Proč?
Ne že by mě to úplně překvapilo. Spíš tady nemám nic jistého, takže jsem musel být na vážkách. Každopádně mi to udělalo radost. Taky jsem kvůli zranění nehrál sedm měsíců, což je docela dlouho, takže jsem si říkal, jestli mě nepošlou na farmu, abych se vyhrál.
Filipa Chytila přesně takový osud potkal, což asi mnozí nečekali.
I mě to překvapilo. Byli jsme spolu na pokoji, rozebírali to. Ani jsem extra neslavil svůj úspěch - že já hlavní tým udělal. Bylo smutné, že Filip jde na farmu, protože už jsme si plánovali, že spolu půjdeme na byt. Ale myslím, že ho za pár týdnů, možná za měsíc povolají zpátky. Je to hráč do první druhé lajny.
Jak jste se po minulé sezoně dával dohromady? Krátce po premiérovém gólu v NHL jste si zranil rameno. Na farmě, která patřila k nejhorším v lize, jste měl 26 minusových bodů.
V Ostravě, kam jezdím za přítelkyní, jsem měl štěstí na výborného kondičního trenéra Radima Poláška, který pomáhá také spoustě kluků z KHL, extraligy nebo i NHL. Díky němu jsem se dostal zpátky do kondice, rameno mám zase silné. Ještě jsem mohl trénovat u pana Hadamczika na zimáku v Kravařích. Jemu taky strašně moc děkuju. Dal mi klíče od kabiny a já mohl chodit sám na led. K nezaplacení.
Dal vám jen klíče, nebo vás i trénoval?
Oboje. Někdy jsem si šel v teplácích zastřílet jen tak sám. Když jsem potřeboval zatrénovat víc, tak jsem normálně oblékl výstroj a šli jsme spolu na led. Ještě s Marcelem Barinkou (Hadamczikův vnuk, pozn. red.) nebo i dalšími kluky. Pan Hadamczik nás normálně trénoval. Vážně k nezaplacení.
Jak jste se vlastně poznali?
Přes taťku mojí přítelkyně, který s panem Hadamczikem pracuje, a tak nás seznámil. Navíc jsme se potkali už v Kometě, kdy jsem se rozhodoval, jestli tam zůstat, nebo odejít do kanadské juniorky.
Česká obrana v NHL
Do minulého ročníku zámořské NHL naskočilo jedenáct českých beků, ovšem tři z nich - Jakub Jeřábek, Libor Šulák a Andrej Šustr - pak odešli do ruské Kontinentální ligy.
Letošní sezona lepší čísla nepřinese. Do hry zatím naskočili pouze čtyři zadáci: Radko Gudas, Libor Hájek, Filip Hronek a Roman Polák.
Nicméně Polák hned v premiéře utrpěl menší zlomeninu hrudní kosti. Jan Rutta zatím dělá zdravého náhradníka, Michal Kempný a Radim Šimek jsou na marodce. Na farmě prahnou po šanci Dominik Mašín, David Sklenička a Jakub Zbořil.
Už během prvního zápasu v sezoně jste šel do obranného páru k Jacobu Troubovi, což je nejhvězdnější bek Rangers. Proč? A pomohlo vám to?
Podle mě to byl dobrý přesun. Zápas s Winnipegem jsme rozehráli s Foxičem (Adam Fox) spolu jako dva mladí, ale byli jsme trochu nervózní. Nebylo to ono. U zkušenějších kluků to z naší strany bylo jistější. S Troubou se mi hraje dobře.
Naznačili vám trenéři, jestli v první obraně zůstanete?
Není to vyloženě první obrana. Nemáme to tak rozdělené. Chodíme na led, jak nás tam trenér pošle, takže teprve uvidíme, jestli s Troubou zůstanu. Pořád si myslím, že jsem tak nějak na hraně hlavního týmu. Musím neustále dokazovat, že na to mám.
Rangers mají zkraje sezony dost podivný rozpis s minimem zápasů, takže je hodně prostoru na tréninky. Jak se vám brání třeba největší letní úlovek klubu Artěmij Panarin?
Zírám, jak někdo může být tak dobrý, šikovný. Nedivím se, že dostal tolik peněz. Zaslouží si je. Jinak je to suprový kluk. Když přišel, říkal, že nechce být braný jako nějaká hvězda. V kabině je s ním sranda, i když anglicky tolik nemluví.
Hodně mu sedla spolupráce se Zibanejadem a Bučněvičem. Obránce Marc Staal vykládal, že vypadají, jako kdyby si hráli svoji vlastní videohru. Souhlasíte?
Myslím, že je to jedna z nejlepších trojic v NHL. I na tréninku je vidět, že jsou jinde. Zatím si opravdu hrají svoji videohru.
Mimochodem, Panarin v létě zaujal dost nezvyklou kritikou ruského prezidenta Vladimira Putina. Zaregistroval jste to?
Zaregistroval. Je to borec, uznávám ho, že se nebojí říct takové věci. Ale jinak na to nemám žádný názor, politika není zrovna můj koníček.
Zhruba před rokem jste říkal, že jste si zrušil Twitter. Díval jsem se, že nějaký účet pořád máte, ale aktivní na něm nejste, stejně jako na žádné sociální síti. Udělal jste tohle rozhodnutí i v souvislosti s kariérou?
Byl to jeden z důvodů. Hlavně jsem se nachytal, že na sítích trávím hodně času, zbytečně čtu všemožné komentáře. Takže jsem přestal být aktivní. Hodina i dvacet minut denně je dost. Radši budu dělat jiné věci než koukat na sociální sítě. Třeba si přečtu knížku.
Jeden novinář se před posledním play-off snažil pranýřovat brankáře Jordana Binningtona za roky staré tweety. David Krejčí si zase stěžoval na hrubé vzkazy od fanoušků. Zažil jste na sítích něco podobného?
Zažil, ale je to jen taková blbost. Neměl jsem dobrou minulou sezonu v Hartfordu - žádné body, minus třicet. Pak mě povolali nahoru a já jsem na Instagramu četl, jak jsem hrozný, proč mě povolávají a že nahoře nemám vůbec co dělat. Byl jsem z toho lehce zhroucený, ale bylo srandovní, že jsem zahrál dobře, dal gól. Pak lidé psali, jak jsem výborný.
