Těžké váhy, které svými tvrdými údery chránily týmové hvězdy, z NHL postupně vymizely. Nároky na rychlost a techniku už jsou příliš vysoké.

I někteří "moderní" hráči by však Brashearovi mohli závidět jeho karierní statistiky. Ve slavné soutěži odehrál přes tisíc zápasů a nastřádal přes dvě stě bodů. V nejpovedenější sezoně bodoval 28krát.

Díky vytrvalosti si vydělal víc jak 16 milionů dolarů (asi 350 milionů korun). Když hokejovou smetánku opustil, materiálně měl všechno, po čem vždy toužil. Velký dům s bazénem, tenisovým kurtem či golfovým simulátorem. Drahá auta, v nichž svištěl ulicemi Quebec City.

Zároveň ale Brashear cítil prázdnotu. Na svou sportovní kariéru nebyl pyšný.

Když s hokejem začínal, našel v něm útěchu, oázu štěstí, kterou doma postrádal. Zažil násilí jak ze strany biologického otce, tak od pozdějšího otčíma. Prošel několika pěstounskými rodinami. Na hokej se ale mohl spolehnout. "Bavil mě. Mohl jsem hrát. Mohl jsem být sám sebou," líčil urostlý Severoameričan serveru The Athletic.

Nakonec pronikl do NHL, ale zapadl do škatulky bodyguarda, což ho vůbec netěšilo. Ve svém nejdivočejším ročníku absolvoval 26 bitek. Je patnáctým nejtrestanějším hráčem historie. 

Po odchodu z ligy si chtěl dokázat, že má na víc. Že není jen "hloupým hokejistou". Začal proto podnikat. "Vždycky jsem respektoval lidi, kteří pracují 40 hodin týdně, aby si své peníze vydělali. Chtěl jsem svým dětem (synům Jordanovi a Jaxxonovi, pozn. red.) ukázat, že i já dokážu ve skutečném životě uspět," prozradil Brashear.

Mezitím stále hrál hokej. Na chvíli dokonce zavítal do elitní švédské ligy, ale jinak působil v menší lize v Quebecu. Také nezávazně chodil na led s bývalými profíky. A protože se věnoval ještě bojovým uměním, měl na vysloužilého veterána parádní fyzičku.

Sebedestruktivní jízda

Postupem času ale začal chátrat. Pravidelné "srandamače" vynechával stále častěji, a když už přišel, překvapil parťáky zanedbaným zevnějškem a kily navíc. 

Kvůli podnikání byl ve stresu. Jeho hokejky se moc neprodávaly a ani zdánlivě bezpečná investice do dvou obytných budov nevycházela podle plánu. Úspory z NHL byly najednou ty tam.

Únik od reality plné dluhů a nejistoty nacházel Brashear v drogách. Brzy si vypěstoval závislost. Za večer byl schopný vykouřit krabičku cigaret a vypít skoro 30 piv. Do toho užíval kokain nebo ketamin. Sebedestruktivní jízda ho stála až pět tisíc dolarů (zhruba sto tisíc korun) týdně. Nakonec dlužil dva miliony dolarů.

Související

Z vítěze Stanley Cupu je bezdomovec. A NHL strká hlavu do písku, štve novináře

Tou dobou už se mu snažili pomoct bývalí parťáci z Montrealu či Philadelphie v čele se Simonem Gagném. Ve spolupráci s hráčskými odbory NHL mu zajistili odvykací kúru v Arizoně.

"Báli jsme se, že Brashe někde najdeme mrtvého," svěřil se Gagné.

Brashear do Arizony odletěl v létě 2018. Skončil o týden dřív, než bylo v plánu, protože ho frustrovaly otázky ohledně traumatizujícího dětství. A také měl za to, že pomoc už nepotřebuje. Mýlil se.

Přišel totiž další kolotoč nepříznivých událostí: definitivní krach firmy, ztráta vysněného domu a další ochlazení vztahů v rodině. Brashear ze zoufalství začal prodávat drogy, ale jelikož je sám užíval, upadl do ještě větší deprese. Rok od "výletu" do Arizony pak přišel definitivní pád na dno. Někdejšího hokejového bijce zatkla policie za držení nedovolených látek.

Ve fastfoodu

Obrat k lepšímu nastal na podzim 2019. Brashear po dalších terapiích začal pracovat v populárním kanadském fastfoodu Tim Hortons, kde ho zaměstnal někdejší spoluhráč z Montrealu Pierre Sévigny.

Že hokejová celebrita rozdává v okénku kávu, se rychle rozkřiklo. Hned při první směně ji vyfotil jeden z překvapených zákazníků:

Brashear sice pracoval za minimální mzdu, protože se záznamem v trestním rejstříku sháněl lépe placenou práci těžko, ale po dlouhé době měl ve svém životě řád a byl zpátky v kolektivu. Co na tom, že musel vstávat v pět hodin ráno.

Po několika měsících Brashear přešel do myčky aut, kde si vydělal o něco víc, a začal dělat rozhodčího v zapadlých soutěžích. K hokeji se vrátil také jako hráč, angažmá v poloprofesionální lize v Quebecu mu vynášelo pár stovek dolarů za zápas.

Vyhráno ještě nemá, zvlášť v nejisté koronavirové době, což dobře ví. Stále chodí na terapie. "Ale cítím se šťastný," řekl 49letý Brashear. "Myslím jenom na přítomnost, ta je skvělá. Ale byla to dlouhá cesta."