Doma vystřihoval fotky, kouzlo kartiček poznal v NHL. Sbíral i Bowman, vzpomíná Hašek

Dominik Hašek získal Stanley Cup s týmem Detroitu v letech 2002 a 2008.
Pouť úctyhodnou kolekcí začínáme u podepsané kartičky Dominika Haška z Ottawy. Pavel Bartko má přibližně 3 100 karet české brankářské legendy, Haškův styl se mu líbil odmalička. "Jako kluk z Litvínova jsem měl oblíbence Petra Rosola a Vladimíra Růžičku, a pak Haška. Byl tenkrát mladý, byla to nová hvězda a těm děti rády fandí," říká.
Kartičky s částmi hrané výstroje (dresů, hokejek, lapaček, ale i betonů) jsou mezi sběrateli obzvlášť cenné. Zde vidíte další podepsané kousky...
... a tady kartičky s nášivkou ("patch" karty) loga NHL, jež byla odňata z dresů Haška a jeho detroitského parťáka Chrise Osgooda. "To jsou tzv. auto shield karty, svatý grál sběratelů. Jedinečná záležitost, opravdu masakr," rozplývá se Bartko.
Na druhé straně ukazuje gratulaci společnosti Upper Deck, držitele exkluzivní licence na výrobu karet s hráči a logy NHL. "Vedle hráčské výstroje se do kartiček dává třeba i rozstříhaná síť po sezoně. U hráčů, kteří už ukončili kariéru, pak jejich vlastní memorabilia docházejí. Už jsem viděl, že Wayne Gretzky měl u karty dokonce tašku na výstroj," komentuje sběratel z Litvínova.
Foto: Milan Kammermayer
Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
29. 6. 2020 12:30
V galerii z obchodu Pavla Bartka jsme na Aktuálně.cz nahlédli do unikátní sbírky hokejových karet s více než třemi tisíci exponáty Dominika Haška. A jaký vztah ke kartičkám má sám Dominátor? Narazil na ně až po příchodu do Ameriky a spíše je podepisoval, než aby sbíral. Přesto by prý doma nějaké své karty našel.

Věděl jste, že je v Česku sběratel, který má doma více než tři tisíce hokejových kartiček s vámi?

Cože? Tolik, a ještě k tomu všechno se mnou? To je neuvěřitelné. Nevěděl jsem o tom, myslel jsem si, že by někdo mohl mít pár stovek mých kartiček. Ale že to půjde do tisíců, to bych nečekal.

Kdy jste na fenomén kartiček narazil vy? Až po příchodu do Ameriky?

Jednoznačně. V 80. letech v Československu něco takového vůbec neexistovalo. Některé kluby prodávaly fotky hráčů nebo si to musel člověk vystřihnout z novin a časopisů. Tohle se dalo sehnat, ale kartičky, jak je známe dnes, jsem poznal až v Americe v 90. letech.

Hráčské fotky jste jako malý kluk sbíral?

Nedalo se to nazvat sběratelstvím. Nějaké fotky hráčů z Pardubic bych ještě dnes našel, ale moc toho nebylo. Když už se to k vám nějak dostalo, stejně to byly takové umělé fotky, třeba jen portrét, žádné hokejové foto. Vystřihoval jsem si z časopisu Stadion, něco jsem si schovával.

Byl jste v Americe překvapený zájmem tamních fanoušků o kartičky? Ještě populárnější než hokejové jsou třeba karty z baseballu.

Všiml jsem si, že je to docela velký byznys. V těch dobách se příjmy z prodeje kartiček dělily mezi ligu a hráče, potažmo hráčskou asociaci. A myslím si, že to tak platí dodnes. Své kartičky jsem shromažďoval. Vždycky když jsem nějakou novou viděl, nechal jsem si ji. Možná bych dnes dal dohromady nějakou stovku. Ale že jich má někdo tři tisíce, to mě opravdu překvapuje.

Různých sérií a edic vzniklo za dobu, kdy jste působil v NHL, mnoho.

To je pravda. Jsou kartičky v různých edicích, někdy je jen jedna na světě, jindy deset nebo padesát. Pamatuju si, že jsem společnosti Upper Deck takové karty podepisoval a ony pak měly úplně jinou hodnotu. Jak říkám, sto svých různých kartiček bych doma ještě našel, ale bohužel nejsem tak pečlivý sběratel, abych to měl někde seřazené. Nejspíš to bude na dně nějaké krabice.

Postupem času začali výrobci do kartiček přidávat i kousky výstroje hokejistů a právě takové kartičky jsou podle Pavla Bartka svatým grálem sběratelů. To je věc, která láká, viďte?

To rozhodně. Když jsem přišel do Ameriky, tak tohle ještě vůbec nebylo. Přišlo to někdy kolem roku 2000, dávaly se kousky hokejek nebo dresů. Snažili se to povýšit, fotka už nestačila, a tak se přišlo s artefakty. Pokaždé to přitom byly hrané hokejky nebo dresy, originální kousky. A těch zápasových dresů za jednu sezonu nebylo mnoho, takže to skutečně má svou cenu.

Dominik Hašek ve sbírce Pavla Bartka:

Hokejové kartičky Pavla Bartka: Dominik Hašek.
Hokejové kartičky Pavla Bartka: Dominik Hašek. | Foto: Milan Kammermayer

Mluvil jste o tom, že jste podepisoval kartičky, které přišly od výrobce do klubu, ale musel jste se setkat i s obrovským zájmem fanoušků, když vás potkali někde na veřejnosti, ne? Chtěli hodně podepisovat kartičky?

Samozřejmě, byl o to vždycky obrovský zájem. Po každém zápase čekali, byli připraveni a chtěli podepsat kartičky. Posílali to i do klubu, a pokud tam byla obálka a zpětná adresa, většinou jsem se jim snažil vyhovět. Jenže nešlo v tomto směru uspokojit všechny, bylo toho moc.

Váš brankářský generační souputník Arturs Irbe odmítal podepisovat kartičky z dob, kdy ještě reprezentoval Sovětský svaz, a bral pouze ty lotyšské. Vy jste si nikdy nevybíral?

Tam to bylo samozřejmě ovlivněno národním vnímáním, to je asi výjimečná situace. (úsměv) Já jsem měl štěstí, že jsem si zahrál za Československo a za Česko. Podepisoval jsem všechno, i když kartiček z národního týmu bylo mnohonásobně méně než z NHL.

V Česku i jinde se kartičky sbírají dodnes, byť se místo osobního vyměňování obchoduje spíše ve virtuálním prostředí. Jste rád, že kartičky žijí?

Ano, posouvá se to do on-line prostředí, ale vím, že pořád existují různé burzy, kde se sběratelé navzájem setkávají. Několikrát jsem se na to byl podívat v Torontu nebo v Chicagu a bývaly to velké show. Kartička v ruce nebo podpis po osobním setkání s hráčem jsou podle mě pořád nejvíc.

Mohou kartičky sehrát nějakou roli i v zájmu malých dětí o hokej?

Těžko říct. V mnoha případech je sbírají lidé, kteří hokej nikdy nehráli nebo ho hrát nemůžou. Za mě je to spíš pro ty, kdo hokejisty obdivují. Pro fanoušky. Ale nemusí to být pravidlo, vím, že trenér Scotty Bowman, jenž mě vedl v Detroitu, byl velký sběratel kartiček.

Podepsaná kartička Haška z Ottawy, jeho poslední zastávky v NHL:

Hokejové kartičky Pavla Bartka: Dominik Hašek.
Hokejové kartičky Pavla Bartka: Dominik Hašek. | Foto: Milan Kammermayer
 

Právě se děje

před 1 hodinou

Největší zásilka drog v historii Slovenska. Celníci našli 1,5 tuny pervitinu z Mexika

Zajištění 1,5 tuny pervitinu v hodnotě nejméně 300 milionů eur (osm miliard korun) oznámila v úterý slovenská finanční správa. Drogy našli celníci ještě na konci května ukryté v kovové nádrži v zásilce z Mexika. Podle finanční správy jde o největší zadržení drog v historii země.

Slovenští celníci se zaměřili na kontrolu dvou kovových nádrží na kapaliny, které byly přepraveny z Mexika přes přístav v Chorvatsku k proclení na Slovensku. Důvodem kontroly byla podle finanční správy skutečnost, že zásilka putovala po známé drogové trase z Mexika.

Celníci nasadili na kontrolu nádrží mobilní skener i služebního psa. Ve spodní části nádrže pak našli bílou krystalickou látku. Prvotní rozbor ukázal, že jde o metamfetamin, v Česku známý spíše jako pervitin.

Zdroj: ČTK
Další zprávy