A.cz: V létě jste podepsal smlouvu Philadelphii, která váš však nenechala hrát ani na farmě. Jak vám bylo?
Nic moc, co vám mám říct? Seděl jsem na tribuně a koukal na kluky, o kterých jsem si myslel, že bych klidně mohl hrát místo nich. Bylo mi ale řečeno, že jsou mladší a musí hrát oni. Až jsem z toho měl pocit, že to šlo od Flyers. Že měli na tabuli žebříček hráčů a podlet toho se farma musí řídit. Bez ohledu na to, jakou mají ti hráči formu. Jednoduché to pro mě nebylo, už jsem byl jednou nohou v Evropě. Agent Allan Walsh mi ale řekl: Hele, počkej ještě chviličku. Jenže mně je 24 a nemá cenu, abych tady seděl. Čekal jsem tři dny, nakonec klaplo Jersey a jsem rád, že hraju.
Jak máte z Albany daleko do NHL? Devils za vás zaplatili výběrem draftu. Sice až v sedmém kole, ale přece…
Nevím. Chci se prosadit tady, být lídr týmu. Když budu hrát dobře, přijde to. Dávají klukům šanci hodně, většina kluků si tady loni alespoň jednou NHL zahrála. Mám pocit, že tady tahle organizace funguje trošku jinak, že to více točí.
V AHL jste čtvrtou sezonu. Co vás tady drží? Vidina NHL nebo vás hokej tady prostě baví?
Je to určitě ta vidina NHL. Hokej mě tady baví, ale... O Evropě přemýšlím, chtěl jsem si zkusit klidně i extraligu a zjistit, jestli na ni mám. Úplný ideál? Dostat se do reprezentace, zahrát si mistrovství světa. To by bylo nádherné. Jenže když člověk odsud odejde, má těžký se dostat zpátky. Já pořád cítím, že tady nějakou reputaci mám a šance je pro mě blíž, když mě tady znají. Dali za mě pick, pro mě je to nový start. Nové první dojmy, nové první zápasy.
Jaké jsou první dojmy v novém působišti? Cítíte z klubu zájem?
Trenér mi řekl, že si mě pamatuje ze vzájemných zápasů tři roky zpátky. Prý ví, co dokážu hrát a vytvořit a že mě nepřivedli pro nic za nic. Mám hrát přesilovky, první dvě lajny a pak se uvidí. Za to jsem vděčný a teď musím dělat všechno proto, abych nejprve postavení udržel a pak se drápal nahoru.
Když se nedaří, je dobré se aspoň s někým srazit
V AHL následují zápasy ve velmi rychlém sledu po sobě. Jak to zvládáte?
Není to nic snadného. Já jsem byl třeba loni na tři zápasy ve Flyers, hráli jsme úterý, čtvrtek, sobota. To byla strašná pohodička. Tady v AHL hrajeme zrovna příští týden v úterý a pak pátek, sobota, neděle. Člověk si nevydechne. Jsme omlácení, po mentální stránce je to taky těžké. Pořád jen cestování, do postele se dostanete ve dvě ráno, po snídani je hned mítink a tak je to furt dokola.
Jak moc se to v AHL řeže?
Jak kdy. Některé týmy jsou takové vlažné, jindy se to řeže dost. Záleží jak je kdo odpočatý a jaký je průběh toho zápasu. Není tady moc prostoru a šikovným klukům prostě musíte hrát tvrdě do těla a ten hokej jim znepříjemnit. Když to neuděláte, ten kluk je schopný během půl vteřiny udělat otočku, je za vámi a je to v čudu. Je z toho šance, gól. Takhle to tady chodí.
Všiml jsem si, že tým, který prohrává se už ve třetí třetině soustředí téměř výhradně na to, někoho pořádně dohrát u mantinelu, aby je to aspoň bolelo. Vnímáte to stejně?
To tak bývá. Já osobně se přiznám, že to tak mám taky. Když se nedaří, chci to zlomit, něco udělat, být cítit, někoho aspoň dohrát. Kromě sil to nic nestojí, ale když odskakují puky, střely míří vedle, je tohle to nejlepší, co člověk může udělat. Někoho dojet, dát mu ránu. Oni si to tady trenéři docela cení. Když člověk dělá něco se zaujetím, vidí to.
Jak dlouho jste ochotný ještě čekat na šanci v NHL? Přeci jen v extralize byste si zřejmě vydělal víc peněz...
Nevím, jaké jsou v extralize platy. Já to ani nezjišťoval. Teď jsem v novém týdnu, v AHL se všechno mění z týdne na týden. Jsem spokojený, daří se mi a vím, že umím hrát ještě líp. Ale je pravda, že peníze už si vydělávat taky potřebuju.
Jaké je to hrát v týmu s 25 dalšími borci, kteří se navzájem perou o místo v jiném týmu a konkurují si?
Kluci, co se od nich chtějí body, po těch bodech jdou. Je to dost sobecké. Když stojí před prázdnou brankou kluk že čtvrté lajny, který má bránit a nikdo mu nebude vyčítat, že dal jen deset gólů, je to rozdíl, než když tam je borec, co má body sbírat, aby se do NHL dostal. Každý tady hraje za sebe a pak to taky i vypadá. Na druhou stranu pořád jsme tým a tak se to musí brát.
Vy jdete taky po bodech?
Body chci, samozřejmě. Jsem útočník, body jsem dělal a na základě toho jsem dostal smlouvu v NHL. Puk se na branku snažím dostat. Je to lidská mentalita, každý svým způsobem kouká na sebe. A tady povolají spíše útočníka, co má třicet bodů, než málo. Chci hrát dobře, vytvářet šance. Teď se musím ještě zaměřit na to, abych se do nich i sám dostával.
Vložený objekt článek
V klubech mají přednost jejich draftovaní hráči
Od českých hráčů často slyšíme, že už byli NHL blízko, ale nakonec vybrali někoho jiného. Jak je těžké překousnout takovou křivdu?
Nic moc pocit. Takhle to je a já ve Philadelphii poznal hlavně to, že jimi nejsem draftovaný. Kluci co přišli na farmu a byli draftovaní Flyers, tak jim bylo úplně jedno, jestli jsou horší nebo lepší. Tak či tak dostali o pět minut ice timu víc. Hráli pět na tři a já seděl a hrál oslabení, které jsem nikdy nehrál ani v juniorech. Oni to tak mají. Týmy se snaží dostat do NHL vlastní picky, aby pak mohli vyprávět, jak mají výborné skauty.
Když říkáte, že draftovaní hráči jsou tlačeni, tak co se stalo ve vašem případě v Columbusu? Vzali vás ve druhém kole, smlouvu jste od nich ale nikdy vůbec nedostal...
Tak se jim asi nelíbilo, jak jsem hrál, no…
Vždyť v juniorské lize jste v Rimouski jste sbíral body po hrstech…
Mně se nepovedla sezona hned po draftu, byl jsem tehdy přes léto rozlítaný a na ledě jsem to cítil. Do toho jsem dostal sekeru, zlomil si palec a čtyři týdny nehrál. Ten rok tu šanci vzali starší kluci a hráli místo mě. Nesl jsem to těžce, nikdy předtím se mi to nestalo a více jsem přemýšlel nad tím, proč nehraju, než abych se kousnul a bojoval o místo dál.
Další rok přišel nový trenér, mně se dařilo, myslím že jsem táhl tým a hráli jsme finále. Proč to Columbusu nestačilo, nevím. To je otázka na jejich skauty. Myslím, že se rozhodovali mezi mnou a jiným klukem, vsadili na něj a na mě nezbylo místo kvůli počtu smluv. I tohle je hokej, nesmíte se tím zabývat. Teď AHL hraju, už čtvrtým rokem. Třeba si jednou řeknu bohudík, že to takhle dopadlo.
