Liberec - Poslední zápas bohaté hokejové kariéry včera absolvoval útočník Petr Nedvěd. Rozloučil se porážkou. Liberecký kapitán přes velkou snahu nedokázal odvrátit vyřazení od Vítkovic v předkole play off, navíc trochu nečekaně v pouhých třech zápasech.
Bílí Tygři zvládli skvěle závěr základní části, ale čtvrteční vysokou porážkou 2:6 dovršili sérii, která se jim nepovedla.
"Ta porážka byla krutá. Dali jsme do toho všechno, ale sport je takový. Prohry k němu patří. O to více frustrující je to pro mě, protože je konec," potvrdil Nedvěd v rozhovoru s novináři dopředu avizovaný odchod ze scény.
Něco končí, něco začíná
Jak dvaačtyřicetiletý liberecký rodák přiznal, nejen v tomto duelu, ale už přibližně poslední tři týdny si začal naplno uvědomovat, že se konec nezadržitelně blíží.
"A posledních deset minut třetí třetiny, kdy jsme ztráceli a hráli v oslabení, byly ty myšlenky všude možně. Během chvilky mi prošla hlavou celá kariéra. Něco končí, něco začíná," uvedl Nedvěd.
Hlavou mu proběhl film dlouhé kariéry, v níž kromě jiných hájil také barvy celkem sedmi klubů v zámořské NHL. A prožil i několik zápasů, které může zařadit do kategorie nezapomenutelných.
"Bohužel to bude i tenhle se špatným koncem, ale těch zápasů je tam víc. Třeba z olympiády s Kanadou," připomněl zisk stříbra v Lillehammeru 1994, které slavil díky kanadskému pasu v dresu kolébky hokeje. "Pak nějaké zápasy s Pittsburghem, hlavně to prodloužení a gól. To je také moment, který budu nosit v hlavě," připomněl svou trefu ze 140. minuty v duelu play off 1996. V pátém nejdelším utkání historie NHL tehdy rozhodl o výhře 3:2 nad Washingtonem.
"Bude mi to všechno chybět. Kluci z kabiny, vynikající parta, co tady byla, to nelze ničím nahradit," prohlásil Nedvěd.
Změnit názor na konec nechce
Neuvažoval tedy, že by si vše ještě nakonec rozmyslel? "Ne, ne, ne. Těch důvodů je tam víc, některé ani nechci vynášet ven, ale pro mě už to skončilo. Liberec je vynikající organizace, strávil jsem tu krásná léta, chtěl bych všem poděkovat. Hráčům, celému klubu i divákům. Naprosto jsem si to tu užil, byl to dlouhodobě můj domov, ale už je čas. Není šance, abych se vrátil," ujistil Nedvěd.
Naplno na něho všechny emoce začaly dopadat, když se po skončení zápasu loučil s fanoušky pod jejich kotlem.
"Já byl docela překvapený, jak to na mě dolehlo. Na nic jsem se nepřipravoval, ani jsem nechtěl. Hlavně jsem měl v hlavě, abychom ten zápas dneska zvládli, věřil jsem tomu, protože už jsem v nějakých sériích, které jsme prohrávali 0:2, byl. Ta série se dá otočit. Samozřejmě když ten zápas skončil, už nebylo co dál řešit kolem zápasu, ale v mžiku jsem tam měl svou kariéru," přiblížil Nedvěd.
"Samozřejmě mi bylo líto, že to skončilo, asi jsme si to všichni představovali jinak. Je to sport, je to život," dodal Nedvěd.
Na rozloučenou hodil mezi diváky hokejku a dres. "Říkal jsem si, že ty smradlavý rukavice asi nikdo chtít nebude. Ta hokejka a dres, to je asi lepší," prohlásil Nedvěd s typickým úsměvem.
Jako při emigraci
Šlo však o dnes vcelku výjimečný okamžik. Jinak na něm bylo patrné, jak moc je naměkko.
"Asi to nelze k ničemu přirovnat. To jsou ty jedinečné situace a pocity, na které budeš vzpomínat do konce života. Nechci to přirovnávat, ale něco podobného jsem prožíval, když jsem emigroval. To byla podobně jedinečná situace, i když ten pocit byl jiný," řekl Nedvěd.
Ještě v lednu zářil štěstím po oznámení nominace na olympiádu v Soči, ale už tam se nedařilo podle představ. A chuť si nespravil ani v Liberci, závěr sezony přišel rychle.
"Každý by si přál končit podle nějakého hollywoodského scénáře, vyhrát všechno a loučit se s tou kariérou trošku jinak, ale takové věci se nedají naplánovat. Můžete si říkat, že to příští rok bude jiné... Třeba ano, ale třeba také ne," podotkl smířlivě Nedvěd.
