Praha – Jste sportovní hvězdy, tak se podle toho budete chovat. Mladý trenér Filip Pešán zavádí v kabině Liberce přísné pořádky. Na zápasy budou hráči muset chodit v obleku, o volných večerech je nikdo nesmí vidět opilé v baru.

"Na to kolik celý hokejový cirkus v Česku stojí peněz a kolik jej navštěvuje lidí, zbytečně degradujeme značku hokeje. Hráči v Česku nevystupují, jak by měli a ani samotný zápas nepovažujeme za vrcholnou společenskou událost,“ vysvětluje Pešán v rozhovoru pro Aktuálně.cz a jeho přání je jasné: Kéž by takhle k hokeji přistupovaly i ostatní týmy.

Ten prvotní cíl je ale úplně jiný. Pešán v roli trenéra i sportovního manažera dostal v létě jednoznačný úkol: Vrátit Bílé Tygry, kteří tři roky za sebou nepostoupili do play off extraligy, zpět mezi elitu.

K tomu má pomoct úplně pozměněná letní příprava i výrazné letní posily, které ještě před dvěma lety váleli za finalisty KHL Lev Praha. Vrátit Liberec do bojů o nejvyšší příčky mají pomoct útočníci Michal Řepík a Michal Birner, nebo šikovný ofenzivní obránce Martin Ševc.

Brankář Ján Lašák řekl: Máme v Liberci takové podmínky, že musíme být úspěšní. Má pravdu?
Jestli myslel podmínky pracovního prostředí, tak stoprocentně. Protože celý náš sportovní park má špičkovou evropskou úroveň. Trénujeme v aréně, hráči mají veškerý komfort a vedení klubu jim ve všem vychází vstříc, aby se mohli soustředit jen na hokej. Jestli to myslel takhle, tak s ním souhlasím.

Ambice Liberce potvrzují i letní příchody Birnera, Řepíka či obránce Ševce. Jaký máte cíl?
Máme vyšší ambice, než byly výsledky posledních let. Liberec je hladový po play off a já doufám, že děláme kroky pro to, abychom se tam dostali. Cíl je postoupit v první řadě ze skupiny Ligy mistrů a pak se rvát dlouhodobě i v naší soutěži.

Tým Liberce nevypadal v létě na papíře špatně ani loni, ale dobře to nedopadlo a play off Liberec nehrál. Proč?
Nevím, proč. Třeba si k sobě hráči ideálně nesedli, forma klíčových hráčů nebyla taková, jaká být měla. Já to nejsem schopný říct, sledoval jsem ten tým spíše z tribuny. Trénoval jsem ho až v závěru, a to jsem nic extrémně špatného nenašel. Já jen doufám, že už se na tu sezonu zapomnělo.

Michal Birner, jedna z vašich posil, tvrdí, že je na všech vidět velké odhodlání. V podstatě ve všech rozhovorech hráči Liberce působí sympaticky, jakoby šli pevně za svým cílem. To je vaše práce?
Díky za to slovo sympatický. To je totiž náš cíl. Být pokorní a sympatičtí. Sebevědomí v prohlášení hráčů je dobrá věc a troufám si říct, že to ještě není nepokora. Hráči spíše projevují přání umístit se výš. Každý rozhovor, který v tomhle duchu plyne, pomáhá atmosféře v týmu. Já sám cítím, že chtějí hrát dobrý a úspěšný hokej.

Jak má takový hokej vypadat?
Chceme hrát hodně ofenzivní, rychlý a kombinační hokej plný emoci. Aby i po prohraném zápase lidé odcházeli domů a byli spokojeni.

Náročná příprava hráče vyčerpá

Jiří Kalous, trenér Třince, loni nechodil kolem horké kaše a řekl: My chceme vyhrát titul.  Velké cíle zdůvodnil tím, že čeští sportovci a kluby neumí přijímat roli favoritů, že se pořád za něco schovávají a on to chce změnit. Souhlasíte?
Něco na tom určitě je. Taky vidíte sám, že většinu těch sebevědomějších prohlášení slyšíte od hráčů, kteří přišli zvenku. Jsou nakaženi zahraničím, pozitivizmem. Je to taková strategie, politika a je pravda, že sebevědomí nám v Čechách chybí. Navíc si spousta hráčů plete sebevědomí s nepokorou. Prohlašovat, že chceme hrát dobrý a poctivý hokej a vyhrávat není nepokorné, ale sebevědomé. Víc své cíle popisovat nebudeme, ale tady zase musíte pochopit, že máme za sebou tři sezony, kdy jsme vůbec nehráli play off.

Po vašem nástupu se úplně změnila příprava Bílých Tygrů. Popíšete v čem konkrétně?
Chtěl jsem, aby hráči vstoupili do sezony plní sil, protože si myslím, že přípravy, které jsou moc náročné fyzicky i psychicky, je vyčerpají. Stejně tak je vyčerpá velké množství zápasů před sezonou. Chci, aby psychické zátěže nebylo tolik.

Jak jste to zařídil?
Máme kratší a intenzivnější tréninky. Trénujeme jen dopoledne, celé léto jednofázově, odpolední trénink je dobrovolný. Chtěl jsem, aby měl každý chuť jít každý den na trénink. Nechodili na něj unavení. Tohle byla velká změna. Úkoly jsem navíc rozdělil mezi kondiční trenéry a mé asistenty tak, aby nebyl celý program řízený mnou. Já si chci svůj hlas schovat na ostré zápasy, aby teď nebyli mnou unaveni.

Některé české kluby trénují i třikrát denně, ve světě jsou přitom krátké a intenzivní tréninky normální už delší dobu. Čím si vysvětlujete, že tenhle trend, kdy hráči nemusí z tréninku odcházet úplně vyřízení, k nám přichází až teď?
Chraň Bůh, abych urazil někoho z českých trenérů, protože na to nemám historii ani věk. Spousta hokejových věcí je udávaná z Ameriky a severní Evropy a my si strašně dlouho drželi vlastní pohled na věc. Výsledky konkurenčních reprezentací nám přitom delší dobu říkají, že naše cesta není správná. Jsou tady trenéři, kteří to chtějí slyšet a cestují do špičkových zemí, ale pak jsou tady ti, kteří chtějí pořád prosazovat to své know how.

Předpokládám, že vy jste z té první kategorie. Jak se vzděláváte?
Navštěvuju všechny možné semináře v Česku, a teď jsem byl dokonce na stáži i v Detroitu. Z každého působení jsem si něco odnesl, pochopil nové věci. Zároveň se bavím o hokeji s mnoha lidmi, volám si s trenéry a podobně.

Překvapilo vás na stáži v Detroitu něco?
Organizace tréninku. Tady je u spousty týmů trend, že veškerý program je řízený hlavním trenérem. V zámoří mají rozdělenou práci mezi specialisty. To se teď snažím zavést i v Liberci, mám kolem sebe špičkové kolegy a dělím mezi ně práci, protože vím, že jsou v některých oborech lepší než já. Třeba videopořady připravuje Aleš Vladyka, který videa klukům pouští i individuálně, kondici hráčů má zase na svědomí náš kondiční kouč Aleš Pařez. A to je ta cesta. Já sám se od nich učím a na naše tréninky beru i trenéry mládeže, aby se mohli učit nové věci také.

Hráči musí vědět, kolik piv si mohou dovolit

Samotní vaši hráči říkali, že se na tréninky dokonce těšili. Bylo to znát?
Je tady kolem pořád ta stará česká pravda. Když se hráči těší na trénink, není to nic dobrého, protože trénink je slabý. To já si ale myslím úplně jinak. Hráč je partner pro trenéra a nevidím důvod, proč by se celá skupina neměla těšit do práce, vždyť to pak má poloviční smysl.

A jestli bylo znát, že se hráči na naše tréninky těší? Bylo. Nálada je výborná i přes léto, to je v české kabině unikát. Samozřejmě přijdou těžké doby, to vím stoprocentně. A až tam se ukáže, jak silný tým je. Když se zkracují tréninky a pomáhá se, aby atmosféra byla dobrá, je lehčí jí udržet. Až nezdar samozřejmě ukáže skutečný charakter.

Nejsou to jediné velké změny, které v Liberci chystáte. Rozhodl jste se, že se postaráte také o to, jak hráči vystupují mimo led.
Já si myslím, že na to, kolik celý hokejový cirkus v Česku stojí peněz a kolik jej navštěvuje lidí, zbytečně degradujeme značku hokeje. Hráči tady nevystupují, jak by měli. Samotný zápas nepovažujeme za vrcholnou společenskou událost. Já chci, aby si hráči uvědomovali, jak důležitý zápas pro společnost je. Přijde na nás pět šest tisíc lidí, mezi nimi i hodně dětí. Takže například chci, aby naši hráči chodili na domácí zápasy v obleku. Tak, jak je to naprosto běžné v Severní Americe.

Prý nebudete tolerovat ani večerní akce hokejistů v centru města.
To byl trošku nadpis vytržený z kontextu. V prvé řadě chci hráče přesvědčit dobrovolnou cestou, že na ně kouká společnost a tvoří hodnoty pro mladé lidi. V současné chvíli je společenská úroveň v Česku včetně politiky velmi nízká. Sport je jeden z mále fenoménů, který může kulturu v Česku měnit. Vím, že to zní velkolepě, ale nemyslím si, že jsem daleko od pravdy. Chci, aby hráči věděli, že by je v sezoně nikdo neměl v podnapilém stavu vidět v baru. To jsou zprávy, které velmi rychle mění jméno celého klubu. Dvě špatné akce a pověst klesne o třídu níž. Hráči berou hodně peněz a podle toho se taky musí chovat. Rozhodně jim ráno nebudu dávat na tréninku foukat, ale chci pracovat s hráči, kteří ví, kolik piv si mohou dovolit.

Jak tenhle postoj vnímají samotní hráči?
Já z nich cítím, že jsou lační po úspěchu a myslím, že jsme je s kolegy přesvědčili, že čas na oslavy bude až po výsledku.